Mám pocit, že sponzoruji přítele

jo dluh.. no tak to ti za jednu výplatu nedá, neb zas nebude mít "nic" kolo mu nedovol, prostě sama nemáš teď prachy, tak ani nemůže žít z tebe... hele fakt s ním chceš být?

Chtěla bych. Pořád doufám, že se to vyřeší (že to vyřeším). Ale zároveň moc dobře vím, že do budoucna (co se týče společnýho života, založení rodiny aj.) to takhle prostě nejde.
Už jsem mu takový příklad dala. Řekla jsem mu, že se bojím, že kdybych teď měla mít neplánovaně dítě, že to nezvládneme, že on se o nás nedokáže postarat. Tak ho to dost vzalo a argumentoval tím, že to není pravda, že kdyby ta situace nastala, že by vzal jakoukoli práci a tak. Ale teď se chce zatím angažovat v té současné a chce se pokusit vydělávat víc.

Ale říkáš, že už má dvě práce ne? Ono argumentovat tím, že by vzal jakoukoli práci, je sice hezký, ale zapomíná, že ne každá práce je placena minimálně průměrnou mzdou, to klidně může skončit na 10tis. hrubého, když vezme jakoukoli práci, až budeš těhotná, nebude mít žádnou kariéru, to fakt nezačne na dvacítce, což i tak je pro dva plus dítě dost málo..
máš to těžký když jediným problémem jsou jen ty prachy, a to se říká: v dobrém i ve zlém, v bohatství i chudobě..

To je sice hezké, ale jeho problémem není to, že by to byl nemakačenko. Jeho problémem je, že neumí hospodařit penězi a vždy se spoléhá na to, že ho budeš finančně krýt. A k tomu je to pěkný lakomec, to nevím, zda ty dokážeš ovlivnit.

No má jednu práci na ŽL, to druhé je spíš jen takový brigáda..

To máš pravdu. Na brigády chodil snad někdy od 14 let, od rodičů nikdy nedostával kapesné, takže ví, jaké je to vydělávat peníze.

Tak tak.

Pravda, nicméně tohle bych vyložila spíš tak, že pokud jeden přijde o práci, tak ho ten druhý nějak podporuje než se situace zase zlepší. Rozhodně ne, aby si kvůli němu, i když mají oba práci, nemohl našetřit ani pár tisíc...

Jak tak nad tím přemýšlím, tak peníze jsou sice jediný problém, ale od nich se odvíjí spousta věcí. Člověk nemůže jet na výlet, zajít na dobrý jídlo a podobně.. psala jsem, že nejsem náročná, ale sedět doma u filmu mě každej večer taky nebaví

Reaguji na Cheryl04: vždyť ty jsi úplně nešťastná! Počkala bych, až mi vrátí těch deset tisíc a pak sbohem a šáteček. Nevypadá, že ví v čem konkrétně je jeho problém. Jemu se zdá ok, že když mu ty peníze dojdou, vezme si je od tebe. Však co, vždycky jsi mu je dala. Dáš zase

a to budeš sedět sama, protože on bude přece jezdit na výlety na svem super kole.

ale zas říkáš, že od 14 musel chodit na brigády, tak si doma asi peníze nepůjčoval.. je to zvláštní, protože takovýhle chování snad pochází z výchovy ne..

tak si s ním znovu promluv, a řekni, že problém není v práci, ale v tom, že ty prachy neumí udržet, a že mu s tím klidně ráda pomůžeš.. (v tom případě bych zvolila tu stojku, jak tady někdo říkal, a nechala mu jen nějaké kapesné)

Reaguji na Tonie:
Z výchovy pochází to lakomství. V tom je celej jako jeho matka..

lakomý by si nekoupil kolo, lakomemu lame srdce utrácet. Tohle je vyčuranost.

Reaguji na Siiri: ale má to pro sebe v tom je to lakomství.. navíc za cizí prachy jo utrácet tak svoje prachy, to by lámalo srdce

To bude možná ten problém... Děti se mají učit spravovat si své finance od malička - jasně, ze začátku to jsou ástky typu 10 Kč na týden (no, dneska asi víc), za které si koupí pytlík bonbonu, ale naučí se alespoň to, že když chtějí ěnco dražšího, tak si kvůli tomu musí nějakou dobu odpustit nějaké jiné radosti, které nejsou tak nezbytné...Naučí se, že nemůže mít vše hned. U Tvého přítele mi přijde, že prostě nemá trpělivost počkat až si našetří, že musí mít vše hned, což bohužel může skončit ve výsledku nějakým úvěrem od pochybných úvěrových společností (ve chvíli, kdy ty nebudeš mít jak mu půjčit).
Já beru, když je takové to "půjčení si od partnera" třeba na věc, která je nutně třeba - příklad: Odejde pračka, je třeba koupit novou, ale partner měl zrovna nečekaná vydání a nemá na tu půlku - tak zaplatím celou já s tím, že buď on později koupí něco jiného, nebo mi ty peníze dá postupně z výplat.......
Jinak by mi teda taky nebylo moc příjemné, kdybych sis ama spořila a pak přišel přítel, že potřebuje půjčit

Jestlis e ho enchceš vzdát, tak mu zkus dát poslední šanci. Vysvětli mu, že je fajn, že si našel další práci, ale že je potřeba, aby se naučil hospodařit se svým rozpočtem. Zkus s ním projít, kolik peněz je nutných na běžné výdaje a že zbytek má na útratu nebo na spoření. A že Ty mu prostě nebudeš půjčovat, že pokud si chce něco koupit, tak si na to holt musí ušetřit. Ale je to blbý, v podstatě bys ho musela "převychovat", což ne vždy jde a mě osobně by to nebylo příjemné.

Jinak ještě k té "převýchově" - taky si můžete založit společný účet, kam budete oba posílat fixní ěmsíční částku (půlku nájmu a poplatků, půlku průměrné hodnoty nákupu potravin a věcí do domácnosti plus nějakou částku navíc jako rezervu). Tím si zvykne, že mu prostě určitá suma z účtu odejít musí (a odejde hend po výplatě například) a že k hospodaření má až ten zbytek.....