Manželství - jak se "rozhodnout"?

Však já nepíšu, že bych to zvládla U něj to bylo tak, že ho holka podváděla a on si to nenechal líbit. Léta přemáhání na něm bohužel zanechala nemoc. Aneb vše psychické se projeví i na naší schrance Co mu pomohlo.. Vzchopit se a byt sam sebou. V soucasne dobe je to velmi vyrovnaný člověk a proto ho mam tak ráda

Rozhodování to není lehký. Já jsem odpověď na otázku, jak moc mám právo na svoje štěstí / svůj život, řešila tři roky. S ohledem na dceru. Být šťastná znamenalo zničit rodinu. Dobrý nebo špatný krok? Můžu? Když to neudělám, co bude pak? Přetrpím zbytek života? Jak? Když se rozvedu, přijde to štěstí, jak si myslím? Co když zjistím, že to byla chyba? Mám právo na chyby?
No, přeju hodně štěstí. Neporadím. Jenom rozumím.

Co ti říká intuice?..Sami sobě si dokážeme nejlépe poradit Na mě působíš, že už jsi rozhodnutý, jen tě drží zpět strach z ublížení tvé ženě..Jenže takhle ubližuješ jen vám oběma, protože jak už tu někdo řekl, ona určitě také není šťastná..Rozchody bolí, začátkem roku jsem se taky rozhodovala a nechtěla ublížit, ale došlo mi, že jen prodlužuju trápení nám oběma a překážím nám ve štěstí
Musím ovšem říct, že tvůj přístup je obdivuhodný, málokoho jsem slyšela v podobné situaci říkat to co ty..Pěkný

Reaguji na redzac:
To není problém, vždy v našem vztahu jsme si uměli najít čas pro sebe i pro nás. Pravda je, že mi teď velmi dobrý kamarád říkal: Nechceš půjčit chalupu na týden? Můžeš tam být sám, nebo s Monikou (žena) nebo uděláme party?
Když viděl, že jsem se neusmál, taky zvážněl a říká kde je problém? Tak jsem mu "vybalil" jak to mám... po chvilce mě zastavil, zná mě velmi dobře ví že jsem takový "filozof" co se rád vznáší v oblacích a on je ten tvrdě zakořeněný na zemi. Takže kamarád převzal rozhovor: "Počkej Petře, jsme jak bráchové co mi to tu vykládáš za blbosti?
on: píchaš?
já: nebuď sprostý… hmmm jak to říct? Ne
on: vice jak pul roku?
já: jo
on: tak to jste v prde..li
já: co se tomu směješ?
on: víš, jsi jeden s nejvyrovnanějších lidí co znám a přesto svůj ****** řešíš jak děcko
já: pěkně mě sereš takže co mám ku..a dělat?
on: zeptej se sám sebe: Miluješ ji?

A najednou vše bylo hned jasné. Srdci neporučíš a já ve vztahu prostě lásku potřebuji.
Ještě, že máme dobré přátele… přátele jsou jako andělé, kteří nás vyzdvihnou, když naše křídla zapomenou létat.

Není to jenom krize po letech? Opravdu jsi se o tom se ženu bavil? Pořádně i o tom promluvit a pojmenovat to?

Já bych se asi nestačila divit, kdyby za mnou přišel přítel, že odchází nazdar a ani se to nepokusil řešit. Někde to asi má kořeny, proč to neřešit a hned celý vztah zahazovat?

Reaguji na mikkýsek:
Klaním se Vám madam. Po tak dlouhém manželství jistě víte jakou to dá "práci".
Z vašim příspěvkem celkem souhlasím, děkuji za něj. Přejdu tedy až na konec, který mě zaujal...
...Třeba jsi jenom ten typ chlapa , který potřebuje výzvy a nové a nové podněty které přináší pouze nová známost a nejsi schopen dlouhodobě žít s jednou ženou, protože se po čase začneš nudit ...
Zajímavý pohled zamyslel jsem se nad tím a ne.
Jsem někdo, kdo potřebuje zázemí a touží vybudovat rodinu. Vaše reakce mě zavedla v mysli i dál. Co když nejsem ten vyvolený? Chyba je ve mě a příště to dopadne zase tak 6-7 let a rozchod. Pak jsem přišel na to, že je jedno jestli s příští partnerkou budu 5 nebo 20 let. Důležité je to, že když spolu budeme třeba jen rok ať je to šťastný rok. Pro mě je vždy lepší žít v "teď" nerad se příliš hrabu v budoucnu. Neříkám, že by člověk neměl vědět, kam kráčí, je dobré znát svůj "směr" ale také je důležité porozumět tomu, že jedině krok, který děláme teď je to důležité. A život mě naučil, že právě pro lásku je zítra nikdy a včera kdysi.
Děkuji za vaši reakci.

Reaguji na darig:
Děkuji za odpověď, vím, také na sobě pozoruji, že mě to vyčerpává.

Přeji vám štěstí

Dnes mám zvláštní náladu chce se mě "přičet".

Léta běží, dny rychle utíkají
a ty jen přemýšlíš, o tom, co dělat.
Rád bych tě pochopil, cítil tvé srdce...
nedá se to vyjádřit slovy.
Den za dnem, rok za rokem
Začni! Křič!

S tím, kdo tě bude milovat.
Kdo ti bude naslouchat.
Kdo bude rozumět i když jdeš špatnou cestou.

Svět venku je jako tenká větev
Budu tě chránit i když nemám žádná křídla
Vždy s tebou budu snít a svůj čas s tebou žít.
Jen už začni! Klidně křič!

S tím, kdo tě bude milovat
Kdo bude naslouchat
Kdo bude rozumět
I když spadneš zas a znovu, budu ti rozumět.
Uvidíš, že svět je krásný, pokud cítíš, že vítr fouká pro tebe.
Jen už začni a klidně křič!

Reaguji na Fifin:
Porozumění stačí dost jsem se ve tvém textu viděl.
Já si však po všech mých životních zkušenostech nemyslím, že se štěstí dá najit někde jinde než v nás. Nehledám "štěstí" hledám sdílení ... lásky.
Omlouvám se je to pro mě těžko dát do slov, slova jsou docela omezující, když jde o lásku, všimli jste si toho někdy?

Ale když jsi mě napsala: Přeju hodně štěstí.
Zamyslel jsem se, co je vlastně pro mě štěstí?

Štěstí je stav, vnitřní stav. Štěstí je způsob, jakým prožíváš svět a sebe samu.
Štěstí je milovat sebe samu. Štěstí je být sama sebou.
Štěstí je dokázat být sama se sebou a nepřekážet si.

Reaguji na francisB:
Děkuji za povzbudivá slova. Navíc pravdivá. Ty intuici jistě máš...
Ano jsem v srdci už rozhodnutý, jen ta hlava vytváří myšlenkový "vír" jo jo mysl musí pořád něco "rozebírat" analyzovat" potvora jedna. Poslechnu však srdce. Správně vidíme jen srdcem, to důležité v životě je očím skryto.

A teď přijde ta těžší část, postavit se tomu a chovat se přitom jako chlap.
Někdy mi to připadne až směšné ... jak se to říká? Nikdy neříkej nikdy. Pamatuji, jak jsem si kdysi říkal: Rozvod! to se nám nikdy nemůže stať.
Ach jo, ale lehké to teda není...

"on: píchaš?
já: nebuď sprostý…" Vážně? vážně kamarádovi na otázku pícháš odpovíš - nebuď sprostý?
na mě to tady působí tak, že se nás snažíš přesvědčit jak jsi dokonalý chlap (už v tom úvodním textu, ale i pak). Co když má milence ona?
- abych jen nerýpala tak moje rada zní, nejprve se o tom pořádně bavit, zkuste poradnu, vyrazit si na chatu, jak říkáš. Určitě to není jen o tom, že nemáte 3/4roku sex. Z vlastní zkušenosti vím, že se v sexu odráží ostatní o dost výraznější problémy. Musíš vědět jestli to zachránit chceš nebo ne. Pokud ne - rozvod.

Já mám v první řadě pocit, že to strašně moc okecáváš do takových těch rádoby vzletných psychologicko- filozofických vět. Pokud ti to pomůže, coby ne ... každý má sem tam depky a každému na ně pomůže něco jiné - ale to není řešení, pouze překlenutí toho nejhoršího a odklad řešení.
3/4 roku bez sexu (ať už s manželkou, nebo s milenkou ) - nepíchat není normální. Ale proč to dospělo až tak daleko ? Píšeš, že se vytratila něha, pohlazení, .... Ne že se vytratila - vy jste si ji nechali vytratit. Jestli tě žena odmítá, když ji chceš třeba pohladit ( a tím pádem jí patrně lezeš na nervy a taky není moc spokojená ) - nebo jestli jste v kolotoči práce a stereotypu oba pozapoměli na to, že jste i partneři a ne jen parťáci, co se dělí o tahání káry s názvem domácnost, .... to jsem tam nikde nenašla napsané.
Souhlasím s tímhle :

, zkus odpovědet sám sebe, jestli to není tvůj případ - čím dřív si na to odpovíš, tím se ti bude líp hledat odpověď na tvé "neurčité pocity nespokojenosti" v partnerství.
No a pokud ne, patrně je problém z druhé strany : tvá žena může mít pocit "vyhoření" - má nějakou práci nebo koníčka, co ji baví ? Pochválíš ji někdy i to, jak vypadá a ne jen to, že uvařila a uklidila ( velice důležitá věc, kterou chlapi někdy podceňují ... důležitější, než "pomoc v domácnosti" ) ? Máte i nějaké jiné zážitky z posledních let, než "relaxace na baráčku" ? Nechci být drsná, ale může to být i tak, že tvá paní ve skutečnosti touží po někom, kdo ji ukáže i jiné, dobrodružnější stránky života, než domácnost a dokonalý baráček, každá na tohle není ( a třeba taky neví, jak by ti to řekla ) . Další dohady si pro chybějící informace, jak jsem psala, prozatím odpustím.
Komunikovat to chce, to je celé ! !

Štěstí je krátkodobá emoce, šťastný déle než 5 minut dokáže být jenom blázen.

Chceš se chovat jako chlap....Vykašlala bych se na prázdné fráze jako "správně vidíme jen srdcem" a normálně to rozlouskla. Snad žádná svéprávná ženská si nemůže myslet, že pokud x měsíců nespí se zdravým mladým chlapem, tak že je všechno v pořádku.

Reaguji na Advaita:
radši prožít 2 měsíce , který stojej za to, než třeba 10 let přežívat , to píšu jen v návaznosti na to cos napsal

no tak se podle toho řiď.

A komu chceš dokazovat , že jsi chlap okolí, sobě? Ať uděláš cokoliv , ikdyby to bylo sebelepší vždy se najde někdo, kdo to odsoudí, ale tobě to může být snad jedno co na to okolí, ne? Myslíš, že když necháš manželce všechno a necháš si vše líbit a budeš jen na vše přistupovat se souhlasem a budeš řešit vše jen " v rukavičkách" , aby to ostatním moc neublížilo budeš v něčích očích lepší? Njn.... lidi mají zvláštní dar, všechno si zbytečně komplikovat. Ach ty zbytečné myšlenky, pocity.. sebelítost atd. to je brzda všeho.

Jinak z toho co tu píšeš, je myslím víc než jasné jak ses rozhodl, jen jsi zatím ještě " srab" a nedokážeš si to nahlas přiznat. Ale tak všechno má svý správný načasování.

i muži jsou stydlivky hahaha to je samozřejmě ironie

Znám i takové ,kteří spolu nespí daleko dýl a přesto spolu žijí a tváří se , že je vlastně všechno fajn bo přece spolu mají hypošku... děti....majetek.... atd, a "člověk se přeci obětovat musí"

Jj, já taky. Mladá manželství, malé dítě/ děti, hypo. Chlap nechtěl sexovat, ale domácnost neopustil. Rozpadlo se to až když došla ženský trpělivost v kombinaci s tím, že se mohla vrátit do pracovního procesu mezi lidi. Tam je to "správné načasování" asi přirozené.