Je dobré přemýšlet co by kdyby anebo radši riskovat a vrhnout se do vztahu po hlavě?

Ještě donedávna jsem byla přesvědčená, že všichni kluci, které jsem potkala, za to prostě nestáli a toho, že jsem jim tu šanci nedala, jsem nidky nelitovala..Ale po posledních pár měsících už si tím tak jistá nejsem a řikám, si, že je chyba možná spíš ve mně, že podvědomně mám ze vztahu strach, bojím se riskovat..A proto hledám na klukovi chyby, kterými si odůvodńuji, proč by to nešlo..

Teprve teď jsem si totiž uvědomila, že jsem asi ztratila jediného kluka, kterého jsem kdy doopravdy milovala..Stál o mně už na střední ale já přestože jsem věděla, že to, co k němu cítím je hodně silné, jsem tomu prostě nikdy nedala šanci, přestože on se snažil (samozřejmě)s přestávkami celé 4 roky. POřád jsem to sváděla na to, že jsme ve škole, že vztahy ve třídě jsou problematické, navíc on je dost oblíbený u holek, tkaže by tam vznikaly pomluvy a závist..

Teď na VŚ jsme se po 2 letech, potom co se rozešel s přítelkyní začali znovu vídat ale ani jeden z nás neměl odvahu udělat z toho něco víc - on především po zkušenostech z gymplu a i po zklamání s jinýma holkama a já jsem asi spíš čekala na větší iniciativu od něj.. přestože u něj jediného jsem věděla, že s ním být chci, nic jsem nepodnikla..Takže opět se to vytratilo, on má teď novou přítelkyni a nedávno jsme se zase potkali a nějak na to přišla řeč..a on mi právě řekl, že je škoda, že na tom gymplu jsem tomu tu šanci nedala a že teď už prostě z toho měl hrozný strach a čekal spíš, co já..Vím, že on ke mně taky pořád něco cítí, přestože je s tou druhou, ale mám pocit, že tohle je opravdu konečná..Je to chyba, které budu litovat ještě hodně dlouho, neli celý život..

A teď tedy současnost..právě v tu dobu, kdy jsme se s tímto klukem přestávali vídat a já byla na něj naštvaná, protože jsem tu jeho nedostatečnou iniciatvi příčítala tomu, že o mně asi nemá zájem, jsem se seznámila s jiným (to bylo v lednu).. Je mladší o 3 roky a má pověst hrozného děvkaře. Začali jsme se spolu bavit na jedné akci a přišlo mi kupodivu, že to má v hlavě srovnané..Mimo jiné mi samozřejmě tvrdil, že takovéhle povrchní ulety ho taky nijak nenaplňují a že by si radši našel normální holku..Samožřejmě jsem tomu nevěřila, protože to řiká každej kluk, když chce holku dostat do postele..On mi to navíc také řikal, byl potom už docela opilý, že by se se mnou samozřejmě vyspat chtěl, ale že to záleží jen na mně, co se stane..Nestalo se samozřejmě nic, jenom jsme si dali pusu a druhý den už jsem ho neřešila..

On se ale zná s mojí nejlepší kamarádkou a zmínil se jí o tom, že se se mnou seznámil a začal se vyptávat, jeslti jsem o něm něco řikala apod...začali jsme si pást na fb, potom jsem u něj párkrát dokonce byla (ale nespali jsme spolu)..NO abych to zkrátila, nejdřív jsem to vážně vůbec nebrala, spíš jsem ho brala jako "náplast" na toho prvního ale v průběhu toho vídání jsem si na něm stihla všimnou docela dost hezkých věcí, které opravdu neodpovídají mé představě děvkaře..Je citlivej, má rád zvířata, nikoho nikdy neodsuzuje..Hrozně se mnou pořád řešil ten náš "vztah", přemlouval mně, že jeslti z chození s nim mám strach, tak že nemusím, že by mně rozhodně nepodvedl, že to, že si teď užívá neznamená, že by se choval stejně když by měl holku apod..Řešil to prostě hrozně moc, dokonce i stou mojí kamarádkou, samotnou mně to dost zaráželo..

Ale nakonec to opět zkončilo tak, že on teda řekl, že vídí, že to asi nemá smysl a že zůstaneme kamarádi..To tedy bylo v únoru a od té doby mi vždycky občas napsal jak se mám a stejně se se mnou chtěl pořád vídat..Teď nedávno mi to vyšlo, neměla jsem co dělat, takže jsem u něj zase byla..
A tentokrát už to úplně kamarádské nebylo, nedošlo přímo na sex ale nebylo k tomu daleko...potom mi psal něco v tom smyslu, že by v tom chtěl takhle pokračovat, ale tedy s tim, že jenom se mnou (tj, žádné holky mimo)..Nevěděla jsem, jeslti má tedy na mysli takové to kamrádství s benefity nebo takhle nenápadně chce vlastně přejít na chození, ale opět jsem to zazdila a řekla mu, že tomu necháme volný průběh..

Potom jsem se ale dozvěděla, že si domlouval pivo s jinou mojí kamarádkou a uvědomila jsem si, že mi to opravdu vadí..Nedalo mi to a zeptala jsem se ho na to na fb, on to přiznal ale nechápal, proč mi to vadí..Samožejmě řekl, že když ho tedy nemiluju ani s ním nechci chodit nechápe, proč mi vadí, když chce jít s mojí kamrádkou na kafe, zase se ptal , jeslti bych žárlila apod..Takže potom jsem mu tedy přiznala, že k němu asi něco cítím ale na druhou stranu jsem uznala že byla hloupost mu to vyčítat..Protože já prostě vztah s ním rikovat nechci..tak jsem mu to taky napsala a na to už nic neřekl..

Za dva dny mi potom zase psal (to bylo o těch povodních) jak na tom jsme, jeslti nejsme vytopený..mile mě to překvapilo, protože ani lidé, které považuji za mnohem lepší kamarády než jeho, si třeba vůbec nevzpomněli..
Teď jsme si už asi týden dva nepsali, protože jsem se učila na státnice a na fb jsem vůbec nechodila..V jeho chování vidím oproti tomu lednu velký rozdíl, to se choval ze začátku vyloženě zamilovaně, teď je to spíš na kamarádské úrovni, už se na nic neptá, nic neřeši, vim, že si píše s jinejma holkama a pravděpodobně dál pokračuje v tom svém "děvkaření.."

Pořád se mi ale vrací ta samá myšlenka, jestli jsem zase neudělala chybu, že jsem tomu mezi námi nedala šanci..Ano ta jeho pověst je taková jaká je, ale za ten půlrok mě dokázal přesvědčit o tom, že mu na mně záleží a že neni tak zkažený, jak se na první pohled může zdát..oN je celkově hodně uzavřený a city moc nedává najevo, hraje si na frajírka ale ve skutečnosti je hrozně nejistej..Lidi, kteří ho znají dobře o něm ale řikají, že je to fajn kluk a já si to myslím také..

Nevim, co mám dělat..nechci celý život čekat na "toho ideálního", když jsem měla příležitost chodit s mym vysněnym klukem, znovu jsem jí ze strachu zahodila a teď se dostávám do situace, že tenhle "vztah" je nezávazný, přestože k tomu klukoví něco cítím a nechci, aby mi unikl ale zároveˇse bojím toho, že mně podvede, opustí, zklame apod.

Máte s tímhle nějaké zkušenosti? Co je nejdůležitější předtím, než vstoupíte do vztahu? Je dobré pořád přemýšlet co by kdyby nebo je lepší se do toho prostě po hlavě vrhnout přestože hodně riskuji, že mě ten druhý zraní?