Jak se stát z přecitlivělé holky tak trochu "potvorou"?

Prostě se nechovat přecitlivěle.

Být nad věcí, uvědomit si, že jsou na světě i větší problémy a nezasekávat si hlavu bordelem, co do tobe kdo pouští.

Reaguji na chocolattecoffee: hlava si uvědomí,že vlastně o nic nejde,ale slzy přece jenom začnou téct

A co tě tak většinou rozpláče? Uveď příklad/y

To je těžké poradit, buď potvora jsi (máš na to povahu) a nebo nejsi a nikdy ani nebudeš, jestli ti to je proti srsti, tak se do toho netlač, nebude to pro tebe přirozené a budeš se trápit, že jednáš tak jak jednáš. Další možnost je, že ti někdo hodně ublíží, a tobě to otočí myšlení, chování i jednání, takhle se lidé často mění. Nedělej ale něco, čeho bys pak mohla litovat.

Reaguji na cowgirl: Ahoj. Neber to špatně, ale i vzhledem k tomu tématu ze včerejška, které ti smazali, nepřemýšlela jsi někdy o odborné pomoci? O návštěvě psychologa?Podlě mě, by ti mohl pomoci ve vztahu k sobě samé a tvému okolí.

Reaguji na aksile2aksile: jo,přemýšlela,ale vím,že jak bych tam přišla,tak bych se hned rozbrečela a nedokázala ze sebe vysoukat ani slovo

Reaguji na chocolattecoffee: i maličkosti...někdo se na mě špatně podívá,nebo mi nějak odsekne,tak už se mi derou do očí slzy,nebo se rozbrečím,jak přijdu domů...jsou to maličkosti,jsem přecitlivělá,lítostivá...když se mi něco zlýho stane a chce se mi brečet,tak si ještě zpětně vzpomenu na všechno zlý,co se mi kdy stalo...

Nemůžeš to vědět, dokud to nezkusíš Navíc buď v klidu, oni jsou tam na pláč zvyklí-léčí duši, při tom ukápne spousta slz.
Být tebou, tak bych se odhodlala řešit to s odborníkem.
Protože řešením tvých problémů není to, naučit se být mrcha(ono to ani nejde, buďto jí jsi nebo ne), není nutný stylizovat se do něčeho, co ti nesedí. Mnohem důležitější je, začít se mít ráda a vážit si sama sebe, potom sebou nenecháš zametat a i okolí tě bude brát jinak. Naučíš se, jak se nenechat využívat, získáš sebevědomí. Je to práce na dlouhou dobu ale vyplatí se ti! Navíc si myslím, že tyhle tvé problémy souvisí i s tvým vztahem. Možná se pletu, ale podle mě máš díky příteli dost nízké sebevědomí a nevěříš si.

Reaguji na aksile2aksile: je to možné,že část zásluhy na tom má i můj přítel...jenže víš co?Člověk si nepřipustí,že za to může on...ˇ
Ale přecitlivělá jsem,to o sobě vím a taky se často zastihnu u toho,že se lituju.

Taky jsem hodně přecitlivělá a je to v životě na obtíž. Kolikrát si říkám "UŽ DOST", ale jde to samo. Stačí, aby na mě někdo zvýšil hlas, nebo nějaká poznámka (kterou druhá strana myslela ve srandě), nebo lehká kritika a už brečím.
Nejvíc mě to obtěžuje ve vztahu, protože vím jak to přítele štve, ale co s tím?

Když to přeženu, i kdyby si první dvě sezení jen probrečela, při třetím bys už byla schopna mluvit a i to by byl velký úspěch, kterého bys bez pomoci nemusela dosáhnout.

Také jsem takto reagovala, zejména u lidí, na kterých mí záleží - zdrbnul mě taťka, přítel řekl něco, co se mě dotklo... ale časem to přešlo, holt "škola života". Stačila hloupá šéfová, která všechno sváděla na mě, nepříjemné podrazy "kamarádek" atd. a já pomalu zjišťuji, že se dokážu ubránit a nenechám se ponižovat.

Reaguji na ifankka: mluvíš mi z duše

No tak to máš očividně blok (něco co se ti kdy stalo).
Já taková byla v těhotenství. Pak to přešlo. Přecitlivělost je v těhotenství tedy běžná, ale normálně ne.