Když se pohádáte s přítelem, taky máte chuť se s ním rozejít?

Jo, ale od doby kdy sem na něj s tím vyjela a on se sebral a opravdu odjel, což jsem docela koukala, jelikož jsem čekala, že aspoň zaprotestuje už ne a snažím se ovládat, protože si v zápětí uvědomím, že mám nejbáječnějšího chlapa pod sluncem <3

Občas jo, ale pak to zas hned zmizí stejně rychle jak to přišlo Myslím si, že to je vcelku normální..

Mám ;--) ale je to můj poklad... jen ho zakopat :---)

jo dost často, když se pohádáme. ale neudělám to protože vím jak moc ho miluju

To je teda stěr

přesně tak

To já teda nikdy, protože jakmile pomyslím na rozchod, vím že už je to prostě špatně, tu myšlenku už nikdy nedostanu z hlavy a tím rozchodem to taky končí. Takže když mi na něm vážně záleží, na rozchod určitě ne-e.

ano a je to obrazně řečeno, proto tam jsou ty uvozovky

Upřímně řečeno, nikdy mě po hádce s přítelem nenapadlo se s ním rozejít. Hádka pro mě prostě není důvod k rozchodu

taky a myslím, že je to oboustranné

Tak to bych asi přešla k činu

Reaguji na kristiana: Záchvat smíchu ! Fakt jsem se pobavila

Reaguji na kristiana:

Mazec!

Já to řeknu tak: první dva roky jsme se byli schopni seřvat neskutečně (teda spíš druhý rok, ten první jsme ještě byli zamilovaní), takže to byl rozhod velmi často v úvaze, třetí rok už to byly kratší hádky, loni jsme měli málo času a byli rádi, že jsme spolu, takže hádek moc nebylo a letos už jsme nějací klidní... třeba minulý víkend mi milý naštvaně povídal, že ho točí sedačka, kterou máme po rodičích (já přitom den předtím říkala, že je v pohodě, on se nevyjádřil) a že je nemožné barvy a co k ní asi máme dokombinovat, když vypadá tak blbě... a mluvil a mluvil a pak se na mě díval... a pak mluvit přestal... já mu dala pusu a to byl konec naší hádky

Ani ne. Spíš mám vztek, ale rozcházet se nechci. Většnou ho chci mít chvíl z očí a odcházím někam "rozpustt" svůj vztek. Anebo si ho vybiju na něm

Taky to tak mám ale když se uklidním, tak je mi to potom líto .

Mě také. Výborný!