Bývalka, resp. kamarádka nám ničí vztah

Já to chápu, že ji řekl, to co ji řekl. Měla jsem takového býv. přítele, který nás takhle prudil a jediná obrana byla, že jsme na to neragovali. Chápu, že tě to štve, že se tě až tak nezastal ale jako nadruhou stranu, pokud je ta holka taková jak píšeš, tak by s ní zřejmě žádná řeč asi nebyla. A pokud se tvůj přítel s ní nestýká, tak myslím, že je trochu unáhlené být na něho naštavná. Teda pokud se skutečně jinak spolu nestýkají. Fakt tohle znám, a je to hnus ale pokud oba na ní nebudete reagovat, tak by to mělo jí to mělo přejít. No toho mého bývalého to dodnes nepřešlo (a to je už hodně let) jako už nás neotravuje ale pomlouvá a tak. Prostě si toho nevšímáme a je pokoj. Myslím, že na to fakt vyloženě čeká, chce se hádat atd. Ale my na to kašlem, je to jeho problém.

Z tvého příspěvku cítím, že ti jde spíše o to, že máš strach, že ho ztratíš, než o to jestli jí něco řekl nebo ne (a já to max. chápu). Nicméně pokud mu nevěříš, tak je problém asi někde jinde.

Reaguji na Elienka: ASi, ano, když já jsem už dost zklamaná z předchozích vztahů, slyšela jsem už od mužů různé pohádky, a tak to pak vě mně hlodá, říkám si, když ji neodpálkoval, co když tam ještě něco cítí, prostě pracuje spíš fantazie a taky mi vadí ta bezmoc, že mě nějaká s odpuštěním pipka budí ráno, v noci a já s tím nic nemůžu dělat, že mi cizí ženská narušuje vlastně soukromí, že se kvůli ní hádám s člověkem, kterého miluju, jenže kdybych nic neřekla už v začátku, tak věřím tomu, že on by jí na to skočil, a šel si s ní promluvit, mě vadí, že to nedojde jemu samotnému. Ze začátku načeho vztahu se s ní vídal, ona houkla, napsala, že má problémy např. v práci a potřebuje si s někým promluvit a on letěl, prostě se s ní nechal manipulovat a já to zarazila, a on to uznal, ale všechno až na můj popud. Můj přítel není typ nějakého proutníka, je to spíš takový ten dobrák, co se neumí a nechce hádat, jenže já nějak hledám ujištění, , už jsem po špatných zkušenostech hodně obezřetná, ale to bych pak nemohla věřit nikomu, já vím, to si musím srovnat asi nějak já v sobě. Ale jak?

kdyby se s ní nechtěl kamarádit, tak jí dávno řekl, ať vás nechá na pokoji takovým způsobem, aby to pochopila. Asi nesdílí tvůj názor na přátelství mezi mužem a ženou, měla bys trochu ubrat, ať se z tebe nestane fúrie, dát mu trochu volnosti a hlavně mu věřit.

po tak krátké době je docela mazec, že mu dáváš ultimáta ohledně lidí, se kterýma předtím pár let dobře vycházel.
z toho, že ti to odkýval, pak všechno odkýval i té kamarádce usuzuju, že to bude takový ten ňoumík, kterého musíš stavět před hotovou věc, protože sám od sebe neudělá nic.
takže doporučuju ten samý postup, jako když jsi mu ji "zakazovala" - buď jí řekneš to a to, nebo konec.

Reaguji na Lavender_kid: Jak fúrie jsem se včera chovala, to je pravda, ikdyž na jeho omluvu jsem sama byla u telefonátu, kdy ji od sebe volal a řekl, že má svůj život se mnou a že ho má nechat na pokoji, ale slečna to nepochopila, nevím, třeba to řekl jen přede mnou a když u toho nejsem, tak ji třeba telefony normálně bere, třeba ne, třeba mu křivdím. Jenže já byla vždycky právě taková ta hodná holka, co každému věřila, pro každého měla úsměv a ve vztazích se mi to nevyplácelo, ale teď jdu asi do extrému druhého...

Také jsem se s touto situací setkala, když jsem začala chodit s přítelem. Bylo mi jasné, že ta holka nedokáže skousnout ten fakt, že přítel už není s ní a má mě. Absolutně proto chápu tvoje starosti, protože tyhle situace dokáží strašně znepíjemnit atmosféru ve vztahu. Kdybych tenkrát viděla, že na ni nějakým způsobem zpětně reaguje a také se s ní hádá, nebo si s ní jenom tak píše, asi bych příteli řekla, že dokud si nevyřeší svou minulost, tak si spolu nemáme co říct. Ale věděla jsem, že přítel má na tu holku vyloženě averzi, že mu vadí, jak ho pořád otravuje, a ano, jednou jsem se do toho vložila i já a dotyčné napsala, ať nám dá pokoj.

Pokud tobě a tvému příteli mohu poradit jednu věc - dokud na ni přítel bude zpětně reagovat a nepřestane ji ignorovat, jako to udělal tenkrát přítel můj, ta holka pokoj prostě nedá, protože pokud ho chce, dělá jí dobře i to, že se s ním může alespoň hádat.

Přeju hodně štěstí.

Reaguji na Lisboa: Ale tak ultimáta nedávám, ikdyž.... Prostě já se taky s žádnými muži na kávičkách nescházím, tak to očekávám i od druhého, jsou to moji hranice, nebo pravidla hry, nebo jak to napsat , nezakazuju mu se ní vidět, ať ji klidně pozve na kávu k nám domů, když budu doma i já a když se ona bude chovat normálně a nebude mu psát, že je ču.rák v půl 2 ráno a několikrát denně volat kvůli nesmyslům, ale aby k ní zacházel domů a řešili spolu nějaké její problémy z práce, nebo co, na to zvědavá nejsem, ale to by se asi nelíbilo žádné, tak proto jsem nastavila pravidla hry hned od začátku

Reaguji na BellaEJ: to dokáže znepříjemnit, on ji právě odepisoval, pak řekl, že ji už ignoruje a byl 14 dní pokoj, jestli mu volala do práce nevím, ale domů ne a včera volala z neznámého čísla, tak to zvedl a mě překvapila a zklamala jeho reakce, čekala jsem, že to položí, nebo něco řekne, aby třeba dala pokoj, ale on nic a snad i o té promluvě uvažoval, až když jsem začala řádit, tak řekl, že s ní mluvit nechce, ale jí to neřekl...

A on se s ní schází dál nebo ne?

Souhlasím.

Taky souhlasím. Trošku tu přeháníš se mi zdá.

Je mnoho způsobů. Vždycky je to tak, že to co vyzařuješ, to taky přivoláváš. Tak to prostě je.

Reaguji na Elienka: Néé ( nebo o tom nevím, ale na 99 % ne), to se scházel ještě než jsme spolu začali bydlet, pak jsem rázně řekla, že to nemíním akceptovat a on to uznal, že to chápe, že by se mu také nelíbilo, kdybych chodila za nějakým kamarádem

No tak co blbneš? Já to fakt chápu, že ti to vadí. Ale já bych to neřešila, snad má tolik rozumu, že to s ní vyřídí sám. Prostě bys mu měla trochu věřit.

uznávám, byla jsem na něj včera hodně tvrdá, ráno, když odcházel do práce mě políbil ,když jsem dělala, že spím, (protože jsem neměla chuť se nějak bavit), alespoň na předloktí. Nerada to přiznávám, ale za tím vším hunbukem, co dělám a zdáním silné ženy se skrývá ustrašená holka, co má jenom strach, že mě zase někdo, koho miluju opustí, začalo to ve dvaceti letech mojimi rodiči a bratrem, kteří kvůli náboženské sektě, ve které jsou se mnou přerušili veškeré kontakty a já zůstala sama a neumím věřit lidem...