Líčení v nemocnici

tak jednou jsem byla v porodnici- tam jsem si dala max tvářenku případně zakryla něco korektorem, pak jsme byla ještě týden s děckem v jiné nemocnici, první 3 dny jsem byla Ko- nemohla jsem usnout- to jsem se teda nelíčila vůbec, další dva dny - jsem chodila přes areal na jídlo - kam se chodí stravovat doktoři- tam jsem se myslím nalíčila- ikdyž nevím- zda úplně, ale myslím, že jo. Jinak kdybych asi ležela já, a bylo mi ok, tak bych si dala max tvářenku- abych nebyla bledá- pak už to není tak strašné.

V nemocnici jsem byla 2x v životě, vždy mi bylo tak zle, že jsem byla ráda, když jsem si sama došla na záchod a sama se napila. Na líčení jsem neměla ani pomyšlení.

Mezi námi, kdo je schopen se namalovat, aby vypadal pěkně kvůli návštěvám, je schopen se dolečovat doma a nemusí zabírat místo v nemocnici.

Jako pacientka - když na to mám chut a čas - proč ne. Neublíží to, tak co.....Jak se znám ležet tam jen z "né-vážných" důvodů a čekat návštěvu /nebo hezkého doktora/, tak se líčím

Mě líčení v nemocnici přijde taky divné. Před 2rokama jsem rodila. A taky jsem si říkala, že se aspoň trochu vždy namaluji. Ale nakonec jsem se ani jednou nemalovala, jen při odchodu jsem použila trochu zdravíčka a řasenku. Nemalovala jsem se proto, že se mi nechtělo, cítila jsem se velice dobře bez make-upu. A je pravda, že než jsem otěhotněla, chodila jsem hodně namalovaná. Pak jsem se přestala jednu chvíli malovat uplně a od jisté doby používám zase jen zdravíčko a řasenku. Cítím se lépe.
Jinak na pokoji se mnou byla paní, která každé ráno stála před zrdcadlem min. hodinu a malovala se. Takhle se přemalovávala ještě tak 3krát za den. Když jsem vylezla z pokoje na snídani či oběd, tak jsem jen zírala. Byl to cirkus. Ženský skoro všechny byly zmalovaný až hnus. Chodily bolavý, ale stát u zrdcadla hodinu mohly...
A když nás fotili, pan fotograf si napsal na mě kontakt a už jsme u něj byli několikrát na foceni. Prý jsem se mu nejvíce líbila, byla jsem přirozená a jako rodičce mi to neobvykle slušelo. Prý na to není zvyklý
Takže já jsem raději se obešla bez šmínků...

já jsem taky byla nějaký čas v nemocnici a malovala jsem se tak jak jsem zvyklá..přece jenom se člověk cítí lépe když je upravený

Reaguji na Miinka:

Díky za příspěvek, ale chodí to ve špitálech trochu jinak. Spousta lidí se už i den, dva, po operaci cítí velmi dobře, byli by samozřejmě daleko raději doma a "nezabírali místo", nicméně indikace k pobytu ( délka dnů i bez komplikací ) je jasně daná. Takže odejít jedině na reverz.

Moc všem děkuji, vítám i rady ohledně neotíraících se make-upů a přirozených balzámů na rty.

A hlavně - když medituji nad tím, jestli se v té nemocnici budu malovat nebo ne, tak si programuji, že tu operaci přežiju. A o to hlavně jde, to je jasná věc. Ještě možná otevřu téma nočních košil. Župan už mám - světle růžový. Přeji všem hodně zdraví !

Byla jsem v nemocnici jednou, po operaci jsem tam musela ještě týden být na sledování, přitom už mi bylo v podstatě dobře. Malovala jsem se přiměřeně, trochu pudru, lehce tvářenku a řasenky a v pohodě.. Když člověk může courat po celým Motole, tak si myslím že stačilo, že jsem na sobě měla pyžamo a župan, na to, abych byla ještě nenamalovaná jsem se cítila moc dobře, ale domů mě nepustili i když jsem chtěla...
Jinak teď jsem byla za babičkou v nemocnici, je tam kvůli srdíčku, takže na pozorování, občas jí posílají na nějaká vyšetření,ale funguje naprosto normálně a když jsem přijela, tak byla taky normálně nalíčená, jak je zvyklá a nic divného mi na tom nepřišlo

make up v nemocnici jako pacient jsem nikdy neřešila, ovšem co jsem musela mít u sebe byla pinzeta na obočí, tu jsem balila do taštičky hned

Reaguji na Miinka:

Reaguji na lenik33:

Pto Tebe, Minika a ostatní s podobným názorem Před lety byla moje nevvlastní máma na těžké gynekologicko onkologické operaci. Při velmi dobrém stavu klinickém stavu je pacientka většinou hospitalizovaná týden. Během této doby mimo jiné čaká na výsledky histologie. Na návštěvě jsme byli velmi překvapeni, že je máma psychicky relativně v pohodě a dokonce nalíčená. Řekly by jste jí, že tam nemá co dělat a zabírá místo ?

V nemocnici jsem byla vlastně jen jednou, a to v porodnici. Tedy po žádné operaci, kvůli žádné nemoci atd. a přesto na líčení jsem ani nepomyslela. Přitom patřím mezi fifleny, co se líčí třeba i o víkendu, na výlety atd. Nikdy tedy ne tak, abych vypadala jako čerstvě natřený plot, ale tenkrát na to na to nějak nebyla nálada... Všechny jsme byla nevyspalé, utahané, ale zdravé. Takže jako pacoš si to neumím představit

No já to docela chápu... Po ORL operaci a probuzení z narkózy, byla první věc, kterou jsem udělala, že jsem se zvedla a koukla do zrcátka, jestli se mi nesetřel korektor A to mi bylo sakra blbě. Nicméně, začala mi téct krev z nosu a málem jsem se pozvracela, tak jsem zase lehla Jinak jsem teda používala nenápadně korektor, trochu řasenky na horní řasy a lehkej tónovací balzám na rty.

Reaguji na Graciela:

tak to máš mlůj obdiv Já se v té porodnici vlekla jak zombie - a i jsem tak vypadala

Musím říct, že v nemocnici je mi to fakt jedno. Já teď mám zápal plic a když jsem se táhla na plicní do nemocnice, tak mi fakt bylo jedno, jestli jsem namalovaná nebo ne. Říkala jsem si, ať mi každý políbí zadek, jestli s tím má nějaký problém. A to jsem typ, který si i k popelnici dá řasenku a pokud je pupínek, tak i ten zamaluje.
Ono když už pak člověku trochu otrne, tak nad tím třeba i přemýšlí, ale mě to nakonec stejně bylo jedno. Brala jsem to podle sebe, když jsem na praxi a vidím nenamalovanou pacientku, tak mi to ani nepřijde. Navíc malovat se kvůli návštěvám? Vždyť to jsou přece většinou blízcí lidé, před nimi se taky nemusím stydět.