Když jsem se s přítelem seznámila, měl normální postavu, možná trošku břicho, ale to opravdu jen minimálně. Ruce, nohy a hrudník měl vysportované a to se mi na něm líbilo (kromě povahy, smyslu pro humor atd.). Celkově mi přišel dost sympatický a dál jsem věci co se fyzična týkají neřešila. Během našeho vztahu však přibral a už nějakou dobu má docela dost velké břicho, ztloustnul i v obličeji. Zezačátku jsem to nechala být, věděla jsem, že k tomu přispělo i to, že měl nějaké problémy v práci. Snažila jsem se ho podporovat a nijak jsem na jeho začínající tloušťku neupozorňovala. Postupně jsem se dozvěděla, že s tloušťkou měl problémy už od malička - u něj v rodině je zvykem jíst dost a "dobře" - tzn. tuny pečiva, plno másla a smetany. Je jasné, že když si na tohle někdo zvykne od mala, pak se s tím těžko něco dělá. Navíc mi přijde, že se jídlem uklidňuje.
Bohužel nevím, jak přítele motivovat k tomu, aby shodil (takové ty nenásilné motivace jsem už vyzkoušela všechny). Nejen, že mě přestává fyzicky přitahovat, ale hlavně vím, že jeho váha má negativní dopad na zdravotní prolbémy, které má. Moc nechápu jeho myšlení, když to ví, ale moc s tím nedělá. Občas má tedy takové tendence, že třeba týden příjímá méně jídla, dá si detox a tak, ale pak zase najede na tu svoji stravu a dává si obrovské porce. Nejhorší na tom je, že už na to začínám být alergická, na jeho přístup k jídlu a celkově na to, když spolu jíme a já tohle všechno vidím.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Jak motivovat přítele, aby zhubnul (přestává mě fyzicky přitahovat)
Poslat SZReaguji na Raji: v tom případě to asi zní fér...sám má nějaký problém a kompenzuje si to jídlem a chováním :/ to není nikdy moc fajn období ve vztahu..držím palce!
Reaguji na Raji: tvůj přítel má hlavní problém v hlavě a jidlo jako takové je až druhý problém.. Ono si to moc lidí neuvědumuje, ale ona anorexie od obezity nemá od sebe moc vzdáleno. Je to prostě porucha vnímání sebe sama, svého těla a hlavní problém je vždy v hlavě. často kolem anorektiček všichni tiše našlapují říjaká chudinky a kolem obezních se jen smějí a ponižují typu "tlusté prase" apod. Vím to, protože to znám z rodiny a jako koupit permici do fitka, nebo vařit zdravě a lehce opravdu nic neřeší, nebo jen krátkodobě! Takže přítel musí jít k psychologovi jinak to bude asi kolotoč do konce života. Ale např v Praze je OB klinika (dá se snadno vygooglit) a tu "péči" máš hrazenou z VZP, jídelníček, poradce, psychologa!.. škoda nevyužít 
jenže to si bude muset i on sám uvědomit, že má problém, sama ho tam nedostaneš....
Reaguji na Adluna: Ano, je to v hlavě, přesně jak píšeš (srovnání té anorexie a obezity je zajímavé 
)
To, že je to hlavně psychický problém, se potvrdilo (opět), teď v týdnu, protože jsou tu věci, které on prostě nezvládá a sám si přiznal, že by si na něm psycholog smlsnul. Já te´d právě řeším co s tím, protože zjišťuji, že pokud se to nějakým způsobem nezmění, tak se z toho zblázním taky...
Jinak moc děkuju za tip! Mrknu na to a zkusím s ním o tom promluvit.
Cituji Raji: srovnání té anorexie a obezity je zajímavé
ANo jsem si tím skoro jistá, nejsem žádný odborník, ale viděla jsem obě strany a je to vlastně to samé. Středobodem vesmíru takhle narušeného člověka je jídlo a pak až zbytek. Anorektici se na veřejosti třeba rádi nají, i sladké, tučné a doma nic. Obezní naopak dávají salátek, dušenou rybku a pak večer doma (a hlavně o samotě) snědí 2 čokolády, 5 tatranek,nebo "půl prasete" v uzeninách. Mají to jako drogu (rozhodně si nemyslím, že závislost na jiné droze by pro ně byla horší) a řeší tim něco v sobě, třeba z dětství, dávnou křivdu od 1.lásky, cokoliv... právě se ta věc může zdát jako banalita, ale na to přijde právě až ten psycholog no. Fakt moc držím palce, neni to vůbec lehké! U nás v rodině je ten problém bohužel pořád a cykluje se to: Zhubne 20, nabere 30, zhubne 30, nabere 40.. chápěš. Klidně o tom psychologovi mluvím už 5-10 let ale marně, ten člověk musí chtít sám 
a fakt nějaké "permice do fitka" a "vařit zdravě" nebo dokonce napomínat, jak to dotyčnému nesluší němá efekt. Já prudila se zdravou výživou a zdravě jsem jedla ve finále jen já a ten člověk jedl 2x tolil "sra.ek" potají :-/ nejhorší je, že ty lidi se na to musejí dívat, jak někdo se takhle pomalu ničí a nic s tím neuděláš. A je fuk zda jde o bulimii, drogy, obezitu..
Reaguji na Adluna: tohle přesně se děje v mé situaci - když jsem s přítelem, tak se snaží jíst lépe (zdravěji) atp. ale spolu pár dnů nejsme, tak si zase dává velké porce, nezdravá jídla večer, smetanu, máslo a tak. Mě osobně už to docela ubíjí, nejen problém s tou jeho váhou, ale i jiné věci, které s tím souvisejí, a taky mě mrzí, že se takhle ničí a jakoby odmítá převzít za svůj život a za svoje zdraví zodpovědnost. Jak píšeš - určitě tím řeší něco v sobě a vidím to dost podobně, jako ty - je skoro jedno, o jakou jde závislost, jestli je to alkohol, nebo jídlo, protože všechny závislosti ničí toho dotyčného a v tím vlastně i jeho okolí....
Cituji Raji: nezdravá jídla večer, smetanu, máslo a tak.
na smetaně ani máslu nic špatného neni ani večer pokud toho není tuna. Spíš jde právě o ty porce viz
Cituji Raji: ale spolu pár dnů nejsme, tak si zase dává velké porce
Hodně lidí má totiž spojené že z dobrého jídla se nabírá a hubne ze salátů bez zálivky, jenžě se dá nabrat i z mrkve a hubout s máslem v krupivocý kaši... je to právě všechno v hlavě a taky v těch porcích.. pohybu a přístupu k tomu všemu o jídlo paradoxně ani tak nejde. Eliška Bučková se taky "cpala" před foťáky palačinkama a jak vypadala... u tý si ale taky myslim, že ještě nemá zdaleka s jídlem vyhráno.
Ono to hlavně ani tak nesouvisí jenom s jídlem. Narušený vztah k výživě je jenom jedním ze způsobů manifestace narušeného vztahu k sobě samotnému. Nakonec z toho, co tu Raji psala, je docela jasně vidět, že její přítel je dost nevyrovnaná osobnost - viz to neustálé urážení a neschopnost přijmout cizí názor, aniž by to bral jako útok proti sobě.
Asi by bylo nejlepší zapracovat hlavně na tomhle. Jenže k tomu si asi každý musí dojít sám, že si v určitém stádiu řekne, že takhle už teda dál ne a že se musí něco změnit. Dokud nepřijde na to, co je špatně (a že je vůbec něco špatně), tak bude dál ujíždět na různých "únikovkách", ať už to bude jídlo nebo cokoliv jiného. On má prostě problém sám se sebou a jídlo je pro něj dočasné řešení.
Adluna má velkou pravdu v tom, že anorexie je o tom samém - o narušeném vztahu k sobě a o tom, že ti lidi se podvědomě ničí, jenom každý trochu jinak. Např. lidi s depresí zase často zneužívají alkohol nebo drogy... anebo se rovnou pokusí o jednoznačnou sebevraždu. Příroda se hol pokoušít "vadné" jedince nějak eliminovat. Takže zbývá se včas zamyslet a vzpamatovat... nebo člověk nějak špatně skončí.
Reaguji na Adluna: Jasně, já si třeba ráda dám chleba s máslem a medem, ale vím, kdy přestat - oproti příteli. Ale jak už tu zaznělo a jak jsi sama psala, problém je v té psychice a u něj se to táhne už hodně dlouho.
Reaguji na mau-mau: Nevyrovnaný je hodně, to se mi bohužel potvrzuje čím dál víc. Kromě té jeho nadváhy už v sobě začínám řešit i to, jestli se to změní a někdy se "vyrovná", protože si nedovedu představit, že by to takhle bylo pořád nebo ve vlnách, jak je to teď (jednou v klidu, jednou nervák a zase...) A jako dobře, má špatné období, ale to už tady taky bylo a taky to "zvládal" dost divně.
