Může si prarodič soudně vynutit vídání svého vnuka/vnučky?

Myslím, že se na tu situaci díváte hlavně z pozice rodiče. Jenže existují i případy kdy hysterická matka zabrání kontaktu dítěte s milovanou babičkou (třeba proto že se chce po rozvodu odpoutat od manželovy rodiny). Proto by to mělo být nezávisle posouzeno.

To asi nemůže, ale napadlo mě, kolik takových vyšetření dítě musí podstoupit, když je to dlouhodobý proces...

Reaguji na Mia_Sofia: To chápu, musí to být nepříjemné. Ale hádky v rodině, které dojdou až k soudu mají podle mě horší vliv...

Ano, stalo se to v ČR. Byla na psychiatrii s narkomanama a těmi, co se pokusili o sebevraždu. Navíc ten otec o ni podle mne doopravdy nestál, jen je chtěl s matkou potrestat.

Štaidl (od Bartošové) také říkal, že by si Artura mohl vynutit jen přes psychiatrii(když k němu nechtěl), ale že by mu to neudělal.

Reaguji na Lilliana:
Ježiš, to je hrozné...je mi fakt zle... Chudák dítě, čím si asi muselo projít...Jednoznačně se jednalo o pomstu, takhle by se otec, co má zájem o dítě, nezachoval. A nevíš, co je s ní teď a jak to dopadlo?
A co to je za zákon, že ospravedlňuje takové chování?! Copak jsme sto let za opicema?!

Týden je asi příliš často, pravdou ale je, že děti mají rozhodně právo vídat své prarodiče. Ať si o nich myslíte cokoliv, nedokážu pochopit, jak jim můžete zamezit vídat vnoučata.

Aby nedošlo k nesrovnalostem : tady nejsou konkrétní osoby, které tomu zabraňují.

Nevím jak to dopadlo.

Všude jsou dvě strany mince. Otec, který žije v manželství třeba 10 let, o dítě se stará a pak příjde k rozvodu, soud mu přizná vídat dítě 1x/14 dní, platí alimenty, ale dítě k němu nechce, třeba jen proto, že je navedeno od matky, jinou možnost domáhání nemá (ale možnost zavření na psychiatrii neschvyauji).

Sice to není předmětem tohoto tématu, ale součástí psych.vyšetření je i zjišťování, zda dítě nechce k žalobci z vlastní vůle, nebo je-li k tomu naváděno a věř, že ve většině případu se to prokáže.

A co když je to osoba, které se dítě bojí, nemá ji rádo a nechce k ní? A navíc si za to může sama. To bych si taky měla nechat líbit nějaké tahání po soudech a dítě vystavovat stresu? To bych radši sbalila holku a odstěhovala se do austrálie, ať si ji pak klidně jezdí 1x týdně navštěvovat.

Napíši vám zkušenost z opačné strany. Vnučka u nás bydlívala vždycky 4 dny, pak doma 4 dny. Maminka dělala na směny a když odcházela, říkala: Aspoň předstírej, že je ti smutno. A malá poslušně začala plakat. Pak se narodil vnuk, máme zahradu, tak u nás bydleli téměř od jara do podzimu. Oba nás měli hodně rádi, ale vnučka se před maminkou měnila v hysterku. Pak se snaše zdálo, že děláme malé stojky a začala nám bránit ve styku. Vnučka, 5 letá, tím hodně trpěla. Teď už máme dalšího vnuka, kterého jsme ani neviděli. Nechceme dětem komplikovat život, takže styk neřešíme soudní cestou. Ale co když jim právě tímto ublížíme. Neodsuzujte táty, prarodiče. Děti reagují podle toho, jak je maminky učí. Když dítě vidí, že si maminka něco nepřeje, nebo je smutná, snaží se jí udělat radost a začne otce odmítat. Naše vnučka by určitě kvůli mamince také plakala. A to že prarodiče jinak vychovávají, to je pro děti také dobrá průprava do života. Nebudou zaskočeni tím, že jim každý nezamete cestičku. Každá maminka by si měla uvědomit, že pro své zadostiučinění (nechci psát přímo pomstu), okrádá své děti o lásku dalších lidí, ať už je to táta nebo babička s dědečkem. Každý další milující člověk dítě obohacuje a je škoda, že si to lidi neuvědomují. A to, že se dospělí nemusí, by děti nemělo zajímat.

Reaguji na Lilliana:

No, ona taky dětská psychiatrie není žádné peklo. Jsou tam většinou děti s poruchami chování (narkomani jsou jinde a sebevrazi se u dětí moc nevyskytují). Byla jsem tam teda tak před třemi lety, ale vypadalo to tam jak někde v ozdravovně (ping-pong, počítače, hry). V létě děti jezdí na tábory a jindy v roce chodí hodně ven. Neznáme taky celé pozadí toho případu... Možná to pro ni bylo lepší než být ve stresu v rozhádané rodině...

V tom dokumetu za ní televize byla na psychiatrii a tyhle tam jmenovala. Pak tam také byli výrostci, co si s nimi neporadí rodiče ani škola - jj, dnes se tomu říká poruchy chování.

Holka tam byla o prázdninách, takže byla naštvaná, že chtěla být s kamarádkama apod.

Ano, neznáme. U matky byla spokojená, byli rozvedení, nebydleli spolu. Je mi jasný, že byla proti otci navedená, kdyby ji maminka vykládala, že tatínek je super, nepomlouvala ho, tak by to tak nedopadlo.

A na základě čeho je ti to jasný?

No a co když tatínek nebyl super? Proč by to o něm měla pak maminka říkat?

My máme babičku psychopatku, to mám dceři říkat, že je babička super? Nemluvím o ní vůbec a hotovo. Dcera si udělala obrázek sama, nikdo jí očkovat nemusel.

Z psychiatrického vyšetření vyšlo, že je dcera pod vlivem/ovlivněna matkou ve vztahu ke svému otci. Aby se z toho vlivu vymanila, tak ji dali na psychiatrii (nevím jak to přesněji napsat). Kdyby byl otec alkoholik apod., tak by ji na psychiatrii nedávali.

A pomohlo to?
Já si to stejně neumím představit, dcera tatínka tak miluje, že kdybych do ní hučela od rána do večera, tak bych ji proti němu stejně nepoštvala.