Jsem citově chladná

Ahojky ,
ono nelze být s někým jen ze soucitu ..ubližovala bys sobě i druhému ...

-on mne miluje až mne to dusí - napadá mne jestli je to opravdu Láska nebo zda si jde pouze za svým cilem -dosáhnout svého -zvláště , když si na pomoc zve Tvého otce....

Reaguji na jolma: To netuším, jak on to má v hlavě...ale kolikrát slyším výčitky typu, že jsem chladná...že se nedokážu s ním jen tak objímat atd. pak je uražený

šel za otcem, protože už si prej se mnou nevěděl rady, že já jsem si jeho nářky nebrala k srdci, když mi to vyčetl...že prej myslel, že mi táta domluví...to jsem skákala 2 metry vysoko. Jasně jsem mu dala najevo, že tudy cesta nevede a že takhle si mě spíš od sebe oddálí než získá blíž

Ahoj,

já to tak mám, lásku necítím a když, tak jen záchvěvy v prchavých okamžicích.
Zemřel mi hodně blízký člověk, je to dva a půl roku, ale měli jsme spolu problémy, tak je možná to, že jsem citově prázdná, důsledkem směsice rezignace, zklamání, strachu, lhostejnosti. Taky mám přítele a vážím si ho, ale... Lásku necítím k nikomu.
Takže si myslím, že ano, že to s úmrtím blízkého může mít souvislost. Ale taky to může být jen tím, že k sobě prostě nepatříte, lásce neporučíš

Tak to já zas milovat partnera ano ale u některých lidí se snažím být chaldná právě kvůli případné smrti a tak nebo třeba když v telce slyším jak zabili někoho tak je mi to fuk.. ovšem zvíře mě rozbrečí zvířata miluju

tady vůbec nejde o nějaký citový chlad, ale že ho prostě nemiluješ, sama jsi si to tady napsala...citově chladný člověk vypadá úplně jinak...to je člověk, který nedokáže mít rád nikoho...pleteš si pojmy, prostě se s ním rozejdi, uvidíš, jak se ti uleví, srovnej si to v hlavě a časem tě určitě někdo přesvědčí o tom, že milovat dokážeš...jen to chce čas

Reaguji na Petulinka05: prostě se BOJÍŠ někoho milovat, máš strach, že by jsi někdy příště zase musela prožít ztrátu blízkého To přejde, neboj, chce to jen čas...

Reaguji na Petulinka05: a nebo tě zklamal přítel tím, jak se choval, když jsi ztrátu blízkého prožila.

Např. můj přítel byl se mnou při ztrátě dědy, velmi krátce na to táty (a jestě o něj hodně před smrtí pečoval, protože jsem jezdila daleko do práce), pomohl s pohřbem a mě se mnou samou...a už vím že se s ním nerozejdu, protože mi moc pomohl v těžkých chvílích a znamená to pro mě mnohem víc než nějaké peníze, dovolené apod.

Díky všem za názory. Bohužel při ztrátě blízké osoby jsem neměla žádný vztah. S tímto mužem jsem se seznámila až později. Sama sobě si kladu otázky, zda je to tím či není a nedokážu si na to odpovědět. Každá pisatelka na to má jiný názor. Bojím se toho, že když ho opustím, pak ten samý pocit budu mít třeba i s jiným mužem....

Reaguji na Petulinka05:
Jediná rada je, přestaň se hrabat v minulosti a rozejdi se s klukem, kterého nemiluješ.
Dej se do kupy - najdi si koníčky, kamarádky, vyjdi si do společnosti...
...a možná potkáš někoho se kterým přestaneš řešit to, jestli jsi citově chladná.

Možná to citové ochlazení z mé strany může způsobovat i to, že mi přijde až moc závislý na mě. Jednou mi řekl, že pro něj neexistuje nic ..jen jáá, což mi docela vyrazilo dech