arrow
Neprodává v Bazaru

Ahoj holky (i kluci), v mém zaměstnání mi kolegové říkají, že nejsem slečna, ale ani paní. Tak co prý jsem? Říkám, že jsem slečna, která má zkušenosti. Mám dítě a manžela jsem měla..... Tak zkušená jsem dost. No, jen pište své zkušenosti, jestli máte chuť. Je vám lépe když jste sami? Je vám smutno? Mě je někdy moc smutno, ale někdy si tu samotu moc užívám. Jsem normální?

Nejsi sama. Bez špatnýho muže je i líp, bez dobrého hůř. Taky jsem bojovala s pocitem samoty, zezačátku, ale už jsem si zvykla, a je mi bez něj lépe. Opravdu.
Pokud se setkám s někým dobrým, dobře, pokud ale nebude ten pan správný, nevadí, raději budu sama než se zlomeným srdcem.
Ani si sama nemůžeš připadat, pokud máš děti.... to je ta nejlepší společnost, s dětmi nikdy nejsi sama.

Samostatná, to je pocit. Pocit nezávislosti, pocit svobody, pocit toho být sama sebou. A je to pocit krásný, bez ohledu zda člověk partnera má či nemá, je to pocit uvědomnění si vlastního já.

arrow
Neprodává v Bazaru

slunce 1969
Taky jsem bojovala s pocitem samoty, zezačátku, ale už jsem si zvykla, a je mi bez něj lépe.
Bože, to jsou tak, bohužel - je mi to moc líto!, známé pocity! Děkuji, že vím, že v tom nejsem sama. A co se týká dětí? Vím, že nejsem sama Mám krásného syna Je to někdy fuška... škola, poznámky atd., ale už to bude vždy můj jediný chlap! Můj superchlap.....

arrow
Neprodává v Bazaru

No, jen abych doplnila téma o samostatnosti, tak opravdu jsem samostatná. Bohužel. Já bych ráda aby se o nás staral někdo jiný, ale není to tak jednoduché. Dnes už vím, že se musím o nás postarat sama a jsem šťastná, že to dokážu.

arrow
profile_image
Catty
od 3. 6. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

vinokava
Ahoj holky (i kluci), v mém zaměstnání mi kolegové říkají, že nejsem slečna, ale ani paní. Tak co prý jsem? Říkám, že jsem slečna, která má zkušenosti. Mám dítě a manžela jsem měla..... Tak zkušená jsem dost. No, jen pište své zkušenosti, jestli máte chuť. Je vám lépe když jste sami? Je vám smutno? Mě je někdy moc smutno, ale někdy si tu samotu moc užívám. Jsem normální?
Ahojky,
já jsem vdaná, sic mi kolikrát připadá, že jsem sama...sama se sebou..necítím pochopení, manžel už šel spát a já jsem tu zase zůstala sama..co Tě trápí???

arrow
profile_image
jarmil
od 19. 5. 2007
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Catty
Ahojky,
já jsem vdaná, sic mi kolikrát připadá, že jsem sama...sama se sebou..necítím pochopení, manžel už šel spát a já jsem tu zase zůstala sama
Ahoj, koukám, že nejsem sama, my doma žijeme jak dva cizí lidé, co mají stejné příjmení.

Tohle je tak smutné téma

arrow
profile_image
Catty
od 3. 6. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Catty
Ahoj holky (i kluci), v mém zaměstnání mi kolegové říkají, že nejsem slečna, ale ani paní. Tak co prý jsem? Říkám, že jsem slečna, která má zkušenosti. Mám dítě a manžela jsem měla..... Tak zkušená jsem dost. No, jen pište své zkušenosti, jestli máte chuť. Je vám lépe když jste sami? Je vám smutno? Mě je někdy moc smutno, ale někdy si tu samotu moc užívám. Jsem normální?
Jk může být tak hezká holka (nevidím Ti do tváře, ale tělo máš hezké) být sama???????????

arrow
profile_image
Catty
od 3. 6. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

[Taky mám kolikrát takový pocit

arrow
profile_image
Catty
od 3. 6. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Catty
Ahoj holky (i kluci), v mém zaměstnání mi kolegové říkají, že nejsem slečna, ale ani paní. Tak co prý jsem? Říkám, že jsem slečna, která má zkušenosti. Mám dítě a manžela jsem měla..... Tak zkušená jsem dost. No, jen pište své zkušenosti, jestli máte chuť. Je vám lépe když jste sami? Je vám smutno? Mě je někdy moc smutno, ale někdy si tu samotu moc užívám. Jsem normální?
Je to někdo online???

arrow
Neprodává v Bazaru

Catty
jsem vdaná, sic mi kolikrát připadá, že jsem sama...sama se sebou..
Catty
Tak to jsem si Catty prožila a žila jsem v tom deset let. Můj muž navíc byl alkoholik = já nevím, jestli to tak mohu nazývat, žili jsme si každý svůj život, ale měli jsme (a hlavně máme) spolu syna, který za nic nemůže a má nás rád. Oba. A já to musím tolerovat. Jsem snad jediná ženská, která nechce nic. Jsem úplně pitomá!

arrow
Neprodává v Bazaru

Catty
a opravdu to není jednoduché. Jedu z práce a do autobusu přistoupí holka s kočárkem a manžel jí hubuje, že spletla spoj. Já jim tak závidím! Já to musím řešit sama. Ale co, alespoň mi nikdo nehubuje, že jsem blbá!

arrow
Neprodává v Bazaru

Leo

Leo
Tohle je tak smutné téma
Souhlasím a moc se omlouvám. Ale třeba vykecat se pomůže.....

vinokava
Souhlasím a moc se omlouvám. Ale třeba vykecat se pomůže.....
To je v pořádku, pochopitelně. Spíš mi to připomnělo moje vzpomínky. Sice nejsem vdaná a nebyla jsem, ale osamělá ve vztahu jsem byla. Lepší být sama než osamělá ve vztahu, to je ještě smutnější

arrow
profile_image
chava
od 30. 1. 2007
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Přečtěte si toto - je to blog paní Evy Palotto z I-dnes.Mluví mi z duše.

Vztahy těch, kdo neumí být sami stojí (často) za starou bačkoru.
Nepotrebuju te, CHCI te! Corbis

Když potkám nějakého staršího člověka, často ho otravuju otázkou: "Na co jste za ten svůj život přišli? Co jste pochopili jako nejdůležitější? Něco, co vám nikdy nikdo neřekl, ale kdyby to byl býval udělal, vylepšilo by to váš život?"

Jednoznačně nejhoršího životního moudra se mi zatím dostalo od naší babičky: "Hlavně nebýt sám. To je to nejhorší. Lepší být s kýmkoliv, za jakoukoli cenu, než být sám."

Mám babičku ráda, ale chudák se prokompromisovala k životu, který je pro mne noční můrou. Sedřená služka manipulativního tyrana, bez nároku na názor, bez nároku na sny. No, hlavně že není sama. :-/

Je mi jasný, že dříve se to všechno bralo trochu jinak a tak víc než cokoli jinýho je mi jí spíš líto.

Ostatně i já jsem "prázdno vyplňovacích" vztahů zažila dost. Zbytečný by byl i jeden... a bylo jich víc než jeden. Že jsem si tenkrát raději nečetla nějakou dobrou knížku. Když mi bylo nějakých patnáct šestnáct, bylo prostě nutný s někým chodit. Jednak to bylo "cool", druhak byl člověk celej na větvi z toho, že ho vůbec někdo "chce", a třeťak jsem si ani ve snu nedovedla představit, že bych šla sama do kina. A do kina já přece chodím ráda...

Dnes, když tak pozoruju lidi, musím sama se sebou dost bojovat. Vždycky jsem se snažila ostatní nesoudit. Vím kulovíčko o jejich životech, takže to není moc fér. Ale ať se snažím jak se snažím, stejně si nemůžu pomoct - strašlivě mě nadzvedává ze židle, když slýchám druhé hovořit o svých partnerech a vztazích.

Kolik lidí znám, kteří o svých nepřítomných polovičkách mluví vždy jen a jen hezky? Málo. Dva tři, možná. Ostatní s klidem hází špínu, hovoří o nich užívajíc slov sprostých a těch ještě sprostějších.

Vždy mám na jazyku otázku: "Tak proč s ním proboha jsi?" Ale mlčím. Až příliš často mlčívám.

Řada lidí si mi stěžuje, že v těch svých "nemožných" vztazích prostě být musí. Padají argumenty typu "neuplatila bych sama hypotéku", "ona dobře vaří", "přece nebudu sám", "kdo se o mě ve stáří postará?" a tak... Je fajn, když ty věci ze vztahu přirozeně vyplynou, ale jako MOTIVACE? Sobeckost a nerozum.
Vyjma hodně komplikovaného "máme spolu děti", je to všechno alibismus nad alibismus.

Možná se mýlím, ale vidím to asi takhle - většina lidí prostě neumí být sama. Z čiré nutnosti a frustrace skočí po hlavě do prvního vztahu, který se jim nabídne. Někdy jsou i zamilovaní, ale nechápou, že láska ani omylem není to počáteční několikatýdenní omámení. Když se oklepou a malounko prozřou, potom spekulují jak partnera a svůj život předělat k "obrazu svému". Když se nedaří, a že je hodně logické, že se to dařit nemůže, jsou naštvaní na partnera, na celý svět - málokdy sami na sebe, ačkoli si sami za to můžou.

Málokdo umí být sám a necítit se u toho osamělý. Málokdo dokáže svůj život naplnit bez toho, aby k tomu potřeboval kompars.

S existenční závislostí na druhých se rodíme, bez ní bychom nepřežili. Ale nevyrůst z toho, neořezat to na nezbytné minimum, to je cesta do pekel. Emoční závislosti se říká láska, tu si asi hýčkejme, ale závislosti jiných druhů podle mne vztahům neprospívají, ničí je.

Je příliš mnoho mužů, kteří potřebují ženskou, aby se jim starala o domácnost, zabezpečila jim jakýs takýs přístup k "pravidelnému" sexu a aby doma prostě "někdo byl", protože co by dělali sami, unudili by se k smrti - a je příliš mnoho žen, které potřebují doplnit svůj měsíční rozpočet, opravit pračku a ootcovat potomstvo.
- tady trochu nefér stereotypizuju, každý má motivace samozřejmě jiné a nezáleží na tom, zda je chlap a nebo ženská... Ale chápete, co tím chci říct - že prostě mnohý má "agendu", kterou prostřednictvím partnera naplňuje, protože to sám nedokáže.

A v tom je ten průšvih.

Často se říká, že partneři jsou jako dvě půlky, které do sebe musí zapadnout, aby vznikl celek a všechno fungovalo. A to si já nemyslím.

Když indiáni posílali své dorostence do divočiny aby tam sami rozjímali, hovořili s duchy, sbírali kořínky a stali se muži či ženami, měli to sakra dobře vymyšlený. Bez toho, aby se člověk naučil být sám, nikdy nemůže být sám sebou ... a nikdy nemůže být rovnoceným partnerem.

Víte, kdo z mých soukromých anket vychází jako lidé, kteří mají ty nejhezčí vztahy? Lidé, kteří se nepotřebují. Lidé, kteří se chtějí.

Tohle mi měl někdo říct, když jsem byla puberťák.

Eva Pallotto|pondělí 2. červen 2008

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené