Jistota vztahu versus pochyby

S tím souhlasím, je to o toleranci, kompromisu... Navíc se třeba s věkem mění priority a tak si dovedu představit, že člověk, který se někdy po dvacítce rozejde s partnerem, protože mu na něm něco vadilo, by byl za dalších deset let (a se zkušenostmi, které za tu dobu nasbíral) za takového partnera rád.
To už je trochu odbočka, ale někdy si vzpomenu na rozhovory s rozvedenými a znovu ženatými muži, kteří opustili svou první ženu, protože už to nebylo ono - po letech se i v jejich druhém manželství vyskytly problémy, které řešili dříve a zpětně říkali, že s těmito zkušenostmi by se už nerozváděli.

Taky zajímavá myšlenka - řekla bych, že vtip je v tom uvědomit si, že 100% jistota to nemůže být nikdy. Myslím, že dnešním vztahům chybí pokora.

Jako puberťačka jsem si vždycky naivně říkala, joo to bude napořád blablabla a vždycky jsem narazila, teď jsem šla do vztahu s tím, že konec jednou přijde, že nic netrvá věčně, opravdu je jen pár lidí, kteří jsou spolu šťastní a spokojení 50 let až do své smrti a o to víc, že vím, že to určitě jednou skončí, se snažím, aby ten vztah byl dokonalý, aby to bylo furt jako na začátku a užívám si každýho dne, jakoby měl být poslední..

Reaguji na radulinkap:
pardón