arrow
profile_image
ivise
od 8. 10. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Nenašla jsem tu toto téma, pokud jsem ho přehlídla, moc se omlouvám. Chtěla bych znát váš názor na toto téma. Je mi 26, mému příteli 30, jsme spolu sice jen měsíc, ale vážně v hodně blízké budoucnosti (do týdne, max. do měsíce)uvažujeme o společném bydlení - prozatím nějakém menším pronájmu bytu. Oba bydlíme u rodičů, jsme od sebe daleko 65km, přítel momentálně shání práci, u nich toho moc není, u nás je nabídka větší. Po různých vztazích opravdu cítím, že on je ten pravý, říkáte si, že si to myslí každá ze začátku vztahu, ale tak nějak to cítím v srdíčku, nevím jak to popsat Vyhovuje mi ve všech směrech a narozdíl od minulého přítele není sobecký a je ke mě strašně moc hodný. Oba to máme navíc u rodičů těžké, u obou stran je to typ rodičů, který do všeho "kecá" a tak vznikají zbytečné hádky, prostě společné bydlení s rodiči, když už jsme tak odrostlí nedělá dobrotu. Myslíte, že to není unáhlené rozhodnutí, takhle rychle se vrhnout do společného bydlení? Já mám z toho dobrý pocit, protože je to človíček, se kterým si opravdu dokážu tu společnou budoucnost představit. Jak jste na tom vy? Za jak dlouho jste se do společného bydlení vrhli vy?

ne, není to unahlené. My spolu bydleli po 14 dnech - pronajali jsme si byt. Dnes 4-tým rokem manželé

arrow
profile_image
Ajulinecka
od 27. 2. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Jé po měsíci? No nevim nevim vždyt to se ještě teprve poznáváte to já bych asi nezkousla ale každej je jinej

Tak to si myslím,že po měsíci je rozhodně nesmysl tvrdit že on je ten pravý a ty ta pravá...a hlavně si strašně moc zkrátíte to hezké a příjemné zamilování,teda aspoň to je můj názor.Stereotyp je mrcha...každý kdo byl hodně zamilovaný zná ten pocit jak strašně moc chceš s tím dotyčným být,nejlíp co nejblíž a co nejvíc,ale po měsíci je to fakt škoda skákat do toho po hlavě.Jasdně že zezačátku to bude moc hezký,i to špinavý prádlo a vaření se ti bude líbit abavit,ale podle mě to je nehjorší cesta co mužete zvolit.Na druhou stranu chápu,že mužete podléhat pocitu že už nemáte moc času ve vašem věku hledat ...

Myslím, že v tom věku už je to tak akorát..není potřeba ztrácet čas tím, že budou rok bydlet každý jinde. Prostě to zkuste, při nejhorším to nevyjde.

arrow
profile_image
ivise
od 8. 10. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Cituji Petronela: ale po měsíci je to fakt škoda skákat do toho po hlavě

Jsem typ, který si na toho druhýho docela hůř zvyká, ale v tomhle případě je to úplně jiný, prostě mi sednul hned a strašně moc si rozumíme, stejné zájmy, názory. On je vyloženě rodinnej typ, říká, že děti chtěl mít už dávno, na tom jsme se shodli, že bychom spolu nechtěli chodit x let a pak něco budovat, není to jen o tom, že na to máme věk, ale taky to jak to cítíme, oba bychom chtěli mít rodinu tak plus mínus do dvou let. Navíc je to trošku složitá situace v tom, když si hledá práci, tak kdyby tam u nich něco našel, tak těžko, kor v době krize, to bude třeba zase za pár měsíců měnit a hledat něco tady. A oba se shodneme v tom, že bychom spolu nechtěli chodit dlouho tím stylem, že každý budeme bydlet u svých rodičů a navíc hlavně u mě je ta situace docela neúnosná a uvažuju opravdu, že od nich odejdu, protože se pořád hádáme, ač je mám ráda, tak prostě s nima už nedokážu bydlet, tři roky jsem bydlela s bývalým přítelem a po rozchodu jsem se k nim vrátila, abych nemusela někde platit nájem sama...

arrow
profile_image
Eviška
od 27. 12. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Já bych se toho nebála, máš přece svou intuici. V nejhorším to skončí tak, že budete bydlet zase u rodičů. Takže nemáš co ztratit, jen získat. Buď odvážná, věř své intuici a jdi do toho...!!

arrow
profile_image
ivise
od 8. 10. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Cituji Eviška: bych se toho nebála, máš přece svou intuici

Právě že bych nerada ztrácela čas, že budeme mít vztah na dálku, abych nedopadla jako moje kamarádka, která chodila pět let s přítelem, pak spolu začali bydlet a po půl roce se rozešli, protože prostě spolu nedokázali být pod jednou střechou, vést společně domácnost, každý měl na to jiný názor. Ono je to něco jinýho když se lidi vidí jen třeba na víkendy anebo spolu bydlí, je to těžká zkouška, ale zase si myslím, že lepší řešení, přeci jen mi už není -náct.

arrow
profile_image
malutka
od 22. 2. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

My spolu začali bydlet po cca měsíci a už takhle spokojeně bydlíme dva a půl roku

arrow
profile_image
Eviška
od 27. 12. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

ivise
Souhlas. Očividně nehledáš rozptýlení a romantiku vození se za ručičku jednou dvakrát týdně, ale pořádnej vztah se vším všudy. Tak se nerozmýšlej, žiješ jenom jednou, je na čase zkusit změnu

ivise
to víš, že jo. Lepší do toho skočit

arrow
profile_image
ivise
od 8. 10. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Cituji Eviška: Očividně nehledáš rozptýlení a romantiku vození se za ručičku jednou dvakrát týdně, ale pořádnej vztah se vším všudy

Přesně tak! Mám např. srovnání s minulým vztahem, který trval asi jen 7měsíců, přítel mi už od začátku nabízel společné bydlení, bydlel sám s pronajatém bytě, ale já jsem mu na to nekývla, prostě jsem se necítila na to s ním tam bydlet, ty city nebyly tak silný, ale s tím současným přítelem je to zkrátka něco jiného. Už i za tu krátkou dobu co jsme spolu jsem zažila nějaké zlé okamžiky (nemyslím teď když jsem byla s ním!) a on byl jediný, kdo opravdu stál při mě a dokázal mě podržet, vím, že když se o něj potřebuju opřít, že neupadnu.

arrow
profile_image
ivise
od 8. 10. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Cituji Miabella: to víš, že jo. Lepší do toho skočit

Děkuju, je to takové pěkné povzbuzení Jasný že se člověk stejně nakonec musí rozhodnout sám, ale chtěla jsem znát vaše názory, jestli se někdo z vás ocitnul ve stejné situaci apod. a vidím, že nejsem sama.

arrow
profile_image
berolina
od 15. 1. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

já myslím, že to je hodně individuální a měla by ses řídit instinktem. já jsem s přítelem začala bydlet až po roce a půl, ale protože jsem měla svůj byt a on bydlel u rodičů, prakticky přespával u mě a nechával si věci u mě už od začátku vztahu. souhlasím s miabellou, opravdu se nemáš čeho bát, jestli se spolu nezžijete, aspon to poznáš hned na začátku a nebude tě to čekat až za pár let.

nám nic jiného prostě nezbylo, tak jsme to zkusili a vyšlo to. A o nic si nepřipadám ochuzená, náhodou to bylo moc fajn

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené