Jak se žije v bytě 3+kk, 74 m2 s rodinou

Ahoj
My jsme taky měli byt sice 3+1 ale to už je jedno jestli je nebo není obyvák spojen s kuchyní.. Důležité je, že budete mít ložnici a pak pro děti pokoj.. Dá se to zvládat naprosto v pohodě, bydleli jsme tam celkem 4.. Já měla pokoj se ségrou a rodiče ložnici a opravdu se nemusíte bát, že tam budete nasáčkovaní.... Znám lidi, kteří mají o dost menší byt 2+kk a žijou tam i 5... Takže se neboj, plno l idí to tak má a je to akorád

Ahoj, já bydlím s rodiči v menším 2+1 celý život. S bráchou máme pokoj a naši spí v obyváku. Má to nevýhodu, že nemáš moc soukromí, hlavně když jsi starší, ale myslím si, že se to dá naprosto v pohodě zvládnout. Přijde mi, že alespon je ta rodina hezky pospolu a potkávají se. Jak to vidím u některých kamarádů, co bydlí v baráku, tak děcka zavřené ve svých pokojích a pokud nejdou jíst, tak je rodiče snad ani nevidí

Jak by se žilo, žije se normálně, v jedné ložnici rodiče, v druhé děti, obývák, kuchyně. Žádné záhady a záludnosti v tom nejsou. Výměra bytu je naprosto standardní. Nepodlehnout trendu jedno dítě na pokoj, ony to přežijí žít v jednom pokoji, ne aby se rodiče vystěhovali do obýváku, jen aby robátka nebyla týrána nutností naučit se sdílet prostor.
Horší je to, když jsou potomci starší a chodí třeba na VŠ, přece jen 4 dospělí jsou na byt moc, ale aspoň mají tendenci se odstěhovat, jakmile to podmínky dovolí.

Reaguji na Lucyluck:
Já si myslím, že je to naprosto pohodové bydlení a ty dvě terasy jsou už spíš nad standard.
Hodně záleží v jakých bytových podmínkách jsi teď, ale jinak ve 3+1 žije snad nejvíc rodin v ČR.

přesně...

Já bydlím s bráchou a rodiči ve 2+1, pokoje malý, mně to teda nikdy nevadilo, mamce jo, ale podle mě se to dá, hlavně když vy byste měli vlastní ložnici a nemuseli spát v obýváku, to je pohoda Akorát je blbý, když jsou dvě už velký děti v jednom pokoji, mně je 20 a bráchovi 18 a to je fakt strašný. Ale to už se dá řešit později, jinak mě nic špatnýho nenapadá

No já mám právě ten "handicap", že jsem vyrostla v celkem velkým domku, měla svůj vlastní pokoj, brácha taky, k tomu terasa, zahrada....takže jsem v tomhle smyslu rozmazlená vždycky se jde špatně z domku do bytu... takže spíš z tohoto hlediska to řeším, aby se děti i my rodiče netísnili, a abychom se právě všichni navzájem na tak malým prostoru neudusili...

Máme 3+kk o rozloze 66m2 a máme dvě děti (7 a 3 roky) a dá se to v pohodě. Jen pokojík pro děti bych brala větší, má jen 10m2, ale i tak to jde, na ty jejich rošťárny to stačí horší to bude až jim bude víc, ale to myslím zase nebudou trávit tolik času doma.

Ty jo, to musí být hrozně malé pokojíky, ne?
My jsme měli před pár lety 2+1 ve starší zástavbě o rozloze 72m2 a velké mi to nepřišlo.

Ještě dodám - to je typický problém "prvního světa", kdyby šlo o byt, kde bydlím sama já, tj 2+kk 42 m2, tak řeknu - je to šílený, vedle v bytě bydlí takhle 4, rodiče + 2 dosti dospívající děti. 3+kk, s dvěma ložnicemi, pravděpodobně kolem 12 m2 a k tomu ještě dvě terasy sice nejsou žádný nemístný luxus, ale naprosto normální bydlení. S trochou invence lze pro každého člena rodiny vytvořit pracovní kout a kus soukromí.

jednoduchá rada, pořiďte si to, na co máte jestli máte na větší, jděte klidně do většího...my s přítelem bydlíme v 2+1, 70 metrů, děti nemáme...chceme teď (asi) koupit větší, podle mě ideálně 4+1, ale uvidíme, závisí to hodně i na konkrétních dispozicích bytu...my bychom chtěli ložnici, obývák, pracovnu a dětský pokoj a časem až děti vyrostou a budou chtít každý vlastní pokoj, tak kdo ví co bude...třeba budeme stavět domek nebo koupíme větší byt...ale v 3+1 nebo 3+kk žije spousta čtyřčlenných rodin bez problémů

No samozřejmě, kolikrát žijí i v daleko menších bytech.

Ahoj,
podle mne dokud jsou děti malé, tak je to naprosto v pohodě, dalo by se říci bez problémů (i když zas jedno dítě je nemocné, budí to druhé). Ale můj sen je mít takový byt, aby v případě dvou dětí mělo každý svůj pokoj a ještě mít malou místnůstku (pracovnu), kde si může odpočnout rodič. My jsme jako 4členná rodina bydleli v 3+1, ale od puberty jsme měly takhle spoustu sporů se sestrou a i rodiče tím, že neměli, kde si od sebe odpočnout, tak ty spory se mezi nima stupňovaly... Podle mne to tedy bezproblémové uplně není, protože každý člověk potřebuje někdy soukromí... Zvlášť pokud je byt ve městě, kde by děti mohly i studovat, pak je to problém - kdo se bude učit nahlas apod. Věřím, že spousta lidí to bere za rozmazlenost, ale zas chcete pro děti to nejlepší a podle mne to společný pokoj není... My si partnera vybereme, ale to dítě toho sourozence ne, a pokud mají hodně odlišné povahy, nemyslím si, že by jim to do života něco extra dalo... Mně to teda moc nedalo - spíš jen více sporů a zhoršilo to náš vztah a jsem opravdu ráda, že teď už na VŠ mám vlastní pokoj.
Ale pokud bych měla odpovědět, jestli stačí, tak určitě to stačí, ale pokud máte možnost, brala bych větší.

Mně to přijde o.k.

Já mám 62 m2 a 2+1, resp. 3+kk (kuchyně je velká, obytná ). Byt mi přijde prostroný a vzdušný (nemáme moc nábytku), i úložné prostory dostačující.
Dítě zatím nemám, ale až budu mít, tak jeden pokoj bude dětský a druhý naše obývací ložnice. Obyvák jako takový už moc význam nemá. To že tam budeme i spát mě nijak neruší. Scházet se budeme v kuchyni.
Dítko bude mít pěkný pokoj. Když bude malé, tak v pohodě. Asi i když budou dvě malé. Pak časem (puberťáci) bych se možná ráda přestěhovala do většího, ale to je vzdálená budoucnost .