Kde vzít odvahu na setkání s klukem z internetové seznamky?

S přítelem jsem se taky seznámila přes net Psali jsme si asi dva dny...šílené A pak mě počkal u baráku když jsem šla z práce...no a zatím jsme spolu rok Taky jsem se hoho někdy děsila, ale když někoho alespoň trošičku poznáš po netu, tak si myslím...bez obav

Reaguji na Adelanda:
Uá, vůbec ne... Co pohlavní nemoci? Co když je to duševně nemocný člověk (což rozhodně nemusíš poznat) a on tě někde "v lepším případě" brutálně znásilní??
Ne! Absolutně ne! Běhá mi mráz po zádech, jen na to pomyslím.

Reaguji na Storm:

bych to tak tragicky neviděla, tedy až na ty nemoci, v tom musí být jeden, resp. jedna dost opatrná

to, že jdeš s někým na rande, přece neznamená, že s ním budeš mít sex, mimochodem, takových setkání jsem zažila dost a nikdy se mi nic nestalo, je pravda, že jsem se setkávala ve městě, neukazovala, kde bydlím a telefon jsem měla na kartu a to ještě ne ten, který používám běžně

Reaguji na matadi:
No já reagovala na toto:

To mi přijde šílené.

Reaguji na Storm:

to jo, jsem myslela, že obecně

Za mých mladých studentských let jsem také absolvovala pár schůzek domluvených přes seznamku na internetu. Hledala jsem vážnou známost, což jsme si s dotyčným už předem ujasnili. Jenže pak byla skutečnost většinou jiná. Hned první radne mě většina tahala do postele, šmatali mi v restauraci na nohy... Pan právník se opil a pak se na mě sápal na zastávce, měla jsem pěkné modřiny od zábradlí a štěstí, že jsem se mu nakonec vysmekla. Pak mě bombardoval esemeskami, na které jsem neodpovídala. Poslední byla, že jsem sice hezká, ale nejsem žádná extraliga, tak co si to o sobě myslím... Také se našli tací, kteří byli chvíli po rozchodu a jiným vztahem chtěli zaplácnout bolest z předchozího. Nikoho takového jsem rozhodně léčit nechtěla a fungovat jen jako záplata už vůbec ne. Povedlo se mi tam najít perfektního kamaráda, se kterým se teď známe osm let. Já mu pohlídám pesana, on mi dá dohromady počítač, vyvrtá, přestěhuje... Takže moje hledání nakonec skončilo úspěšně, i když jsem nenašla to, co jsem hledala. Na seznamku už mě nikdo nikdy nedostane...

já se seznámila přes seznamku s nynějším přítelem,i přes menší krizi jsme spolu už 3 měsíce.Našla jsem si já,napsala jsem mu,odepsal,psali jsme si asi 3 dny,s tím,že mi napsal jeho číslo mobilu a že bude lepší se brzo sejít abychom se poznali a eventuálně neztráceli čas. Sešli jsme na veřejném místě,šli do hospůdky a zjistili že si fakt rozumíme,začli se scházet a trvá to stále.
Před ním jsem měla ještě jednu zkušenost se schůzkou přes seznamku: Psali jsme si asi týden,byl moc milej,domluvili jsme si schůzku,ale přivedl si tam kamaráda,což mě trochu vadilo,celý večer povídal tak nějak jen o sobě a kamarád mu přitakával,asi jako aby na mě lépe zapůsobil.Nějak tam ale z mé strany nic nebylo,žádná přitažlivost,chemie,jiskření,možná jen trochu sympatie,nic víc.Ošklivý nebyl,ale můj typ také zrovna ne.Ještě jednou jsme se domluvili a šli do kina,před kinem už komunikace vázla a mě se chtělo utéct domů. Po kině mě doprovodil a druhý den psal sms jestli mě nějak nezklamal a jak na mě působil atak..prostě měl děsné ego a šlo mu strašně o to jak působí.Už jsem mu neodepsala.Toť mé zkušenosti,já bych setkání neoddalovala,napsat si pár mejlů a sejít se at vím na čem jsem.

Tak to mě pobavilo To mi připomělo borce, kterej mi kdysi dávno napsal, ať si stoupnu v ten a ten čas na zastávku, on projede kolem tramvají a pak mi napíše esi jako jo nebo ne

Bože

Já teda na seznamkách nejsem, ale s pár klukama jsem se přes net už seznámila (skrze společné známé). S některýma jsem se sešla. Protože jsem si s nima nějakou dobu občas psala a i z toho člověk hodně pozná, byli ti kluci naživo v pohodě a vždycky to bylo příjemné... Ale je fakt, že jsem se sešla spíš ze zvědavosti, protože vyloženě nikoho nehledám, takže možná proto jsem zklamaná nebyla.

Já bych se s ním sešla. Někdy stojí za to udělat něco nečekanýho a novýho.
S přítelem jsme se taky seznámili přes net. 14 dní jsme si psali a pak za mnou dojel 2500km daleko, kde jsem tu dobu žila a je z toho láska jak trám (Nejdřív si ale musel na mě půlroku počkat, než jsem se vrátila do ČR)
Jelikož jsem žila v krásné světové metropoli, tak jsme chodili po památkách. On tam dřív nebyl i letadlem letěl kvůli mně poprvé Ty jsi dej sraz taky někde v centru, kvůli bezpečí

Reaguji na Misy:
Teď řeším něco podobného, ale odvahu na to nemám. Jsem typický "hrotič"... prostě samé kdyby co by a tak. Ale říkám si, že do 3 týdnů to musim zvládnout. Dala sem si ultimátum

Reaguji na Alex1:
pěkná romantika

z mé zkušenosti bych do toho šla co nejdřív, protože čím dýl si člověk s někým píše tak je plný očekávání a at chce nebo ne děla si o druhém nějakou představu. Mnohdy pak ale na to rande jde s pocitem, žě potkal toho pravého a ejhle pak přijde tvrdá realita. Kde je ten sympatak s kterým jsem si psala, se kterým jsem si měla tolik co říct, který měl tak příjemny hlas v telefonu atd.... Prostě jít do toho maximalně po tydnu a nejlepe s pocitem že o nic nejde a že od toho nic moc neočekáváte....
Z druhý strany...já sama jsem si po několika nepodařených seznamení pres seznamky našla skutečnou lásku přes internet, psali jsem si a volali cca 5 dní, pak probehlo rande no a světe div se příští čtvrtek máme svatbu..... Takže hodně štěstí všem kdo sbíráte odvahu

Reaguji na jabima:
no to je idiot...to snad neni ani možný!

Reaguji na Misy:
Tak já jsem se s pár lidma takhle přes seznamku také sešla. Bohužel, nikdy to z mé strany nebylo ono. Ale s jedním jsme dodnes přátelé. Nicméně tuto možnost do budoucna nezavrhuju, kdo ví, na jakém chatu/seznamce se zase někdy octnu. Jsem sice zastánce seznamování ,,přímo", ale uznávám, není nad to tomu občas pomoci... Ale samozřejmě při dodržení určitých pravidel, jak psaly holky výše. Já jsem ráda, že jsem měla pokaždé štěstí na slušné kluky, jen bohužel ta jiskra u mě nepřeskočila....