Jsem neschopná a nesamostatná

Ahojky, mám takový problém...Bude mi 17 a nejsem schopná SAMA něco vy(za)řídit, někam jít,něco udělat,...Jsem jak malý dítě který nic bez pomoci rodičů nebo kamarádů neudělá. Nerada komunikuju s lidmi a jsem nejradši sama zavřená doma (nemusím nic řešit, s někým cizím se bavit, něco zařizovat,něco dělat,..). Vždycky jsem se řídila kamarádkou (ted už bývalou, dostala jsem rozum a potom co mi provedla naposled-vykecala jednomu klukovi-nynějšímu příteli, moje osobní věci, věci s kterými sem se jí svěřovala a prostě věci z mého soukromí, jsem s ní skončila ale zpátky k tématu)řídila jsem se podle jejích rozhodnutích, názorů, a chodila za ní jako pejsek, co řekla to já udělala, byly jsme v každodenním kontaktu, vždy spolu, takže jsem nebyla zvyklá něco udělat sama vždy u toho byla ona nebo někdo jiný(další kamarádka, rodiče) a já neměla možnost se osamostatnit, protože při mě vždycky někdo stál a říkal mi co a jak, a ted v mých 17 letech nejsem schopná ani jít na brigádu, protože mám strach,z toho že tam budu zodpovědná jen sama za sebe, že práci odvedu špatně, špatně pochopím příkazy,polovinu jich zapomenu(což se mi stává často a nechtěně, třeba když mi mamka řekne at něco udělám), že tam budu sama bez rodičů, přátel a když se budu chtít na něco zeptat akorát se ztrapním (občas hodně perlím, to co ostatní berou jako normální věci, je pro mě obtíž), že budu moc pomalá, atd.Nebo zajít k doktorce - bez mamky?těžko..zajít sama do kina?těžko..(všichni na mě budou koukat, budu si připadat jak idiot, když si budu kupovat lístek, špatně řeknu kam si chci sednout a tak. Což je další problém-,,neumím mluvit,, Vždycky všechno za mě říkali ostatní a já byla zvyklá mlčet takže bych ted nebyla schopná třeba u doktorky říct proč jsem vůbec přišla apod..strašně mě má nesamostatnost a neschopnost štve,hodně se divím že jsem úplně sama zvládla přestup na střední školu(nervovala sem se díky tomu celý prázky), ale nakonec proběhlo vše nad očekávání dobře, docela mi to zvedlo sebevědomí (další věc, pro jiný lidi je to hračka,samozřejmost a já si myslím jak nejsem dobrá když jsem to zvládla). Jinak doma jsem agresivní, nepříjemná, musím mít poslední slovo, prostě se chovám jak pubertačka-chudáci rodiče, uvědomuju si svoje chování ale dokáže mě vytočit cokoliv, a na druhou stranu třeba ve škole jsem spíš nenápadná, oproti jiným jsem úplně klidná, nekouřím, nepiju,myslím že se i dobře chovám, nevyrušuju, prostě slušnačka.Mamka mi říká že jsem tak o dva roky opožděná, asi na tom něco bude, i přítel mi řekl jestli jsem v dětství nebyla trochu zpomalená(po tom co poznal mou 5letou sestru která je šikovná, samostatná, prý smyslově vyvinutá(bystrá a tak, což já sem zase opak, nevšimnu si ničeho když mě to div nepraští do obličeje), šikovná?no tak to vůbec, ruce levý jak šavle, a o samostatnosti nemůže být řeč...toe to nejhorší..Chtěla bych vědět jesli na tom někdo byl(je) stejně a nebo jsem tady taková exotka jen já, a jestli máte nějaké rady jak to překonat a být ,,normální,,. Děkuju moc a omlouvám se za takovej sloh