Dobrý den.
O sebevraždě jsem přemýšlela vždy (především kvůli situaci doma), pak to asi na dva roky přešlo. Nyní je to zase zpátky. Někdy si uvedomuju, že by to bylo hrozně nezodpovědné - mám mladší sourozence a nechci je nechat samotné a navíc, jak by jim to ostatní vysvětlili.... ale pak třeba dva dny sice na oko normálně funguju, ale nejím, nemůžu spát, bezdůvodně brečím a jenom plánuju, jak se zabiju. Když je to lepší, tak mi stačí maličkost (třeba to, že mi kamarádka nenapíše k narozeninám a tak) a je to zase znova. Když jsem ale v "normálním" stavu, tak mi připadá, jakobych o tom mém druhém já, které se chce zabít, ani nevěděla. Nyní se ale intervaly mezi sebevražednými stavy zkracují.
Poraďte, prosím, kam se obrátit. Připadá mi hloupé jít za obvodní lékařkou a říct jí, že mi není dobře.