Zdravím všechny uživatelky Omlazení!
Ráda bych se s Vámi podělila o svou situaci a přečetla si nějaké vaše rady, názory a osobní zkušenosti x)
Jde o problém v lásce, která mě pronásleduje téměř 2 roky, ze začátku to bylo takové nevinné psaní, ale brzo jsme pochopili, že jen to nám stačit nebude. Začali jsme se scházet a už od začátku to jiskřilo, ale nebyla by to láska, aby se neobjevil nějaký problém - nechtěl vztah. Ne, že by mě neměl rád, jen se nechtěl vázat, protože sám se na to necítil. I přesto jsme se stýkali dál, byli jsme vždycky spíš takoví dva zamilovaní kamarádi, kteří si k sobě neumí najít cestu. Skoro po roce randění a musím upozornit OPRAVDU jen randění, kdy jsme se nejdál dostali k polibku se něco stalo. Přišla velká hádka, nevydržela jsem to s nervy a vyčetla jsem mu to, že spolu ztrácíme čas. Měla jsem ho ráda, jen v tu chvíli toho bylo na mě moc. On to posléze mezi námi ukončil, aby mi nedělal zbytečné starosti. Přerušili jsme veškerý kontakt mezi sebou, ale i tak mi pořád chyběl a asi po čtvrt roce, kdy jsme si náhodou napsali už jsme se nerozloučili a začali randit odzačátku a dostali se i o trošku dál. Dokonce jsme si k sobě už našli cestu a i na ten vztah skoro došlo, ale znovu se to pokazilo. Když přišla chvíle, kdy jsme si chtěli vše vyříkat a vyřešit, já jsem se tomu vyhla a od té doby to mezi námi není dobré.
Vím, že mě má ještě rád i já jeho, je to jediný chlap, s kterým jsem to kdy myslela tak vážně, ale on to vzdal s tím, že už nic víc nechce, že je lepší když nejsme spolu, protože nemáme spolu budoucnost, ale já věřím, že ano.
Co si myslíte? Nechaly byste to být nebo se praly za to, konečně si k sobě tu cestu najít? A jak?