Názory na sebevraždu

holky teda vy mi dáváte.Já už jsem z těch vašich depresí jeliman.No je vidět,že tomu prostě vůbec nerozumím a mívám jen obyčejnou depku třeba když blbě vypadám nebo kkyž nesvítí sluníko.
To o čem píšete měl asi třeba ten K. Svoboda(skladatel).Člověk by řek úspěšnej,bohatej a přece nebyl šťastnej.Nebo nevím možná je to zas odvětví nějaké deprese,když ji mívají nadaní lidé.Nebo taky Vašut a Muk,ale ti sebevraždu přežili -to byla myslím u obou otrava léky.Ta pistole je prostě taková definitivní.

Jsou to léky a jsou součástí dlouhodobější terapie, tak není možné je jen tak vysadit... To je jako kdyby si někdo sundal sádru z nohy dřív, než mu sroste kost. AD jsou u depresí léčbou první volby a jejich větší předepisování po revoluci se výrazně podílí na poklesu sebevražednosti. V naší společnosti se AD naprosto zbytečně démonizují.

hašlerka
No já nevím, já démonizuju všechny prášky Ibalginu včetně...Když to není nutný, člověk se tím akorát ničí. Myslím, že to není jenom tím, že je to dlouhodobá terapie, já si taky léčila chronickou rýmu a nesměla jsem léky vysadit, ale když jsem na to zapomněla tak jsem neměla absťák, jen jsem si tu léčbu trochu prodloužila. Ale když si přečteš příbalový leták od AD, tak mě teda občas jímá hrůza a už jsem viděla jak vypadá, když člověk zapomene prášky a pak má absťák. Podle mě je zase blbost je brát jako prášky na univerzální štěstí a to se občas dělá, třeba moje tchýně dostala antidepresiva, protože měla jet na dovolenou a bála se letět - no to mi normální moc nepřijde...

Bany
Neboj až budeš mít pořádnou depresi tak to poznáš. Když je ti jen smutno, když nesvítí sluníčko, tak je to OK, to má skoro každej (pokud teda nesedíš doma nejsi schopná dělat nic, protože je venku hnusně).
Myslím, že u na první pohled spokojenejch lidí je to dost často spojený i s tím, že si ani nemají komu postěžovat, každý jim řekne: Ale prosim tě, můžeš mít všechno co chceš, na co si stěžuješ, co mám říkat já apod. Ale už nikomu nedochází, že domy a auťáky se život vyplnit nedá, ty lidi mají někde v sobě neskutečný prázdno a nikdo jim nepomůže a nemaj se komu vypovídat.

Já jsem si o své kamarádce taky dlouho dělala velké iluze. Nepřišlo mi divné, že chodí k psychologovi, jelikož přece jen měla docela nic moc dětství a dostat se v šestnácti do léčebny pro těžký toxikomany není asi zrovna med. Ale ona pracovala jako realitní makléřka, měla kolem sebe spoustu dobrých kamarádů, normálně jsem jí záviděla, že ona je taková bezprostřední, umí jednat s lidma, je úspěšná, no na první pohled skvělá. Jen byla takový kopyto, furt někde nějaký modřiny, to jednou se rozsekla doma když zkoušela podpatky, po druhý na ní někde něco spadlo, pak jí poškrábal její pes (labrador s tupýma drápama). Jednou jsem na ní jen lehce uděřila a sesypala se mi u kafe jak hromádka karet, začli se mi spojovat všechny ty útžky historek její nešikovnosti, který byly tak neuvěřitelný, že by si člověk řekl, že tohle si někdo nemůže vymyslet. Najednou jsem si uvědomila, jak jsem byla celou dobu asi úplně slepá, že jsem neviděla že tu její hru na usměvavou free. Prostě nikdo z toho množství lidí kolem ní neviděl, jak zoufale potřebuje pomoc, protože ona to prostě nedala najevo....

tyweee
Tak jsem si to tu pročetla a musím s tebou jenom souhlasit. Mám úplně stejný názor a dalo by se říct, že i pocity. Jsem teď taky v jedné z "těch" situací a bojuju, ale je to těžký, moc těžký, protože vlastně ani nemám chuť bojovat. A to je ten problém. A to bych měla mít motivaci - dceru (a to je také to jediné, co mám), ale prostě to nejde, i když bych tak moc chtěla. Sype se to na mě ze všech stran a už prostě nemám sílu!! Jak už jsem v jedné diskuzi psala, dohrabala jsem se k psychiatričce, ale nevím, nevím...ale to už sem asi nepatří. Jak říkám, četla jsem to tady a naprosto se s tvými názory i pocity ztotožňuji.

Aha, tak to se pak hodně vysvětluje... Myslím, že bys neměla být tak striktní, protože mnoho lidí se bez AD neobejde, a na základě Tvých názorů by mohli dospět k tomu, že jsou vlastně nějací vadní, když se léčí.

Tak tohle jsem ale neřekla, neříkám, že AD jsou celkově špatná, jen to, že u náš velmi nadužívaná....

No Dievčence, tak si vás tu čítam a snažím sa pochopiť myslenie známeho, z ktorého som ostala dosť v šoku a nechápem dôvod jeho samovraždy. Človek, ktorý na prvý pohľad vyzeral úplne v pohode, mal rodinu, snažil sa zarábať na všetky smery, vzdelanie sa v pondelok ráno zastrelil v garáži, našla ho tam manželka, proste niečo strašné...vraj nechal aj list na rozlúčku, dôvod? Finančné problémy.
V prvej chvíly som nechápala a odsudzovala ho, že tu nechal rodinu v problémoch, ale teraz keď si to tu čítam, tiež si myslím, že to bol pocit zo zlyhania, pretože tie financie sa v jeho prípade určite dali zládnuť a vyriešiť...už ho však chápem lepšie...Ďakujem vám...

dada2581
ten rok 2009 má jakési zvláštní působení.............na chlapi s finančníma problémama

Liz
Mám hrozný strach, že se z toho nedostanu, moc té doktorce nevěřím, bojím se, že mi nepomůže. Moje matka tím trpí od dětství a já jí kvůli tomu vždycky nesnášela, že to prostě nezvládá, že je hnusnej slaboch. Teď je na tom už tak špatně, že...no prostě hodně, hodně špatně. A navís mi udělala ze života totální peklo, vůbec spolu nevycházíme a ona mě strašně nenávidí, řekla bych, že celej život...Nikdy jsem jí nic neudělala. Ale ona nenávidí každýho, včetně sebe samé. Nejhorší je, že to co jsem na ní vždycky nesnášela mám už i já, a je to horší a horší. Ale já si to uvědomuju, ona ne. Možná už ne. Mám strach, že dopadnu jako ona, a má dcera jako já. Táhne se to přes generace, moje babi tím také trpěla.

Bany
Jestli to třeba není i krizí, že lidi víc řešej ty prachy, spousta lidí přichází o práci a tak. Já teda zatím četla, že se jen zvýšila spotřeba alkoholu, ale bůhví jaké ještě vylezou souvislosti...

Katti
prosím tě zkus to vydržet, asi vím o čem píšeš, protože něco podobného prožívám. Hrozně důležité je, že si uvědomuješ, že nechceš být jako tvá máma. U mě je to to samé máma je velmi psychicky labilní (alkohol, prášky, pokusy o sebevraždu) a táta kvartální alkoholik. Ta psychická labilita se z máminy strany rodiny se táhne už generace. A já čím jsem starší si uvědomuju co všechno po mámě mám (chvíli ji chápu, chvíli strašně nenávidím, chvíli lituju, snažím se pochopit a odpustit). Prostě v tom dost lítám, s manželem si nerozumíme a je to čím dál tím horší a dokonce syna začal přetahovat na svoji stranu. Mám pocit, že ztrácím sílu. Chtěla bych být pro syna oporou, proto zůstávám, snad to zvládnu. Prosím tě drž se a nevzdávej to!

Katti
Ify
no holky to vůbec nepiště já jsem z Vás úpně nešťastná.Jsem takový ten typ co mu nejsou lhostejní i cizí lidé.Posílám peníze na různé nadace a tak.Když slyším něco v televizi tak brečím a jsem naštvaná,že všichni mají furt jen sebe a sebe a lidská soudržnost se kamsi vytratila.Kdybych mohla hned bych Vám byla oporou.Jednou se ty mraky nad váma rozplynou a bude líp. Posílám Vám hooodně energie ať máte sílu se stím poprat.

Bany
Připojuji se k tvému přání.

Lhostejnost je úplně strašná věc, já v tomhle úplně převrátila pohled když jsme jednou koupili blbou jízdenku (na jinou stanici ve stejným městě, která je asi o kilometr dál) a když jsme jeli zpátky tak jsme měli doplatit ten jeden kilometr....asi 16 korun to bylo a já u sebe měla devět, no prekérka....A z celýho toho plnýho vlaku se asi po třech minutách zvedl jen člověk a dal nám těch 7 korun. Dodnes jsem mu vděčná, protože jinak bychom mohli vystoupit, a měli další 4 hodinky na hledání bankomatu a čekání na další vlak....Člověk si řekne úplná drobnost, ale i tohle je důležité mezi lidmi

no to je otřesny,asi by to chtělo nové téma,,Jste lhostejní k jiným lidem?''Taky bych měla pár příhod nad kterýma rozum stojí
Jinak teda co tady holky píšou tak s tím jsem se teda nikdy nesetkala.Třeba o těch rodičích a tak.Taky jsem měla s mámou jako puboš problémy a utekla z domu,ale to byla taková ta klasika rodič- dítě.Tak bych jim ještě chtěla říct,že právě kvůli těm dětem ať se s tím životem poperou a nenechají se převálcovat,protože v čem ty děti budou žít tak to se odrazí v budoucnu i na jejich životě.Proto by jim měli ukázat,že ony jsou silné a jejich život a rodinné zázemí může fungovat a můžou být ještě lepší mámy než jsem třeba já,která takové problémy vůbec nemá.