Kdy má žena "padla"?

Miinka
šikovná to žena

Mno a kolik takových denně potkáš? Buď se vyskytují na jiné planetě, nebo vymřeli Třeba můj otec kromě vaření zvládne vše sám, byl nucen se o sebe v mládí postarat už od 15 let a je to znát. Máma ho sice někdy taky oprašuje, ale výhradně z lásky, ne proto, že by snad musela. A o tom to je. Prostě jiná výchova. Sama mám malého kluka, tak ten se bude divit, jak bude doma kmitat, až bude větší

Šikovná ne. Jen jsem měla štěstí na kamarádky o 10 a více let starší, díky nim jsem si ještě v době, kdy jsem byla mladá na to, abych s někým žila, ujasnila, jaký typ partnerů v tomto ohledu chci a jaký v žádném případě nechci.
Pak už stačilo jen zjistit, jaký chlap je, pokud vyhovoval, tak o.k., zkusili jsme to spolu. Pokud nevyhovoval, řekla jsem narovinu, že buď se změní nebo konec. Díky těm kamarádkám jsem si uvědomila, že je lepší být starou pannou než něčí otrokyní

Ale chlapů, co pomáhají, je čím dál tím víc - naštěstí. Jinak ten můj je zlatíčko, zůstal s dcerou sám, když byla ještě mimčo, takže to ho taky hodně ovlivnilo.

denně je asi nepotkám,ale za život nějakého snad jo?budu se zaměřovat na ty.kteří žijí sami ve svém bytě,tudíž se o sebe i sami starají..(bože,jak jsem vyřízená z toho,když 30-ti letý chlap bydlí ještě u maminky,toho bych hnala svinským krokem )
jináč můj tatka taky hodně pomáhá a hlavně výýýýborně vaří-je to jeho koníček,takže jsem trošku i namlsaná z domova na takového šikulu,který i v domácnosti k něčemu je!
A taky mám kámoše,který to doma neměl moc jednoduché a ted je z něj výborný manžel a otec!Takže těm vyloženým mamánkům se vyhýbat!

Jojo, mluvíš mi z duše. Bohužel je to stále častější případ. Výmluvy typu, že je to levnější bydlení u maminky, já neberu. Tedy pokud nemá našetřeno na byt či barák a nečeká na tu pravou

Miinka
Tak to je super,že ti kámošky takhle výborně poradili a ty jsi ted štastná po boku super chlapa
Já jsem vyškolená zkušeností a už nikdy vícedo dalšího vztahu opravdu půjdu velice opatrně-od začátku se musí určit pravidla a hotovo.

Jo, měla jsem štěstí, že jsem se poučila od cizích, nikoli z vlastní zkušenosti, ale já si to vybrala, zase v jiných oblastech

no to si nemyslím.Nejsem typ co sklopí uši na poprvé a poslouchá jak hodinky.Jsem ve znamení lva a jen tak si něco líbit nenechám.Ale můj manžel se i přes všechno moje úsilí bohužel nijak nezměnil,jak byl vychován tak to v něm je.Nevím co by se muselo stát aby přišla nějaká změna.No asi umřít jak jsem psala a to se teda nechystám.

bohužel nejsem výjímka,hodně žen které má manžele podnikatele to takto má a žádná pravidla na ně neplatí.

Já jsem taky lev. Já dala vždy na výběr - buď se změnil, nebo ne a byl konec. Někdo tu , psal, že kvůli tomu, že je doma, musí držet pusu a krok, to já bych sbalila kufry, měla bych i strach si s někým takovým pořídit dítě, protože co kdyby se se mnou něco stalo?

jenže na některé chlapi to nezabírá.Jednou dostal na výběr a málem byl konec.No já věděla koho si beru jen jsem si myslela,že odemě pochytí jiné manýry než na které byl zvyklý.

Souhlas, souhlas...vím, že si za to můžu sama...byla jsem mladá, blbá a zamilovaná...no teď už jsem jenom blbá Ale jak už jsem psala, snažím se, učím se říkat si o pomoc, ne jen od manžela, ale ikdyž třeba dělám něco pro víc lidí a tak...nemít ten pocit, že to všechno musím odřít sama... tak ještě tak 20-30 let a budu se blížit normálu

monča
víš já si myslím,že je v tom přece jen nějaký klad.To,že jsme tak samostatné nás v určitým smyslu posiluje.
Příklad:Kamarádce vyměňovaly okna a ona byla z toho nepořádku tak hotová,že měla slzy v očích a čekala až dorazí manžel dá to do pořádku a ty okna umyje.
No to já vzala zapravovač,šmirkem vyleštila do hladka,zamalovala a umyla okna a řekla jsem si,to jsi ale šikula

mám padla, když chci..když mne to chytí, tak mám padla až po dokonalém úklidu, když se chci poflakovat, dělám to....pokud jsou tyto činnosti v rovnováze, tak poflákování provádím bez uzardění, v poslední době se však více povaluji a to už se stydím ....doma ale děláme všechno společně, můj pravidelně nacpává myčku a zase ji vyklízí, já to prý neumím tak dobře...já vařím, peru, občas žehlím...můj muž vyluxuje, vytře, postará se o kočičí WC, nakoupí, přinese mi časopisy, zajde s dcerou k lékaři, protože se mnou by byla plačtivá, odveze mne, kam chci, a zase pro mne dojede...já umývám sanitárku a nábytek...když nemám vyndané maso z mrazáku, nebo se mi nechce vařit, z restaurace donese oběd...jsme tak zvyklí, že se naše činnosti doma prolínají, na nic netlačíme, žádná křeč, děláme, co se zrovna v domácnosti udělat chce....můj muž není typ, který by mne peskoval za něco doma nesplněného, když ale vidí, že už celý den jsem na netu, tak mi řekne, mámo, otoč se, abys neměla proleženiny...taky u nás nastává paradoxní situace a to často - prostě ho pošlu pro pivko k obědu a ještě mu řeknu, mací, hoď mi to pivko sem k telce...takže jde o to, jak si to doma nastavíte a hlavně jde o to, co ten muž je ochoten udělat, někdo prostě pomáhat nebude, kdyby čert na koze jezdil a pak taková žena nemá padla nikdy, což je vyčerpávající...

přesně tak.Ale já taky umým vyhodit kopyta na stůl,ptž jinak bych zblbla.Akorát,že to prostě čeká na mě.

Ženská asi nemá pokoj od práce nikdy, ale záleží na tom, jestli na práci dokáže na chvilku zapomenout. On např.takový přeplněný koš s prádlem nikam nezdrhne a ani nádobí neumejou žádní skřítkové hospodáříčci. Žehlení řeším za pochodu ve chvíli, kdy už není ve skříních co na sebe a když už nádobí opravdu řve ze dřezu, z linky a ze stolu, manžel tohle gesto pochopí: jsem prostě grogy a umyje to. Takže u nás platí že na prvním místě je klid a pohoda a pak teprve nepohoda. Ale přiznávám, že nádobí myju i 15x za den. Je nás hodně a permanentně jsme doma minimálně 2 lidi a víc.
....a když už jsem si dneska myslela, že mám klídek, vyhodím nohy na stůl a pustím si před měsícem rozkoukaný film, přišla kamarádka a přinesla mi na zašívání pár svých oblečků. Tak nevím, mám se zlobit že si to neumí zašít sama a nebo mám být ráda, že mi důvěřuje, že to umím líp než ona? I když je to zase další práce, která mne oddálí od odpočinku, jsem za to ráda. Ježíš, co já bych dělala, kdybych už neměla do čeho píchnout?