Jsem perfekcionistka

já to mám stejně a nemyslím si, že by jsi měla např. nějaký problém, jsem sice o 10 let starší než ty, ale byla jsem taková vždycky, je to prostě můj povahový rys, na okolí to nepůsobí nijak negativně, s úsměvem všem řeknu a většina to ví, že taková jsem a nemohla bych mít v životě chaos, prostě to potřebuji a to ve všem, v kuchyni si dupni, čistota tam patří, s věkem asi budeš dělat ústupky nebo to zkousneš a po každém budeš uklízet, to ja ta horší varianta, já myslím, že jseš v pohodě a mě to naopak činí život snazší a přehlednější

Mé sklony k perfekcionismu se projevují v mé domácnosti. Jak už si psala každá věc má svoje místo (a nedej bože, když to někdo posune jen o centimetr ). Pořád musím mít uklizeno, každý den luxuju, pořád jen chodím a uklízím, donekonečna.

Navíc mám ráda prostor a nesnáším "lapače prachu", žádné ozdoby a nepraktické nesmysly, žádné věci na lince ani na skříních, takže to prý u nás vypadá, že tam bydlíme 2 dny

Na rozdíl od mého okolí v tom nevidím nic špatného, těší mě, že mám doma jako v klícce.

Dupu jako divá, ale účinek žádný. Občas ve mě vře, jak mě to rozčiluje, ale snažím se emocionálně nevybuchovat už proto, že cestou nadávek, obviňování se a řvaní nikam nevede, na to už jsem také přišla. Ať řeknu sebevíc co chci, ukážu chlívek, racionálně a slušně vysvětlím, druhá strana stejně kývne a druhým uchem jde vše ven. Efekt nula Proč se pak snažit? K čemu ta snaha? Jak nad tím přemýšlím, touha mít svoji domácnost, ačkoliv mě to k dětem netáhne, může být jakýmsi "únikem", hledáním řešení, atp.

Reaguji na Šmoulajz: Tvoje okolí asi ten chlívek nevnímá a mají to prostě nastavené jinak, pak Ti pro Tvůj dobrý pocit zbývá to buď uklízet sama nebo se osamostatnit nebo to ignorovat, víc Ti toho neporadím, myslím, že vše snadnější a rozumné už jsi vyzkoušela

Také mám ráda prostor, nesnáším velké stěny s krámy, porcelánovými soškami a ozdobami. Naštěstí je u nás minimum věcí.

Pochopím, když někdo někam něco odloží a zapomene to vrátit, to mi až tak nevadí, spíš mi jde proti srsti, když si někdo z pohodlnosti udělá z příborníku penál, aby měl psací potřeby při ruce nebo když věci, které jsou na místě A, jsou na místě B, C, D....Z Dyť je to přece po ruce, tak v čem je problém? To je ta lidská pohodlnost!

Taky mám ráda uklizeno a čisto, na tom není nic divného. Naopak nechápu když má někdo furt roztahané věci po celém bytě, nesnáším "lapače prachu" apod. Ideální uspořádání bytu je podle mě aby to vypadalo jako v hotelu. Není nad to vrátit se do čistého bytu a ano, taky se mi líp vaří v uklizené kuchyni. Ono to není zas tak složité hned dát zpátky na místo to co použiju a průběžně umývat nádobí, utřít pracovní plochu. Pak dovařím a zbyde mi špinavý hrnec, pokydaný sporák a talíře. To už je uklizené hned. Moje máma je bordelář, já jsem zase opačný extrém a je mi tak doma dobře. Navíc si myslím, že udržovat doma čisto a uklizeno je lepší než mít nepořádek a pak zběsile uklízet dva dny když má přijít návštěva.

Tak přesně toto jsem musela odnaučit přítele, který si dal na stůl nějakou věc s tím, že ji bude stejně zítra používat. Takže jsem věc klidně několikrát po sobě uklidila s tím, že snad pro něj není takový problém si to vyndat zítra znovu.

Další věc je, že přítel ze mě šílí, že uklízím věci dřív, než je stačí použít.

Např. si vyndá hrnec, že v něm bude vařit a než se otočí, tak já strčím (ten čistý hrnec) do myčky nebo si vyndá třeba máslo a než si dojde do chlebníku pro chleba, tak už je máslo uklizený ale to už jsou takový moje extrémy

Přesně tak, v kuchyni to na první pohled vypadá že je prázdná, jsou tam dvě police na kterých nesnesu něco pokládat, naši mají otevřenou kuchyň s různýma vystavenýma hrníčkama, vázičkama, kytičkama, kořenkama, na lince není centimetr volný - moje noční můra.

V obýváku nemám jedinou osobní věc, jenom nábytek, a v ložnici musí být všechno schované v šuplíkách. Nějaké knihovničky nebo jiný otevřený nábytek bych nikdy nekoupila.

Naprosto moje slova! Myslím, že náš byt je velice hezký a když má přijít návštěva a vidí všude to nádobí, drobky, tak bych se nejradši propadla. A omlouvat se pořád dokola, že tu je nepořádek, mě opravdu nebaví a nechci to dělat.
Já nemám problém s tím umýt po někom hrnek nebo umyvadlo, ale dělat někomu sluhu, snášet jeho lenost a nedělat nic jiného než se rozčilovat a trávit svůj čas vysvětlováním a uklízením, tím svůj čas trávit nechci! Ale chápu, že je to jen o trpělivosti a neustálém napomínání.
Spíše mě překvapuje (obecně řečeno), že žena, co má ráda kosmetiku, vůně a chce vypadat dobře, má doma chlév a nevadí jí v tom žít. A že takových žen je...

Kořenky mi nevadí, to ke kuchyni patří, kytičku pro oživení kuchyně bych také nechala, ale je pravda, že pracovní deska je od toho, aby sloužila pro vaření, nikoli jako polička č.3

Už jen kvůli tomu prachu. A navíc, každému nemusí být na očích, co všechno mám doma. S tím souvisí i další problém, se kterým tak trochu bojuji - Nemám ráda, když jsou dveře od skříně otevřené a každý může nahlédnout, co všechno mám v šatníku. A speciálně, když je šatní skříň naproti domovním dveřim

Reaguji na Šmoulajz:

Já jsem takhle žila většinu života, opravdu není nad to mít vlastní domácnost. Bydlím sama, byt sice není můj ale zařídila jsem si ho podle svých představ. Taky jsem si ale musela počkat skoro až do 30ti

Já myslím, že uklizeno a čisto ve své domácnosti chce každá žena ne taky nikdy nevařím pokud není umyté nádobí a když vidím drobky na stole přece je tam nenechám. Jó pokud si kupuješ kartáček tak, aby ti ladil s koupelnou, na tom už by něco bylo, ale prostě jsi jen pořádná nic víc

týjo, nejsi moje dvojče ?