S přítelem (23) jsme spolu 2 roky, z toho přibližně rok a půl spolu bydlíme. Dle mého názoru máme pohodový vztah bez problémů. Až na jednu věc. Peníze.
Na začátek musím říct, že tato situace byla dříve dost horší, ale jelikož jsme o tom mluvili a já dala najevo, co mi vadí, dost se toho zlepšilo, ale. . .
Před pár dny jsem udělala velký nákup, plná lednička. Jenže přítel chodí a pořád něco ujídá. Buď má na něco chuť nebo neví co by, a tak jí, nebo se chce dorazit po obědě apod. Chci říct. Je mi jasné, že toho sní víc než já a o to mi taky nejde. Jenže dnes jsem si chtěla namazat blbej chleba se sýrem a v lednici chybí bloček eidamu, balení čedaru, balení goudy, skoro 2 krabičky taveňáku, balení dalšího dírkovanýho sýra atd. Jak můžete poznat, přítel rád sýry. Jenže nejde jen o to, že je k ní k snídani, svačinám i večeři i po obědě. Prostě chodí a průběžně celý den ujídá. A já pak dojdu a nemůžu si dát ani plátek na chleba! Vůbec nemyslí na to, že když už dám 15 stovek za jídlo, že bych si třeba taky ráda něco dala.
Nakupuje samozřejmě taky, resp. řeknu mu, co má koupit nebo jdeme spolu a on zaplatí (že by šel sám od sebe po práci a koupil třeba pečivo, aby doma něco bylo, to nehrozí). Ale třeba když jde do obchodu a já mu napíšu smsku, že bych ráda med a zázvor, napíše, že ty peníze netiskne. Haha. Ale já taky ne přece, nejsem sýrárna! Nevím, jestli dobře vyznívá, co tím chci říct.
Druhá věc je, že jsem si chtěla pořídit kočku. Přítel souhlasí, ale byla by jakože moje. Měla jsem vybráno, ale jelikož by to byl pro mě ted moc velký výdaj (všechny potřeby okolo, žrádlo, samotná kočka atd.), řekla jsem, že to nechám asi na později. Jde o to, že pro ono kotě by se muselo jet cca 150 km od našeho města, kde bydlíme. Což je další výdaj - benzín. A přítel? Není s to se nabídnout, že mě tam prostě odveze, že to pro mě udělá. Jasně, odveze, ale benzín budu muset zaplatit. Takže kočka bude sice moje, ale bude tu s ní žít taky, takže zvíře bude mít prakticky stejně jako já, jen já všechno zaplatím a obstarám. Jasně, on taky koupil televizi a já se na ni taky dívám, ale pro televizi nebude muset kupovat granule a chodit s ní na veterinu (to nebyl jeho argument, to říkám já). Dokonce velkoryse nabídl, že mi peníze půjčí. "Ach!". Docela mě to mrzí, že mi nechce udělat prostě radost a prostě mě tam neodveze jen tak!
Pro pořádek řeknu, že nemá problém za mě zaplatit jídlo venku (ale neplatí vždy, angažuju se i já atd., je mi blbé nechat za sebe platit pokaždé) nebo tak, není žádný boháč, takže na rozhazování taky nemá, ale třeba já bych neměla problém ho svým autem kamkoliv takto vzít a nechtít za to kompenzaci. Nebo mít on svýho psa, taky mu koupím jídlo, novej pelech nebo nevím co ještě.
Co si o tom myslíte? Děkuji za názory.
Poslat SZ
