Jak se odpoutat?

nejlepší způsob jak zapomenout, je přestat vzpomínat. Vím, lehko se to řekne a hůř udělá. Ty potřebuješ hlavně nové zážitky a máš tu výhodu, že je můžeš prožít s tím novým nápadníkem. Je blbost je srovnávat, každý je jiný. Prostě začni žít. S tím novým můžete mít zatím přátelský vztah a není jediný na světě.

mě vždycky pomáhalo jít dál a začít s někým jiným. Není to hezké, když je člověk pořád "zabouchnutý" do někoho jiného, ale nikdy nevíš, co se z toho vyvine.

Jsem na tom podobně a to ještě s tím, že ten od koho se chci odpoutat byl pro mě "ideální chlap", ani jsem nevěřila že takový může existovat a pořád ho miluju...takže taky mám problém se dívat na jiné chlapy bez toho abych je srovnávala a bohužel žádný zatím nevítězí ba se ani nepřibližuje

Ahoj taky jsem na tom podobně..hlavní je zapomenout a neotáčet se za zavřenýma dveřma a nesmíš srovnávat..je to strašně těžké, ale určitě to jde..taky na tom pracujun ikdyž se mi to nedaří..přeju hodně štěstí

přesně tohle cítím taky...mám okolo sebe spoustu super kluků..jenže žádnej není takovej jako on... on byl prostě dokonalej.........a přesvědčuju se o tom s každou snahou o něco s někym jiným ..

Čauky.. Byla jsem od 14ti do 19ti zamilovaná do kluka, kterej mě miloval taky... ale prostě nemohli jsme spolu chodit (je fuk proč)... No a oba jsme se trápili, že spolu nemůžem být... myslela jsem, že už se nezamiluju. Byla jsem z toho hotová. No a jednou jsem zkusila "rande naslepo", prostě schůzku s jedním člověkem.. a hned ten den jsme se dali dohromady. Teda ani jeden z nás nebyl zamilovanej, jako spíš zoufalej. Začali jsme se vídat denně.. a pak už to jelo.. teď jsme spolu skoro 2 roky a asi rok a půl spolu žijem. Trvalo dlouho, než jsem zapomněla na toho druhého. A taky jsem je dost porovnávala. Ale můj přítel mi pomohl na něj zapomenout a změnit svůj život.
No ... takže jestli aspoň trošku cítíš něco k tomu, o koho máš zájem, tak to zkus Jednou jsem takhle chodila s klukem, co mě asi 4 roky furt uháněl.. pak už mi došly nervy, tak jsem do toho šla. Chodila jsem s ním měsíc, a pak jsem se s ním rozešla. Je úžasnej, ale prostě není to chlap pro mě, tak jsem mu to dokázala. No a v sobotu mu jdu na svatbu
Jak říká romula, tím, že na něj budeš myslet a vzpomínat, se od něj neodpoutáš.

Holky měla jsem to také, ale odstřihla jsem veškerý kontakt a jak jsem začla žít po své a odpoutala /nečekala až zavolá, nehrotila něco jak ho potkat atd/, hned jsem potakala toho pravého a je to můj miláček přes rok, nesrovnávat nikdy..

...to je těžké to - nesrovnávat, protože to člověk nedělá vědomě.
Jinak můj problém bude možná i v tom, že já ho neodstřihla, ale jsme dál "přátelé". On je totiž tak úžasný člověk, že o něj ve svém životě nechci přijít. Rozumím si s ním víc než s jakoukoliv mojí kamarádkou, máme skoro stejné názory, zájmy atd. Proto je to tak těžké
Já bych poradila zakladatelce tématu to co ostatní, soustředit se na sebe a na jiné věci - hodně se zaměstnat, volné chvíle využívat k tomu dělat něco pro sebe - sport, kosmetika atd. a snažit se být co nejvíce ve společnosti a tím pádem mít příležitost potkat co nejvíce nových lidí a třeba i toho nového "pana vyvoleného". Já to mám taky v plánu, až tedy nebudu muset sedět doma na zadku a šprtat na zkoušky

ono se snadno řekne zapomenout.. i když se na něho snažím nemyslet, pořád ho mám v hlavě.. je to i tak jak řekla světluška, čekám na to, že se ozve.. přece jen je to kamarád se kterým sem podnikala dost věcí..

právě že přátelský vztah ani ne.. nechce bejt kamarád, ale něco víc.. snaží se o mě celou dobu, pořád mi dává další šanci.. vím, že mě má rád, váží si mě a udělal by pro mě první poslední.. jenže to není on..
je mi jasný, že se nemůžu pořád otáčet zpátky a srovnávat.. ale někdy to jinak nejde..

Petulaa
ani nevíš, jak ráda bych někam šla.. jenže nemám s kým.. moc kamarádů nevedu..

mě to trvalo rok a bylo to peklo. Zamilovaná do super kamaráda, jemu jsem taky nebyla lhostejná, něco proběhlo, svěřovala jsem se se všim nej kamarádce....dopadlo to tak, že se ti dva dali dohromady a mě to neřekli, zjistila jsem to omylem. A přes všechno naštvání na tu kamarádku jsem se snažila to urovnat, ale oni nechtěli....a trápit mě to přestalo, až když jsem je smazala ze skype a přestala je vyhledávat a psát jim a na fb si schovala jejich aktivity a zjistila, že mám kolem spoustu jiných super kamarádů, kteří mě mají rádi a tohle by mi neudělali.
Takže z vlastní zkušenosti doporučuju přestat vzpomínat, omezit kontakt na minimum a užít si léto ... ozvi se třeba kamarádům, které tak často nevídáš, svěř se jim, pomůžou Hodně štěstí

ableben
to jsme na tom podobně....ale třeba na to abys zašla na koupák nebo do kina neptřebuješ extra super kamarádku, stačí i spolužačka, spolupracovnice nebo prostě jen někdo s kým si máš co říct. Já třeba nemám žádnou "nejlepší kamarádku", žádná z mých kamarádek nemá zájmy a koníčky jako já, abychom spolu mohli všechno podnikat (takovou nej kamarádkou pro mě byl právě ten bývalý )....ale aspoň do toho kina, nebo pivko nebo na bazén s nimi zajít můžu. Někdy, záleží o jakou akci jde, se dokonce vypravím i sama - třeba na nějaký koncert nebo do fitka (i tam můžeš potkat fain chlapa ) apod. Dokonce jsem domluvená už tu přes omlázko se slečnou co je na tom podobně jako já, že si budem v létě případně dělat společnost Takže nemusíš se přímo snažit na něj nemyslet a zapomenout nebo ho mazat ze života, ale spíš sama sebe natolik zaměstnat, že na to nebudeš mít čas ani myšlenky

Tak to je téma jako šité pro mě... Delší dobu o mě usiloval jeden spolužák (jsem na VŠ), chtěl někam chodit, kino apod. Já se začátku vůbec nechtěla, pak jsem zjistila, že je fajn, tak jsme se zbližovali. Pak jsem u něj jednou přespala a od tý doby nic, resp. ne takové, jako ze začátku, tím myslím, že už mi nepíše tak často, spíš volá, když něco potřebuje a tak. Jako, píše i tak, taky se občas vídáme, ale prostě, je to jiné. Nevyspali jsme se spolu, ale nebylo k tomu daleko. Ze začátku to bylo špatný, byla jsem hodně nešťastná. Postupem času jsem ale začala zjišťovat, že není takový, jaký jsem si myslela a tak, začala jsem na to všechno koukat více realisticky. Snažím se dělat všechno možné, abych na něj nemusel myslet. Občas je to těžký, když vzpomínám na to hezký... Ale ono se to časem lepší. Je pravda, že když mi pípne SMSka tak trochu pořád doufám, že je to on. Prostě, snažím se už na něj tolik nemyslet, jak říkám ,,nechávám to na koňovi, ten má větší hlavu". A uvidí se, jak to dopadne. Zkus se uvolnit, jak říkají holky, najdi si jiné aktivity, zkus se vídat i s tím klukem. Třeba bude fajn, třeba ne, to se všechno uvidí.
Držím palce

tak já jsem na tom taky podobně, přerušit veškerej kontakt by bylo tak jednoduchý, jenže když já tak nechci, protože mi zbývá aspoň malá naděje, ale je mi jasný, že takhle se budu jen trápit, takže něco s tím budu muset udělat, ale moc bych ho chtěla