Ahojky, mám takový problém...Bude mi 17 a nejsem schopná SAMA něco vy(za)řídit, někam jít,něco udělat,...Jsem jak malý dítě který nic bez pomoci rodičů nebo kamarádů neudělá. Nerada komunikuju s lidmi a jsem nejradši sama zavřená doma (nemusím nic řešit, s někým cizím se bavit, něco zařizovat,něco dělat,..). Vždycky jsem se řídila kamarádkou (ted už bývalou, dostala jsem rozum a potom co mi provedla naposled-vykecala jednomu klukovi-nynějšímu příteli, moje osobní věci, věci s kterými sem se jí svěřovala a prostě věci z mého soukromí, jsem s ní skončila ale zpátky k tématu)řídila jsem se podle jejích rozhodnutích, názorů, a chodila za ní jako pejsek, co řekla to já udělala, byly jsme v každodenním kontaktu, vždy spolu, takže jsem nebyla zvyklá něco udělat sama vždy u toho byla ona nebo někdo jiný(další kamarádka, rodiče) a já neměla možnost se osamostatnit, protože při mě vždycky někdo stál a říkal mi co a jak, a ted v mých 17 letech nejsem schopná ani jít na brigádu, protože mám strach,z toho že tam budu zodpovědná jen sama za sebe, že práci odvedu špatně, špatně pochopím příkazy,polovinu jich zapomenu(což se mi stává často a nechtěně, třeba když mi mamka řekne at něco udělám), že tam budu sama bez rodičů, přátel a když se budu chtít na něco zeptat akorát se ztrapním (občas hodně perlím, to co ostatní berou jako normální věci, je pro mě obtíž), že budu moc pomalá, atd.Nebo zajít k doktorce - bez mamky?těžko..zajít sama do kina?těžko..(všichni na mě budou koukat, budu si připadat jak idiot, když si budu kupovat lístek, špatně řeknu kam si chci sednout a tak. Což je další problém-,,neumím mluvit,, Vždycky všechno za mě říkali ostatní a já byla zvyklá mlčet takže bych ted nebyla schopná třeba u doktorky říct proč jsem vůbec přišla apod..strašně mě má nesamostatnost a neschopnost štve,hodně se divím že jsem úplně sama zvládla přestup na střední školu(nervovala sem se díky tomu celý prázky), ale nakonec proběhlo vše nad očekávání dobře, docela mi to zvedlo sebevědomí (další věc, pro jiný lidi je to hračka,samozřejmost a já si myslím jak nejsem dobrá když jsem to zvládla). Jinak doma jsem agresivní, nepříjemná, musím mít poslední slovo, prostě se chovám jak pubertačka-chudáci rodiče, uvědomuju si svoje chování ale dokáže mě vytočit cokoliv, a na druhou stranu třeba ve škole jsem spíš nenápadná, oproti jiným jsem úplně klidná, nekouřím, nepiju,myslím že se i dobře chovám, nevyrušuju, prostě slušnačka.Mamka mi říká že jsem tak o dva roky opožděná, asi na tom něco bude, i přítel mi řekl jestli jsem v dětství nebyla trochu zpomalená(po tom co poznal mou 5letou sestru která je šikovná, samostatná, prý smyslově vyvinutá(bystrá a tak, což já sem zase opak, nevšimnu si ničeho když mě to div nepraští do obličeje), šikovná?no tak to vůbec, ruce levý jak šavle, a o samostatnosti nemůže být řeč...toe to nejhorší..Chtěla bych vědět jesli na tom někdo byl(je) stejně a nebo jsem tady taková exotka jen já, a jestli máte nějaké rady jak to překonat a být ,,normální,,. Děkuju moc a omlouvám se za takovej sloh
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Jsem neschopná a nesamostatná
Poslat SZ
To, že tě pomlouvaj, je jen závist, která bohužel na sebevědomí nepřidá 
Ale to, jak ti závidí, jen ukazuje na jejich mindráky. Samy ho chtěli, ale on si vybral tebe, jestli dobře chápu. Ale to, že si vybral raději tebe než je, to už sebevědomí pozvedne, né?
Cituji Ňuninka: To, že tě pomlouvaj, je jen závist, která bohužel na sebevědomí nepřidá Ale to, jak ti závidí, jen ukazuje na jejich mindráky. Samy ho chtěli, ale on si vybral tebe, jestli dobře chápu. Ale to, že si vybral raději tebe než je, to už sebevědomí pozvedne, né?
no když to tak shrnu...s tou jednou jsem chodila 9 let do školy a seděli jsme v jedné lavici, vždycky jsem byla hubenější než ona (záviděla mi to, přiznala se mi k tomu), pak každej rok jezdívám s rodiči na dovolenou k moři (ona nikdy u moře nebyla, jednou si vymyslela že jede s rodiči do španělska a pak z ní vylezlo že nikam nejede že mi záviděla tak že si to vymyslela, no když to tak vezmu tak ona si vymýšlela a vymýšlí furt a lže jak tiskne, takže ted asi nedokázala překousnout že bych chodila s klukem o kterým sem jí od začátku básnila, asi nedokázala překousnout to že by to bylo opětovaný..no a tak se do toho vložila..ted kjak jsme každá šli na jinou střední školu je z ní blondatá namyšlená barbína a už se o sebe nestaráme..takže newm jak to s ní je, ale prej si nějakej vztah vymyslela (není poprvé), kluků ji chce dost ale ona je typ holky co je dobrá akorát tak na jednu noc ne na delší vztah když se na to podívám z klučičího pohledu, navíc když jsem se ptala kamarádů jetsli se jim líbí, odpoved zněla ne..
no a ta druhá...ta mi taky zřejmě závidí štastnej vztah...protože ona chce jednoho kluka, je do něj úplně zblázněná ale on ji nechce, ozve se jí jen když se nudí, občas ji k sobě pozve (podle toho co mi říkala tak mi přišlo že ji chce akorát tak do postele), ten kluk 2 měsíce chodí s jinou a ani jí to neřek takže si s ní jen tak hraje, od kamarádky jsem se dozvěděla že se spolu vyspali, krástce po tom co se na mě naštvala kvůli tomu držení za ruce..a jak je to dál nevím...asi nic moc..a navíc když jsem se jí ptala co říká na mýho kluka(ještě sme v tý době spolem nechodili) tak mi řekla že by ho brala hned, že je s ním hrozná sranda a že je pěknej,...no takže asi závist nu
No možná by se jim líbila na tu jednu noc, ale na vztah ne. Ale docela uhýbáme od tématu. Ona ti závidí a vymýšlí si, tak to už mluví samo o sobě. No a zkus se mrknout po brigádě, když se ti tam nebude líbit, tak můžeš kdykoliv odejít, ale za zkoušku to stojí
uhýbáme no..právě přemýšlím jestli založit téma:jak se bránit šikaně ze strany bývalých kamarádek..
ptž pak ještě aby toho nebylo málo si ty moje osobni věci který předtím ta holka řekla mýmu klukovi pak dala ještě na fcb do statusu aby to viděli všichni kdo ji mají v přátelích..a ono je fakt dost těžký se takovejm mrchám bránit..no po tý brigošce se asi mrknu ale teda newm newm esi ted nějakou seženu..
To zatim neřeš, jestli seženeš, či ne. Důležitý je to, že uděláš krok k tomu, prostě se pokusíš nějakou sehnat sama a pak tu firmu sama kontaktovat. To bude první krok k úspěchu a když najdeš nějakou, hned budou splněny první dva kroky a dalším nebude nic bránit v cestě
no a když nic nenajdu, tak se budu učit, opakovat si zásilky a věci za přepážku at pak na praxi udělám dojemstejně mám celý prázky volný, vyjma 14 dnů kdy jedem na dovču..k moři..
Neviděla bych to tak zle. Už to, že si svoji nesamostatnost uvědomuješ, je krok správným směrem. Nehledej viníka ve své víc schopné kamarádce, v rodičích, v nikom. Jen sama v sobě. Ty s tím něco musíš udělat. Jet do zahraničí sama je velký šok. Spíš bych volila mírnější cestu. Zkus se s mamkou domluvit, že některé věci budeš zařizovat Ty - chodit na poštu se složenkami, sama si dojdeš k lékařce atd.. Poprvé asi budeš mít "nervy", ale bude to dobré !! Určete si s mamkou práci, kterou budeš vykonávat jen Ty, budeš mít za ni zodpovědnost. S pocitem zodpovědnosti se člověk nerodí, ta se musí vypěstovat. Zpravidla v nižším věku, ale Ty máš tu výhodu, že už rozum máš, víš co je Tvým cílem. Než se naučíš na úkoly myslet, piš si je do diáře, každý večer se jukni co Tě čeká zítra a odškrtni si splněné. Uvidíš, že to půjde Držím palce.
Jojo, to s tím diářem pomáhá, taky jsem to tak dělala a pak jsem jen zírala, kolik věcí zvládám udělat.
takže zítra du do knihkupectví koupit si knížku kterou chci ikdyž mají šaliny výluky atd. v pátek jsem tam jet nechtěla ptž kámoška šla k doktorce a mě se samotný nechtělo (ztratila bych se, atd) ale du do toho, to zvládnudyštak se zeptám nebo tak něco a bude
Cituji Nickyx: takže zítra du do knihkupectví koupit si knížku kterou chci ikdyž mají šaliny výluky atd. v pátek jsem tam jet nechtěla ptž kámoška šla k doktorce a mě se samotný nechtělo (ztratila bych se, atd) ale du do toho, to zvládnudyštak se zeptám nebo tak něco a bude
Tomu se říká správnej přistup. A hezky sama, bez kamarádky, kdyžtak se zeptáš lidí, když si nebudeš vědět rady, přesně tak. Hlavně musíš dát zítra vědět, jak jsi dopadla
Cituji Ňuninka: Tomu se říká správnej přistup. A hezky sama, bez kamarádky, kdyžtak se zeptáš lidí, když si nebudeš vědět rady, přesně tak. Hlavně musíš dát zítra vědět, jak jsi dopadla
ok, dám vědět, budem končit asi v 9 ptž je vízo, a pak bych musela čekat dlouho na autobus tak ten čas zabiju kupováním knížky a děkuju všem za rady a pomocpomohlo mi to se k něčemu dokopat a dodalo mi to odvahu že v tom nejsem sama a že je to normální
Myslím si, že jsi na dobré cestě už kvůli tomu, že si svůj problém uvědomuješ. Co takhle si každý den (týden, nevím...) stanovit nějaký úkol, pro Tebe ne zrovna příjemný, který zkrátka splníš. Zkus se na něj už dopředu připravit, vyzkoušet si třeba doma před zrcadlem, co asi budeš říkat apod. Zkrátka se vystavíš té nepříjemné situaci, ale zároveň se na ni připravíš a tím pádem ji zvládneš mnohem lépe. Postupem času zjistíš, že žádnou přípravu nebudeš potřebovat a vše půjde samo. Zkrátka trénuj. Můžou to být úplné "prkotiny", nezáleží co to bude. Můžete jít s přítelem do kina a Ty se nabídneš, že koupíš lístky apod. Ale připrav se na tu situaci dopředu, abys nebyla tak nervózní. Uvidíš, že se Ti zvedne sebevědomí a budeš mnohem jistější... Držím pěsti 
