Ahojky, mám takový problém...Bude mi 17 a nejsem schopná SAMA něco vy(za)řídit, někam jít,něco udělat,...Jsem jak malý dítě který nic bez pomoci rodičů nebo kamarádů neudělá. Nerada komunikuju s lidmi a jsem nejradši sama zavřená doma (nemusím nic řešit, s někým cizím se bavit, něco zařizovat,něco dělat,..). Vždycky jsem se řídila kamarádkou (ted už bývalou, dostala jsem rozum a potom co mi provedla naposled-vykecala jednomu klukovi-nynějšímu příteli, moje osobní věci, věci s kterými sem se jí svěřovala a prostě věci z mého soukromí, jsem s ní skončila ale zpátky k tématu)řídila jsem se podle jejích rozhodnutích, názorů, a chodila za ní jako pejsek, co řekla to já udělala, byly jsme v každodenním kontaktu, vždy spolu, takže jsem nebyla zvyklá něco udělat sama vždy u toho byla ona nebo někdo jiný(další kamarádka, rodiče) a já neměla možnost se osamostatnit, protože při mě vždycky někdo stál a říkal mi co a jak, a ted v mých 17 letech nejsem schopná ani jít na brigádu, protože mám strach,z toho že tam budu zodpovědná jen sama za sebe, že práci odvedu špatně, špatně pochopím příkazy,polovinu jich zapomenu(což se mi stává často a nechtěně, třeba když mi mamka řekne at něco udělám), že tam budu sama bez rodičů, přátel a když se budu chtít na něco zeptat akorát se ztrapním (občas hodně perlím, to co ostatní berou jako normální věci, je pro mě obtíž), že budu moc pomalá, atd.Nebo zajít k doktorce - bez mamky?těžko..zajít sama do kina?těžko..(všichni na mě budou koukat, budu si připadat jak idiot, když si budu kupovat lístek, špatně řeknu kam si chci sednout a tak. Což je další problém-,,neumím mluvit,, Vždycky všechno za mě říkali ostatní a já byla zvyklá mlčet takže bych ted nebyla schopná třeba u doktorky říct proč jsem vůbec přišla apod..strašně mě má nesamostatnost a neschopnost štve,hodně se divím že jsem úplně sama zvládla přestup na střední školu(nervovala sem se díky tomu celý prázky), ale nakonec proběhlo vše nad očekávání dobře, docela mi to zvedlo sebevědomí (další věc, pro jiný lidi je to hračka,samozřejmost a já si myslím jak nejsem dobrá když jsem to zvládla). Jinak doma jsem agresivní, nepříjemná, musím mít poslední slovo, prostě se chovám jak pubertačka-chudáci rodiče, uvědomuju si svoje chování ale dokáže mě vytočit cokoliv, a na druhou stranu třeba ve škole jsem spíš nenápadná, oproti jiným jsem úplně klidná, nekouřím, nepiju,myslím že se i dobře chovám, nevyrušuju, prostě slušnačka.Mamka mi říká že jsem tak o dva roky opožděná, asi na tom něco bude, i přítel mi řekl jestli jsem v dětství nebyla trochu zpomalená(po tom co poznal mou 5letou sestru která je šikovná, samostatná, prý smyslově vyvinutá(bystrá a tak, což já sem zase opak, nevšimnu si ničeho když mě to div nepraští do obličeje), šikovná?no tak to vůbec, ruce levý jak šavle, a o samostatnosti nemůže být řeč...toe to nejhorší..Chtěla bych vědět jesli na tom někdo byl(je) stejně a nebo jsem tady taková exotka jen já, a jestli máte nějaké rady jak to překonat a být ,,normální,,. Děkuju moc a omlouvám se za takovej sloh
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Jsem neschopná a nesamostatná
Poslat SZAhoj,byla sem taky taková jako ty.Tak do 15-ti.Ještě k tomu sem byla tlustá,velká a blonďatá,takže,když sem někde promluvila,všichni na mě čučeli.Sebevědomí skoro žádné.
Naši mě taky moc nepodpořili,říkali,že ze mě nic nebude,nic neumím,že si mě nikdo nevezme 
apod.Teď,když se na to dívám zpětně,tak si myslím,že sem vlastně byla šikovná holka
Dostala sem se na střední,v pohodě sem jí dodělala,našla sem si přítele,práci,zhubla sem.A to všechno sama
Naučila sem se samostatnosti,protože sem musela i když sem kolikrát něco třeba vyřizovala a strašně sem se styděla,za sebe,jek vypadám,jak mluvim...
Taky sem byla na brigádách,tam sem se taky klepala,abych něco nezkazila.Taky sem občas něco zkazila,dostala vynadáno,ale to tak asi má být,aby se člověk naučil.
Takže já myslím,že nejsi vůbec nesamostatná a neschopná,ale jen si ještě neměla příležitost se osamostatnit a postarat se sama o sebe.Takže to ber jako výzvu a budeš mít ze sebe velkou radost,když se ti povede něco,co chceš.
Mě je teď skoro 31,takže to už je dlouho,teď mě naopak baví něco vyřizovat,zařizovat,ptát se,komunikovat s lidma,učit se nový věci.....Vše je teď úplně obráceně.
Tak držím palce
Cituji Malinda: teď mě naopak baví něco vyřizovat,zařizovat,ptát se,komunikovat s lidma,učit se nový věci.....Vše je teď úplně obráceně.
Tak držím palce
Přesně tak
...ale nesmím mít vedle sebe někoho kdo je to stejný, protože pak mě to naopak nutí nic nedělat a nechat to na tom druhým...a tuhle pasivitu nesnáším
Cituji Nickyx: to mi mamka taky řekla jestli bych nechtěla zajít k psychologovi a myslela to vážně ne že by si ze mě dělala srandu nebo tak, já už nad tím taky uvažovala ale opět z toho mám strach
to je jasný, že máš strach..kdo by ho neměl? Já jsem tam chodila a hrozně mi pomohl. Je to to nejlepší rozhodnutí co jsem mohla udělat nejdřív je to těžký, ale pak jsem se tam začala i těšit. naopak se ze mě sypaly věci, který bych jinde neřekla.
Cituji Nickyx: a ještě jsem zapoměla dodat že nebýt té ,,kamarádky,, tak mám štastnej život
vůbec teda nevím jaká je, ale jde o to, jestli by to nebylo i s jinou kamarádkou..že by ses také nechala vést. Ale třeba ne..kdo ví..
hele každý se svým způsobem ostýcháme. Mě je taky nepříjemný někam volat, nebo třeba jít na pohovor do práce, bavit se novými lidmi. Jak třeba zvládáš to,když máte jít s přítelem mezi jeho partu?
Ono to všechno jednou příjde a postupně se osamostatníš já jsem se odstěhovala daleko od rodičů a prostě mě nic jiného nezbývalo..
Cituji Malinda: Ještě k tomu sem byla tlustá,velká a blonďatá,takže,když sem někde promluvila,všichni na mě čučeli.Sebevědomí skoro žádné.
Naši mě taky moc nepodpořili,říkali,že ze mě nic nebude,nic neumím,že si mě nikdo nevezme
no tak to sedí, hlavně ta poslední věta, furt jen slyším jak sem blbá, že se chovám jak debil/malý děcko,že at sem radši zticha že tak vypadám líp, atd...
Cituji issabele: vůbec teda nevím jaká je, ale jde o to, jestli by to nebylo i s jinou kamarádkou..že by ses také nechala vést. Ale třeba ne..kdo ví..
no...ona je strašná manipulátorka, něco řekne a já to udělala, kdyby řekla skoč z okna asi bych o tom uvažovala..(ne tak to ne to byl vtip, ale jen sem tím chtěla říct že člověku vnutí jakoukoliv myšlenku a ten pak jde za ní jak pejsek, teda aspon u mě to tak bylo, vedle ní jsem si připadala jak nula, ta druhá, za to u ostatních kámošek jsem si připadala stejně rovná a nebo o malinko výš než ony, že sem ta vůdčí byla spíš já...)rodiče mě od ní odrazovali (resp.všichni) ale já si nedala říct ptž to byla jediná holka v mým věku z celý školy...(byly sme malinkatá škola, 3 ročníky v jedný třídě)a bejt bez kámošky jsem nechtěla
Cituji issabele: Jak třeba zvládáš to,když máte jít s přítelem mezi jeho partu?
no třeba z rodičů jsem byla celkem nervozní ale kupodivu docela v klidu, jak jsme přišli k nim domů nervozita opadla a byla jsem úplně vklidu, když jsme potkali nějakého jeho kámoše tak to bylo taky vklidu pozdravila jsem ho, občas jsem něco řekla, usmívala se a myslim že jsem působila v pohodě, mezi větší množství kámošů mě zatím nepřivedl, spíš postupněale zvládala jsem to dobře
Cituji issabele: to je jasný, že máš strach..kdo by ho neměl? Já jsem tam chodila a hrozně mi pomohl. Je to to nejlepší rozhodnutí co jsem mohla udělat nejdřív je to těžký, ale pak jsem se tam začala i těšit. naopak se ze mě sypaly věci, který bych jinde neřekla.
a to jsi měla podobný problém nebo se týkal něčeho jinýho?jestli se můžu zeptat
do toho knihkupectví sem nakonec nešla, ptž nakonec přišel přítel od doktora dřív a tak šel ještě do školy tak sme odcházeli spolu, ale celou cestu sem nás navigovala já a on jen říkal jestli je to dobře nebo ne, konečně jsem se vyznala v tabulích na vlakovým nádraží, co jsem nevěděla tak mi vysvětlil a pak sem nás ještě dostala na správnou kolej a nástupiště a pak jela už sama, a nebyl sebemenší problém a už ani nervozni jsem nebyla ptž díky téhle diskuzi a těm co mi poradili a pomohli jsem byla vklidu a věděla že v tom nejsem sama a byla to hračkado 6.7 mi platí šalinkarta tak si asi ještě pár výletů do Brna udělám...sama..., dokonce jsem se s přáteli domluvila na koupaliště..a to sem se zařekla že mě tam nikdo nikdy neuvidí(opět strach,všichni na mě budou koukat, někdo mi ze srandy sundá plavky, zamknu se v kabince a nedostanu se ven, nebudu vědět jak si koupit lístek-na koupališti jsem byla asi tak 2x v životě a to s rodiči, když nepočítám plavání ve školce- mám na to otřesný vzpomínky, vždycky jsem brečela, stresovala se, bolelo mě břicho a o5 ze strachu..utopim se, musim dělat věci kdo mi co řekne a já bych je normálně nedělala ptž z nich mám strach-šipky, potápění se,skupiové úkoly,ten smrad z toho chloru, atd atd)tak jsem to díky vám překonala a už z toho strach nemám, no co, jsem taky jen člověk, jak jsem díky vám zjstila tak na tom byl každej tak nějak jako já. I přítel mi řekl že jsem dneska jak vyměněná že úplně zářím, strašně mi to sluší a co jsem se sebou udělala?tak mě to hodně potěšilo, i já jsem si přišla jistější tak mockrát všem děkuju
a navíc mám super kluka kterej to o mě ví a snaží se mi všechno vysvetlit a pomoct je super že se na světě najdou i takový lidi
quititek
jo no mám a hroznejúplně mě to nakoplo dělat další takový věci a osamostatnit sedokonce jsem dneska vařila a musím říct že se mi to docela povedlo(jinak nevařím, nebo jen jednou za čas)ale od mamky je to stejně lepšíale kdyby tam bylo víc soli tak bych jí mohla konkurovattakže další úspěch
No vidíš, hlavně, kdyby náhodou přišla nějaká depka, nesmíš přestat. Říkej si, že je to jen překážka, kterou musíš zdolat k úspěchu. Jojo, taky, taky...
jojo budu se snažit když už jsem se do toho jednou dala tak se to pokusim dotáhnout do konce, což moc často nebo vůbec nedělám
panda08
dokonale vystiženej můj problém!na obědy nechodím páč je na mě ten systém moc složitej(čip)ale plánuju že od druháku tam asi chodit budu...už jsem jakžtakž od kámošek odkoukala jak se to dělá..a dyštak mi pomůžoua ted jsem se právě taky dívala na natu na nabídky brigád ale jaksi mě přešlo nadšení..ve většině požadují:kuminikativní, ambiciozní, spolehlivé lidi nejlíp 18+, znalost počítače (mám informatiku, ale programátorku nebo co to požadovali na to mý znalosti fakt nestačí..), no a já nejsem ani jedno... takže tak...a ty jsi taky ještě nebyla na brigádě?kolik ti je let že jsi psala o VŠ?
