Je mi 26 a chci jít studovat, okolí a rodina mě odrazuje

vidím to stejně
Podstatní je to, co chceš ty a ne to, co si kdo myslel a co by kdo považoval za správné. Sama sebe se zeptej, jestli ta škola není tak trochu i únik od toho, co od tebe tvé okolí očekává - brr, to je jak v chovné stanici, pardon tedy, jestli to někomu bude připadat příliš explicitně řečeno.

tak tedy:

1) chce děti tak proč pro to něco neudělá? = proč už není manžel...
2) je to jen přítel, takže žádné kecy a "musí" tě podpořit v tom co chceš)
3) dálkově nebo necháš fajn práci a půjdeš studovat i když už jednu školu máš?
4) škola a rodina se nevylučuje, škola/práce je jen jedna část tvého života, právě rodina/vztah tvoří tu další....

PS: ne že by tě manžel podpořit neměl, ale tak nějak už spíše když tak má právo do toho mluvit a žádat abys na něj brala ohledy ale přítel? to fakt ne...

Pokud se jedná o dálkové studium rozhodně bych do něj šla! A taky si ujasnila s přítelem, že škola svatbu a rodinu nevylučuje, abys pak třeba marně nečekala

Tady někteří lid nepřemýšlí, že u radiologického asistenta těžko může být těhotná, takže tam skloubit rodinu a školu až tak nepůjde, to by musela mít nějaký individuál, což zrovna u těch zdravotnických profesí moc rádi nedělají...

Jestli máš super práci, která tě baví, nešla bych do toho. To je dnes celkem vzácnost. Pak přijdeš o práci, po roce zjistíš třeba, že ta škola není uplně ono a práce už vůbec ne (takové to - to by mne bavilo, tím se nedá řídit, dokud si to člověk nevyzkouší), co potom... Budeš bez práce, bez dětí... Ano, může se stát, že tě to třeba bude bavit a budeš s rozhodnutím spokojená, ale myslím, že to riziko je tady příliš velké... Ale to si zas musíš posoudit už sama. Já moc nejsem zastáncem jít za svými sny i přes mrtvoly...

Pokud už bych tam šla, zjistila bych si aspoň, v kterém ročníku je třeba praxe, jestli si už v prváku můžeš zkusit co ta práce doopravdy obnáší... S radiologickým asistentem není uplatnění zrovna široké...

K tomu věku - na výšce je kolikrát člověk v 26 ve třídě fakt mezi pár nejmladšíma. Spousta například učitelů si dodělává výšku a určitě je to tak i v jiných oborech, takže v 26 pozdě fakt není.
A k těm dětem: jedna holka, se kterou jsem byla na zkoušce před pár rokama hrozně spíchala dom, že musí kojit Jinou zase (té bylo minimálně 40 teda) na dálkovým (pátek dopoledne) doprovázel vždycky manžel i s kočárkem s mimčem a po dobu vyučování někde počekali.

No jo, ale zakladatelka sama přece neříkala o tom, že by fakt chtěla dítě nic. - Jestli jsem to teda nepřehlídla.
A tohle mi teda v žádným případě nepřipadá jako jít přes mrtvoly - spíš nenechat si řídit život ostatníma a rozhodnout se sama, následky si taky ponese sama. Ať už se rozhodne jakkoliv.

Vzhledem k tomu, že jsem právě na druhé pročtení zjistila, že příteli je 29 ( a děti chce do 30 ) , mi tenhle komentář přijde mimořádně výstižný ....

Teda, až mě překvapilo, kolik je tu reakcí na podporu, člověk má jít za svými, to jasně.. ale... zase by člověk v tomhle věku už měl být zodpovědný za svou obživu. Kdo tě bude živit? Pokud přítel, vem si, že je to 5 let na škole, pak třeba dalších 6 s dětmi.. To mi přijde už docela hodně.. A taky přemýšlej nad věkem, školu doděláš v 31, pak to chce nějakej rok praxe..

Za sebe můžu říct, že můj pohled na svět od 26 do nynějších 28 se docela změnil. Jsem ráda, že jsem dospělá a samostatná, mám už nějakou praxi a umím si (narozdíl od mých 26) představit, že si to dítě někdy pořídím.

Proč to víc chápu ze strany tvého muže? Jsem v podobné situaci, jsem starší než přítel a on se v době, kdy měl dokončovat studia, rozhodl jít znovu do prváku.. A taky to není lehké... Také přítele podporuji, ale nejsem si jistá, jestli mám sílu čekát dalších 7 let než bude dostudovaný a s praxí.... (co když začnou biologické hodiny tikat dřív? )

Tak holky, ta škola by samozřejmě byla dálková. Nenechala bych se od přítele živit, to fakt ne... Škola by byla 4-5x za semestr + praxe a zk.
Já jsem právě četla, že teď je tento obr hodně v kurzu a do budoucna bude ještě víc. Vždy mě tento obor zajímal a chtěla jsem mít hlavně školu, se kterou budu mít vždy uplatění.

Tak v tom případě fakt není co řešit, byla bys blbá, kdyby ses nechala od rodiny odradit.
Jinak netušila jsem, že se i takový obor dá studovat dálkově.

To jsi měla napsat vážně hned, že dálkově. eM.X mi to vzala z pusy, tak se budu opakovat, ale je to výstižné: "není co řešit"

Asi ale tak úplně spokojená není, když uvažuje o změně. Navíc si myslím, že pokračování v zaměstnání a současná práce na sobě (třeba i nesouvisející, ale pro daného člověka naplňující a inspirující), se nevylučují. Taky mám dobrou práci a nezmanená to, že si řeknu "Tak dobrý, už jsem se někde uplácla, už se nemusím v ničem zdokonalovat." Pro ni to znamená VŠ, pro někoho zase něco jiného. Já to chápu a jako rodič bych byla ráda, kdyby moje dítě neustrnulo na místě, ale mělo touhu na sobě pracovat.

A co? Však má před sebou celý život, na všechno je dost času. Školu asi chtěla dělat dálkově při zaměstnání a děti si může pořídit později. Kdyby je v tuhle chvíli chtěla, tak stejně teď nebude psát tak, jak píše.

Tak to je to nejlepší znamení pro tebe, jestli se tomu věnovat nebo ne. Je to tvůj život, nikdo ho za tebe neodžije a nikdo za tebe nebude prožívat tvoje splíny, až si jednou řekneš, že sis měla ten život zařídit jinak Přeju ti hodně štěstí a síly si stát za svým. Ono to nemusí všechno vyjít dle tvých (momentálních) představ, ale ani to nezkusit... to je pak ta největší výčitka, kterou může člověk mít.

Reaguji na dadabus: já na tyhle chlapy co chtěj veškerý manželský servis včetně dětí, ale manželství to ne mám vyloženě spadeno

Reaguji na Miska31: není co řešit, jednoznačně se přihlaš a studium si užij! jsi pořád velmi mladá holka, sama na sebe pracuješ, sama se živíš a taky sama pro sebe žiješ... nevidím žádný důvod proč nestudovat! prostě není)

přesně 100% souhlas, jak jsem už psala v úvodu diskuze.

Hodně názorů mě zde šokovalo, kolik lidí si myslí že ukončením jedné školy ve 20 končí životní vzdělávání...bláhově jsem myslela že ta doba škola - svatba - děti a konec, sedět doma na zadku a místa neměnit už skončila...

a my jako nemáme zákoník práce? Je povinností zaměstnavatele přesunout těhotnou na jiné místo za stejný plat. Hodně budoucích mamin také končí na nemocenské...a rizikových pracovišť je mnoho a jasně se ví, jak pak situaci řešit

Není nutné ihned malovat čerta na zeď a myslet si že něco nejde...