Holky, co Vy na to říkáte? Jsem opravdu přecitlivělá jak tvrdí přítel? Řezala jsem s babičkou na zahradě strom. Ona mi držela větev, ta se při posledním říznutí zhoupla, pila byla velká a já babičce uřízla prst. Rychle jsem jí dala první pomoc, dotáhla do auta, dovezla do nemocnice, kde jí ho přišili. Byla jsem z počátku otřesená…tím, co jsem viděla – uřízlý prst, krev, maso, kost…volala jsem to příteli, co jsem udělala, celá jsem se klepala. Vyslechl mě (cca 5 minut), hovor jsme ukončili, přišel lékař. Nechali si ji tam do druhého dne. Dojela jsem domů a začalo mi být špatně, měla jsem šok, zvracela jsem, klepala jsem se a měla jsem nesnesitelný pocit viny, co jsem to udělala. Prostě jsem se sesypala. Večer ještě volal přítel. Hovor byl krátký – asi 2 minuty, nastínila jsem mu, že jsem z toho dost špatná a že nemám sílu. Nevím, jestli to chápu dobře…ale v takové situaci bych skočila do auta a dojela druhému na pomoc. Potřebovala jsem ho, abych se z toho vypovídala, řekl že to bude dobré, prostě obyčejnou podporu, abych nebyla sama…jenže on mobil položil a řekl mi, ať jdu spát. Celou noc jsem prozvracela a nezamhouřila oči. Ráno mi od přítele přišla smska, že doufá, že jsem se dobře vyspala a že mi posílá pusu na číču (naše přezdívka pro přirození). Přišlo mi to dost nemístné, ale nekomentovala jsem to, jen jsem mu popsala, jak mi je, že jsem nespala. Celý den se neozval. V práci jsem se utěšovala tím, že když se neozývá, tak že určitě přijede…nic. Večer přítel volal, řekla jsem mu, že mě mrzí, jak se k tomu postavil, že jsem ho potřebovala. Nepřišlo mu vůbec divné, že mi jen napsal 1 smsku a 2x zavolal. A co zase řeším. Urazil se. Nevím, proto jsou asi v životě 2 lidi do páru, aby se podporovali, jenže já už nevím co by se mi muselo stát, aby se přítel zachoval jako chlap, aby zlomil svou pohodlnost, sobectví, zajetý styl života a něco pro mě udělal. Nechci tu rozebírat náš vztah, který není bez problémů. Spíše mě zajímá, jak vidíte tento můj zážitek. Zaměřte se na popsanou situaci, zda byste chtěli pomoc přítele, zda by to on pro Vás sám od sebe udělal a kdo z nás dvou to vnímá správně. Docela je mi líto, že mě přítel vidí jako řešitelku, přecitlivělou osobu…a sebe vidí, že nepochybil, že takové maličkosti neřeší. Že takovéto chování je v pořádku. Mě zklamal, tak to cítím. Obzvláště, když to není zdaleka první situace, kdy to řeší podobným přístupem. A vzhledem k tomu, že mu je 42 let, tak si myslím, že už by měl vědět, co obnáší partnerství. Nyní se hádáme, jelikož on si stojí za svým a já přemýšlím, že to nemá cenu, že se s ním rozejdu, jelikož on se nezmění a nikdy mi nebude parťákem do života.

arrow
profile_image
Misy
od 25. 1. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Mně teda určitě přecitlivělá nepřijdeš. Takovejhle zážitek musel být strašnej šok, pamatuju si, jak jednou si náš známej rozřízl motorovkou ruku... ještě teď mám tu krkvavou ránu před očima a to jsem viděla až ten následek těsně před odvozem do nemocnice. Při představě, že bych něčeho takovýho byla přímo přítomna...brrrr... a pokud tě nebyl schopen partner podpořit, tak bych vážně uvažovala o tom, jestli to nejde nějak změnit - vyměnit chlapa, no. Může ze sebe dělat drsňáka jakýho chce, ale pokud tě to zasáhlo, tak měl stát po tvým boku.

arrow
profile_image
Bruce78
od 10. 10. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

VIP

No, můžu mluvit jen a jen za sebe a NAPROSTO s tebou souhlasím. Můj muž by přijel okamžitě a naprosto bez váhání,ať by dělal co by dělal. Ostatně jsme spolu 11 let a za ty roky se mi to několikrát potvrdilo...

Měl sednout do auta hned jak jsi mu volala poprvé a být s tebou ..Naprosto bez váhání a přemýšlení...

Neznám ho a nevím jak to máte nastavené, ale to co popisuješ a pokud se nějaké těžké chvíle již objevili a on si dál jede po své cestičce nezajímá ho to - tak to bych tedy nekousala...
Nedokázala bych si život vedle takového člověka do budoucna představit..Potřebuju vedle sebe rovnoceného partnera, oporu i v těžkých chvílkách a né jen na ty radostné...

Bruce78
Naprosto souhlasím. Jsem s manželem taky 11let a vím, že se na něj můžu ve všem spolehnout. Taky by přijel okamžitě. Zovna si nemyslím, že když někomu uřízneš prst je běžná věc. Já osobně bych byla v šoku, ani nevím jestli bych dokázala zareagovat a odvést ji- v tomhle jsem hysterka. A v 42 letech se chlap nezmění. Jestli se takhle chová- šla bych hledat štěstí jinam. Já osobně potřebuji vedle sebe chlapa, parťáka, kamaráda, milence a dobrého otce od dětí.

arrow
profile_image
Lilliana
od 13. 11. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

maky29
hrozná příhoda a spíš než přecitlivělá jsi dobrá, jak jsi reagovala a vše jsi zvládla

můj přítel by okamžitě přijel a odvezl by ji, protože já jsem neřidič i když řidičák mám a pak by mě ještě utěšoval a byl semnou (pochopila jsem, že spolu nebydlíte)

podpora a komunikace je ve vztahu velmi důležití, ale váš vztah oboje nesplňuje
když ty ho budeš potřebovat, tak tě nepodpoří, bohužel

arrow
profile_image
Eevita
od 5. 5. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Bruce78

souhlas

V žádném připadě nejsi přecitlivělá, tohle je hrozná situace a od partnera bych každopádně podporu očekávala. Pokud není schopný ti ji dát v takovéto situaci, tak mi přijde dost omezený...ještě když se k tomu postaví tak, že se s tebou o tom hádá a svaluje vinu na tebe, že jsi citlivka. Nakopat mu zadek Píšeš že je mu 42...takový starý "dřevo" už se jen tak nezmění. A jestli ti v této situaci napíše, že ti posílá pusu na číču? No tak to by mě vytočil do vrtule! Tobě je zle a jediné, na co se zmůže, je poslat ti pusu zrovna na tu číču? Za tohle bych ho nakopala podruhé

arrow
profile_image
Lilliana
od 13. 11. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji maky29: Obzvláště, když to není zdaleka první situace, kdy to řeší podobným přístupem.

a pokud ho nepošleš do kytek, tak to není ani poslední situace, kterou tak řeší
A popravdě jsem se v úvodu divala, že takovou práci nechá na tobě a babičce a neudělá ji sám.

arrow
profile_image
Eevita
od 5. 5. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Flink

Nezlob se na mě, ale jestli se zachoval, tak jak Maky píše, tak to je fakt sobeckej blb. Navíc se autorka zmiňuje, že mu řekla, jak ji mrzelo, že se k tomu tak staví, a on se urazil. No tak promiň, ale když řeknu, jak to cítím, a on to není schopný pobrat a ještě se urazí,tak to charakterem moc nezavání.

arrow
profile_image
Eevita
od 5. 5. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Flink

Nebo ty by ses ke své přítelkyni zachoval podobně?

arrow
Neprodává v Bazaru

VIP

flink

muži vnímají jinak, z tvého úhlu je to reálný pohled na danou situaci a myslím, že většina mužů by se tak zachovala

nemůžeme soudit dle jedné situace, jestli je maky29 partner sobec či nikoli
prostě zhodnotil situaci - vše je vyřešeno, o vše se postarala, je silná, prospí se a bude dobře

pokud chci, aby za mnou někdo přijel, tak si o to řeknu, popř nebudu tak silná, jak jsem všechno zvládla - za což se patřičné maky29 obdivuju

měla jsem přítele, a ten neváhal za mnou přijet i 800 km, když jsem se cítila špatně - ale musela jsem mu to dát patřičně znát, že ho opravdu potřebuju

jeho reakce na danou situaci by byla stejná, jako výše popisované reakce maky29 přítele
to, aby neváhal nasednout do auta a přijel, bych mu musela dát jasně najevo (takové, jsem špatná, zvracím - to by důvod nebyl) - ale jsem špatná, zvracím, potřebuju teď být s tebou - sedl by to auta a za 10 hodin by byl u mě

čímž chci říct, že muži potřebují přímé formulace, ty nepřímé, které pochopíme my ženy, oni jen težko čtou

jediné, co by mi zarazilo, je to, že by mi posíla pusu, tak, kam je psáno, bo myslet v této chvíli po takovém zážitku na sex mi přijde víc jak zcestné

arrow
profile_image
Bruce78
od 10. 10. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

VIP

Nemyslím si, že by si člověk v takové situaci měl o nějakou podporu říkat...Partner by to měl udělat automaticky, aniž by se nad tím zamýšlel... A pokud na to budu koukat jako ty - tak se měl MINIMÁLNĚ zeptat jestli nemá přijet a pomoct...

Chápu, že každý je jiný, ale mě osobně se takový člověk příčí z podstaty. Mě, když zavolá kamarádka, která má od rána čtyříctku a večer to je furt stejné - nemá auto, chlapa a JEN si povídáme..automaticky jí řeknu, že pro ní jedu a i když se cuká ( je soběstačná ), nediskutuju, sednu do auta a jedu s ní na pohotovost...

Nedávno se mé kamarádce stala opravdu ošklivá životní příhoda a volala mi to v jedenáct v noci..Já s ní domluvila, povídám to manželovi a on mi říká ( naprosto bez přemýšlení ) chceš tam odvézt ? Vůbec ho nenapadlo, že by jsme jí nechali samotnou...

Tyhle věci jsou prostě v člověku a není to o tom, že si budu říkat o pomoc,ať fyzickou, či duševní podporu.

Těžko se změní a co dál ? Životních kotrmelců, nepříjemností nás každého potká v životě hodně a to má pokaždé prosit a upozorňovat, že potřebuje pozornost,že potřebuje mít po boku svého partnera ? Tak to teda pardon...

Jsem poměrně tolerantní člověk se silným sociálním cítěním a snažím se v lidech hledat to dobré,ale situaci, kterou popisuje maky29 se mi nelíbí a takového člověka bych vedle sebe prostě nechtěla...
A pusinka na číču by mě v takové situaci také rozhodila...

Určitě bych od přítele čekala to samé, v dané situaci podporu. Jak píšeš asi bych byla hodně zklamaná, že by za mnou v těžké chvíly vubec nepřijel, nepodpořil.

Cituji Bruce78: A pusinka na číču by mě v takové situaci také rozhodila

Ale tak... přece nevíme nic o tom, jak to myslel. Třeba v tom byla jen snaha napsat něco hezkého... A také nevíme, jaký je jejich vztah, co je v něm zvykem, jak se ustálil, kdo pro koho co udělal v minulosti, jestli spolu plánují budoucnost apod.

Já myslím, že kus pravdy mají všichni, ze strany partnera by to chtělo víc angažovanosti a ze strany maky29 zase schopnost říct si o pomoc přímo. Proč si to my lidi tolik komplikujeme...

arrow
Neprodává v Bazaru

VIP

Cituji Bruce78: ... A pokud na to budu koukat jako ty - tak se měl MINIMÁLNĚ zeptat jestli nemá přijet a pomoct...

jo, to je taky první, co se ptal - mám přijet?

každý muž by měl být ve své podstatě gentleman - jenže to se učí zpravidla ze vzorců chování - ty prvotní jsou u rodičů - nechci soudit, ale pokud vyrůstá v citově chudším prostředí, kde nebylo samozřejmé, takové to, jak ti pomůžu, přijedu, povídej, jsem tu s tebou, tak mu asi ani nepřijde na mysl - jakože přijet, postarat se, nabídnout pomoc . . .

sociální cítěni, pomoc bližnímu svému je i v každém náboženském desateru (obdobné u křesťanství, judaismu, budhismu, islámu . . )

prostě on se zachoval jako chlap, který je zvyklý, že se partnerka postarala o vše sama, nevíme, jaké spolu nají vztahy, jak spolu komunikují, jaký je vůbec ten jejich vztah i v jiných směrech, proto bych si nedovolila soudit a odsuzovat

on se k tomu postavil chladně, pragmaticky - osobně bych takového partnera taky nechtěla a ani vedle sebe nesnesla

myslím si, že pokud chlap miluje a chce milovat, snaží se být partnerce oporou a to v jakékoliv situaci - pokud je vztah založen na jiném fungování - pak by stálo se zeptat sama sebe, jestli jsem v takovém vztahu spokojená a jestli mi dáví opravdu to, co potřebuji

Děkuji všem za Vaše názory.

Do posledního písmenka souhlasím se všema holkama. Vztah vnímám stejně. Potřebuji mít vedle sebe chlapa, co mi tu podporu dá...činy. A já ji zase poskytnu jemu. Kdyby se přítel alespoň zeptal, zda má přijet, bylo by to také o něčem jiném - pomoc by nabídnul.

Který ví, že jsem samostatná a spoustu věcí zvládnu sama, ale který toho nezneužije... Příjde mi, že spousta dnešních mužů když je ve vztahu s šikovnou samostatnou ženou zleniví a nic pro ženu neudělají - ona to přeci zvládne. To by potom znamenalo, že bych sama sebe musela degradovat na tu, která si neporadí s ničím, být muži koulí u nohy a on by se staral? Ne, mít samostatnou přítelkyni je privilegium. Znamená to, že oba partneři jsou schopní, když jeden nemůže, druhý ho zastoupí, ale rozhodně to není o tom, že muž nemusí.

V minulosti se stalo pár situací, kdy mi podporu neposkytl (např. jsem musela nečekaně po 10ti hodinovém náročném dni v práci dojet pro tátu do Ostravy, což je od nás 400 km tam. Volala jsem to příteli, on mi popřál šťastnou cestu, já tajně doufala, že nabídne, že pojede se mnou, asi za 2 hodiny volal jak to jde, řekla jsem, že jsem unavená, ale že dobrý. Když jsem se vrátila domů, poslala jsem mu smsku a zjistila, že si vypnul mobil a šel v klidu spát - jeho zvyk. Což se mi už tenkrát nezdálo jako vhodné chování - kde strach o partnerku, nabídnutá pomoc). Takže po mnoha hádkách jsme se dohodli, že si vše budeme říkat na rovinu. Jenže časem z toho vzešlo to, že je to báječné alibi pro přítele. O vše si musím říkat. Když se mi něco nelíbí a já to řeknu, tak hned jsem řešitelka. On se cítí jako ten, co nic neudělá dobře....jak mohl vědět, co měl udělat...někdy jsem to neřekla dostatečně jasně...začarovaný kruh.

Toto byla extrémní situace, která se nestává běžně, někdo se s ní nesetká za celý život. A proto mi přijde, že se zde o pomoc žádat nemusí.

Přítel mi příjde sociálně nevyspělý, nevím zda se na něm nepodepsala výchova - jedináček, maminkou opatrovaný do dnes.

A sms s poslanou pusou na číču - tak to mě skoro až urazilo. To mi skoro přišlo, že jsme neměli 2 roky vztah, ale že mě bere jako někoho, s kým se stýkal výhradně kvůli sexu.

Děkuji i za mužský příspěvek...ano, dokáži si vysvětlit jeho chování. Ale i muži kamarádi mi sami od sebe pomoc nabídli, je to trklo a mého přítele ne. Takže jako jsou samostatné ženy, kikiny co si neumí zavázat ani botu na tkaničku, jsou i muži, kterým se musí vše říkat nebo Ti, co přemýšlí a jsou maličko empatičtí. Buď to v hlavě je nebo není, buď je člověk ochotný něco pro druhého udělat nebo ne. Je to volba...každého z nás.

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené