Přitel mne pořád kontroluje

no, osobně, šla bych od toho

Naprostý souhlas s Matadi - vycouvat dokud je čas. Život s chorobným žárlivcem je nesnesitelný a rozhodně žádná radsot ( můj otec tuto chorobu měl ). Lze to léčit, ale prvním předpokladem je uvědomění pacienta, že skutečně touto chorbou trpí a následně těžká práce s odborníky a je to na pár let...

Pokud je to chorobnej žárlivej tak opravdu pryč ti sou nejnebezpečnější, ale možná je taky extra opatrnej až paranoidní v tom, že se bojí, že na tebe všude něco číhá. A s tím icq to mohla být jen náhoda.

Žárlivost je něco šíleného a žít s žárlivcem je stejné jako žít s alkoholikem.
U vás si ale myslím, že je to spíš důsledek toho, kdy a za jakých okolností jste se s přítelem dali dohromady.Jemu ani manželka a mimčo nezabránili začít vztah s tebou, tudíž se asi bojí, že i ty si kdykoliv můžeš najít jiného.

I když to není jednoduchý, moc dobře to vím, takovýho podobnýho kluka jsem taky měla, nakonec mě nepouštěl nikam, radím odejít. Sice Ti bude smutno, jestli ho máš jinak ráda, ale obrovsky se Ti uleví.
A co píše Bruce 78 je svatá pravda. A normální holka fakt nestačí na to, aby chorobného žárlivce změnila. Oni vůbec nevědí, že dělají něco špatně a akorát jim je divné, že i vlastní rodina, co se týče té žárlivosti, stojí proti nim.

Naprostý souhlas s holkama, jít od toho dokud je čas.. A doufat, že s tím přestane, když se rozejdete.. Bohužel znám jeden případ z mého okolí, ten chlap byl fakt mag.r a nakonec z toho byl stalking jak když vyšije.. Přeju hodně sil

Já jsem měla v práci kolegyni, která se s přítelem dala dohromady v době, kdy byli oba zadaní.A asi právě proto, že věděli, jak je jednoduché zahnout, na sebe neuvěřitelně žárlili.Volali si klidně i pětkrát za hodinu, kontrolovali si fcb, dokonce se jeden s druhým pokoušeli anonymně kontaktovat na icq, všechny své známé nutili, aby "prověřili" toho druhého (agenti provokatéři)....okolí to přišlo neuvěřitelné jak se ti dva navzájem ničili.

Já být Delania tak příteli jasně řeknu, že potřebuji svůj vlastní prostor a bude-li do něj neustále zasahovat, povede to k rozchodu.

Děkuju za rady,ted to ještě tak hrozné není ale mám strach že pokud nějak nezasahnu a nepromluvim s ním,bude to hroší a horší..Pokud se kvuli tomu pohádáme,tak mě to bude mrzet ale jinak to nejde.Ve všem nám to klape ale tohle jeho jediny (zatím)velky problem..

Tak držím palce, ať to pochopí.

moc děkuju..Budu se snažit to udělat dneskaa řict co mi vadí....Oddalovat to ,nemá cenu..

Nemáme ty samé známé?

Jinak to, že je chorobně žárlivý může fakt souviset s tím, že sám lehce podvede. Ví, jak to je jednoduché, že.....
Každopádně chorobný žárlivec je jeden z nejhorších typů mužů, už jsem /bohužel/ zažila a ten se opravdu nezmění. Někde jsem četla, že je pro ně těžší přestat žárlit /nebo to alespoň nedávat najevo/ než pro alkoholika se odnaučit pít.

Mám stejný názor

Nerozcházej se s ním...

Měla by sis s ním promluvit a říct mu narovinu, že pokud to takhle půjde dál, že budeš zvažovat rozchod. Měl by se chytnout za čumák Vysvětli mu, že svoboda ve vztahu je nutná podobně jako láska... že vztah je nejen o starostech o toho druhého, ale především o důvěře. Zeptej se ho, jestli Ti náhodou nevěří a pokud odpoví, že nevěří, zeptej se ho proč...

Já bych ze vztahu kvůli tomuhle neodešla, ba naopak bych se to snažila vyřešit. Držím palce Tobě i tvému partnerovi, aby to nepřeháněl