Jak se stát z přecitlivělé holky tak trochu "potvorou"?

Já si myslím, že takhle to nefunguje, že si řekneš, že najednou budeš jiná.
Naprosto souhlasím s tímto:

Reaguji na cowgirl: Já chápu, že je to těžký a připustit si některé věci, je velmi nepříjemné a bolí to. Ale opravdu by jsi měla zkusit poohlédnout se po odborníkovi, který by ti pomohl. Zřejmě bude tvůj problém hlubší, než si sama uvědomuješ nebo chceš připustit. A opravdu, ikdyby jsi první sezení probrečela, tak se nic neděje.
No, dělej jak uznáš za vhodné, ale přijde mi, že se zřejmě nemáš moc komu svěřit-příteli těžko, a kamarádku, které by jsi tohle mohla říct asi taky nemáš že? Když se pokusíš s tím něco dělat bude to jen dobře pro tebe, pro tvoji budoucnost. Jak už jsem ti psala včera-sama si uvědomuješ, že ten problém máš, to je dobře, udělala jsi první krok. Teď je ale důležitý, aby nezůstalo jen u toho jednoho kroku, musíš se posunout dál a začít to řešit! My ti tady můžeme napsat ledacos ale nejsem si úplně jistá, jestli to sama zvládneš. Opravdu tu pomoc zvaž a zkus se překonat!

Reaguji na chocolattecoffee: no já bych to spíš nazvala opravdu sebelítostí...ve chvíli,kdy se na mě někdo křivě podívá a chce mi ukápnout slza,tak šátrám v paměti,co se mi kdy ještě zlýho stalo a to mě úplně dorazí a rozpláču se...kdybych do té minulosti nezapátrala a nevzpomínala,co se mi kdy stalo,tak bych to zvládla a slzy udržela,ale mozek prostě přemýšlí o té minulosti a tak...

Hlavně tě mohu ubezpečit že i potvory pláčou

I potvora může být třeba zamilovaná , takže když jí ubližuje její přítel tak se stane přecitlivělou. Jsou věci které zvládáme líp a které hůř, možná by bylo dobré si uvědomit původ tvé přecitlivělosti, k vůli čemu to opravdu je. Protože tím jak se cítíš vnitřně ublížená a už to třeba trvá i delší dobu, tak reaguješ i přecitlivěle na věci které by tě normálně nerozbrečely.

Zkus opravdu psychologa, vykecáš se, rozebereš to a on ti pomůže najít původ problému.

No proto, že se cítíš ublížená, na duši a ta bolí...musíš najít důvod proč tě bolí.

děkuju za Vaše příspěvky,budu se snažit s tím něco udělat

Nechápu, proč by se někdo chtěl stát potvorou.

Člověka hodně změní okolí... Já byla vždy tichá, ta hodná, největší cíťa. Pak jsem byla na střední, kde mě neskutečně štval celý přístup (jak školy, tak spolužáků) hlavně ohledně toho, že celá třída vždy byla potrestána za něco, co udělala jedna průšvihářka.
Cítila jsem v sobě čím dál tím větší zlost a naštvání a s postupem času jsem se to naučila i ventilovat.
Momentálně se nebojím nic upřímně říct, stát si za svým názorem. Ale jak se stát potvorou, s tím naštěstí asi zkušenost nemám

Reaguji na bejbee: možná třeba proto,že je až moc "hodnej",na všechno přikývne,neumí říct NE a už ho to štve,že je s ním jistým způsobem zametáno a vypadá pak,že neumí ani pořádně vyjádřit svůj názor a jenom se bojí,aby nikomu neublížil,když svůj názor vyřkne... tak třeba proto??

Taky bych chtěla být trochu potvora, ale nejde mi to. Jsem děsně přecitlivělá. Chtěla bych svět, ve kterém by byl každý št'astný, krásný, milý a zdravý a pak přijdu do školy a vidím ty kyselé obličeje a je mi z toho smutno. Taky mi stačí aby se na mě někdo trochu křivě podíval a už mám zkažený celý den, kritiku nesu hodně těžce.
Jsem děsně naivní, svět nikdy nebude takový, jaký bych ho chtěla a vždycky budou lidé, kteří mě nebudou mít rádi, ale nějak se s tím nemůžu smířit

tak, tak...

postavit svou osobnost na piedestal, začít si vážit sebe samotné, nedělat nic, co je ti proti srsti, ať si okolí namítá, jak chce, to je pár prvních kroků...