Jaké to je být u porodu?

no vidíš, Ty sama z toho máš takové obavy a to jsi ženská a navíc už zkušenost s porodem máš. A co teprve ty chlapi, který většina ženských nutí být u porodu, jelikož je to móda a kdo u porodu není, tak je krkavčí otec...
No a co se týká Tebe, tak zdrhnout se dá vždycky, podle mě by bylo lepší být s kamarádkou po tu dobu, co se na porod připravuje, ale u samotného porodu si myslím, že přítomnost kohokoliv, kdo není zdravotní personál, žádným přínosem nebude. Je to lékařský zákrok jako každý jiný... Na trhání zubu nebo rovnání zlomené kosti si lidi taky neberou partnery nebo kamarády. Mně se tahle móda přítomností kohokoliv u porodu moc nezdá...

zajímavý, že její muž u prvního byl a teď se mu nějak nechce. Kámoška tam vyloženě nechce být sama a já jsem tak trochu úchyl, právě na ten samotnej porod se těším nejvíc. Spíš mě děsí ta příprava, vím, jak blbě snáší bolest a bude mi jí asi líto....

To já třeba naprosto chápu
Bolest a nedejbože krev někoho blízkého mě dostává doslova na kolena, takže já mám obavy, že bych se vyvrátila.

Tak jí podpoř a běž s ní.
Připadá mi lepší doprovod kámarádka,mamka nebo třeba sestra než vlastní otec budoucího dítěte.To zvládneš

holky já nevim, děti nemám a tak tomu asi nemůžu tak uplně rozumět, ale co vede ženský k tomu, že u porodu chtěj někoho? Přeci ženská u toho určitě vypadá strašně a já teda nechci, aby mě kdokoliv a partner už ze všeho nejmíň, viděli takhle... Beru to tak, že pro zdravotní personál je to prostě práce, stydět se před doktorem nemá smysl, ale ukázat se ve veškeré svojí naturálnosti před kýmkoliv jiným... Ikdyž to už spíš teda ta kamarádka než partner, porod je ženská záležitost.

Reaguji na Laky: To já jdu, to je jasný, sbalenou tašku, dva foťáky, lahvinku šampusu atd

Mně jen zajímalo, zda jste to už některá nezažila z té druhé strany

Reaguji na Ellenuschka:
proč si myslíš, že je to věc módy.
myslím, že pro většinu ženských, který tam toho svýho chtějí, je to kvůli strachu. já chci partnera u porodu. když se člověk bojí je většinou rád, když ho někdo chytne za ruku a řekne, že to bude dobrý.
ale pokud partner opravdu nechce, tak je asi zbytečný ho nutit. mě by to ale hodně mrzelo, kdyby mi v takovou chvíli nebyl oporou.

Reaguji na Amnesia:
výhodou je, že máš porod za sebou, takže dobře víš čím bude procházet (ikdyž je každý porod jiný). je vidět, že ti věří, když je chce mít v takovou chvíli u sebe.

Budeš první a očekávám reportáž

protože odjakživa se vždycky chlapi od porodů vyháněli, přečti si jakoukoliv historickou knížku nebo se podívej na film, porod a věci s tím souvislé se vždycky braly jako čistě ženská záležitost, kam chlapi nemaj přístup. Přítomnost partnera u porodů je záležitostí až několika posledních let.
Pro partnera se vždycky snažim být tou nejkrásnější a myslim, že my všecky tady, to se furt řeší šminky, hadry atd. atd. A najednou by mě měl vidět takhle, když jsem v bolestech, vypadám hrozně, cítím se hrozně... Aby vždycky když mi koukne a sáhne tam, si vzpomněl na to, jak viděl, že slouží i k tomuto účelu? Jasně, že to ví, ale vidět a vědět je sakra velký rozdíl.
Když mám střevní chřipku a je mi zle, taky bych na to nejradši nebyla sama a chtěla bych, aby mě někdo chytil za ruku a řekl, že to bude dobrý?
Proto si myslím, stejně jako Laky, že určitě je lepší podpora nějakého ženského elementu než partnera.

Kdybych už měla děti tak bych asi šla ... ale jelikož na dětičky teprve čekám tak bych měla strach abych po něčem takovém ještě děti vůbec chtěla
I když v televizi jsem toho viděla už spouty, na živo to asi bude o něčem jiném ...

jestli můžu vložit svůj skromný názoreček - já bych teda šla, kdyby mě někdo požádal... viděla jsem už co se lidského těla týče mnoho, pokoutně jsem se jakožto fiktivní studentka medicíny 2x vloudila na pitevnu¨a v podstatě pokavad se Amnesii nedělá zle, šla bych ... určitě pokavad někdy budu čekat dítě, budu ráda, když se mnou partner půjde, nutit ho nebudu, ale když nebude proti tak bych byla moc ráda kdyby šel... no a kdyby jít nechtěl nebo náhodou už v té době žádný nebyl ( bylo by mi to podobné, mám na ty chlapy štígro ) tak mi slíbila ségra, že půjde... nechtěla bych tam být sama jen s personálem... pusu mám sice nevymáchanou a jsem voráchlá až hrůza, ale v téhle ,, situaci" a mezi cizími sama bych se necítila...

Já tedy ještě nerodila,ale chápu tu potřebu mít u sebe někoho blízkého...když jsem se nechala tetovat, taky mě kamarádka držela za ruku,když mi trhali zuby, taky jsem byla ráda, že mám u sebe mamku( a to mi bylo devatenáct)...je to prostě uklidnující a věřím, že i u porodu budu chtít někoho blízkého, když ne manžela, tak třebas mamku nebo kamarádku....není to o tom,že bych to sama nezvládla, ale prostě mi to přijde uklidnující...a co se studu týče...nemusí se přeci koukat, jak leze mimčo ven...stačí, když bude držet za ruku...

přesně...
když jsem v 16ti padla s koně a vykloubila si loket a po 5ti hodinách se dostala do nemocnice, tehdy nepolíbená a nade mnou stál 20ti letej zřízenec a povídá tak se svlékněte...
já: do naha?
on: ano
tak kdyby tam tehdy nebyla mamka tak by mě trefil šlak, byla jsem z toho pádu v šoku, vyklepaná, vyřízená, vynervená a strašně mi pomohlo, že tam se mnou je...
takže já jsem prostě pro tam jít...

Reaguji na Ellenuschka: Když mám střevní chřipku a je mi zle, taky bych na to nejradši nebyla sama a chtěla bych, aby mě někdo chytil za ruku a řekl, že to bude dobrý?

A proč ne? Když jsem v zimě měla ošklivé horečky, zimnici, blouznila jsem, taky byl přítel u mě, budil mě na léky, dával mi ledové zábaly, pomáhal mi do sprchy...vypadala jsem příšerně, no a co? Bude mě za to mít mín rád? On měl zase nedávno zrovna tu střevní chřipku, pořád blinkal...taky jsem byla s ním, a když bylo potřeba držela mu kyblík....mám odejít a nechat ho v tom plácat? Co by to bylo za lásku?