Jedináček

Já byhc chtěla dvě děti a aby byli od sebe 3 roky. Kdybych je měla třeba po 15ti letech, byli by to dva jedináčci...

mám to stejně

Siju
mám to úplně stejně - nemůžu se rozhodnout. Strašně se bojím, aby až se konečně rozhoupu nebylo pozdě ,na druhou stranu si moc nedovedu představit pořídit si k té naší dračici ještě malého "vřešťánka.Ach jo.

framboise já jsem se sestrama od sebe 17 a 10 let, takže to už jsou velké rozdíly...však jsem taky psala, že jsem vyrostla prakticky sama

Ahoj, já mám o 4roky mladšího bráchu a je to můj nejbližší člověk - i jako děti jsme spolu měli krásný vztah, jasně, že někdy jsme se hádali,ale i cizí lidi mamče říkali, že je až neuvěřitelný, jak moc spolu držíme
Ted čekáme s partnerem první miminko a moc bych jí chtěla dopřát takového sourozence jakého mám já v bráškovi - takže když budou peníze a příroda nám to dovolí, tak bych chtěla děti dvě.
A argument, že jedináčci jsou nepřízpůsobivý sobci? Podle mně blbost - já sama bych na koleji nepřežila - jsem zvyklá mít doma klid, uklizeno, usínat v tichu a tmě a to prostě na koleji není..Takže ač nejsem jedináček, tak mám taky svý vrtochy

Tak já se hlásím mezi jedináčky a sourozenci mi nikdy nechyběli. Ono je to tak, když nevíte o co přicházíte, jak vám to může chybět? Nevěděla jsem, jaké to je, mít sourozence, prostě jsem to brala, jak to bylo a zabavila se i bez nich.

Já chtěla vždycky taky jen jedno nebo maximálně 2, ale s odstupem tak 10-15let, takže vlastně 2 jedináčky, no ale nakonec mám dvě (odstup 2,5roku) a jednou bych ráda ještě 1-2 další (ten počet dle finanční situace). Taky nechápu lidi, co štourají do osobních věcí jiných lidí ohledně počtu dětí nebo proč ještě ve 30nemají děti. Vždyť je to přece každého věc, zda děti mít či nemít a když, tak kolik a ostatním je do toho prdlajs.

Je pravda, že starat se o jedno a o dvě děti (zvláště malé) je hodně velký rozdíl, ale po tom prvním roce si už člověk zvykne, že když má na starost zrovna jen jedno, tak si přijde, že nemá ani co na práci.

Nejde ani tak o řeči okolí, na to se můžeš vypr.dnout, ale jde spíš o to, jak to bude brát to dítě. Já teď už ségru mám (je jí 5) a to jen proto, že když jsem našim oznámila, že odcházim na vejšku do Prahy, tak si uvědomili, že zůstanou úplně sami. Takže jsem 19 let vyrůstala jako jedináček, nemůžu říct, že bych měla hrozný dětství, to ne, ale prostě sama to není ono, být každý den po škole doma sama a čekat, až se vrátěj rodiče z práce

No právě proto chci jen to jedno, buď to bude jedináček nebo to budou hned dvojčata.

Tak to já, pokud to osud a okolnosti dovolí, v žádným případě nechci jedináčka, já sama dost trpěla, do 7 let, než se mi narodila ségra a tohle bych svýmu dítěti neudělala....a klidně bych chtěla sourozenců více, hlavně i bratra( jako malá jsem vyrůstala s klukama - bratranci), závidím lidem, co jsou třeba ze 3 dětí...
Ono je to na povaze....já sama bych se asi zbláznila, nemít alespoň toho jednoho sourozence...

Malajka
Přesně tak...spíš bych se ohlížela taky na to dítě, jak to bude brát....já prý už málem sotva co sem uměla mluvit žadonila o sourozence....akorát si příroda dala trošku načas

Dasule naše holka taky občas žadoní, ale marně...jak ji znám, pořád by se se sourozencem dohadovala a já bych jen řešila dvakrát více situací, než musím řešit nyní...ale smutno jí není, často je mezi dětmi a ona si to tak trochu vynahradí..stejně je i dost ráda sama a dělá si to svoje, co se jí chce..když má zájem, je na skypu a vykecává s kámoškama, až mně z toho brní hlava

Sebevíc kamarádů sourozence nenahradí. Ale to je můj pohled, názor, nikomu ho nevnucuju, jen popisuju, jak jsem se cítila já. i když jsem samozřejmě taky kamarády měla už odmala...

No, takovou sv*ni, co mám za sestru, doopravdy nikdo nenahradí.

Naše malá po sourozenci zatím netouží. Ale ohlížet se jen na dítě nejde, to rodit, vychovávat, živit sourozence nebude Myslím, že jde hlavně o to, aby dítě chtěli rodiče.

svatá pravda