Bude mi 30. Hrozný!
Vím, někdo řekne, že je to pohoda, krásný věk, co by za to jiní dali..
Mě to ale děsí. Bude mi 30, psychicky se cítím tak na 19 fyzicky je to trošku horší...
Nicméně mě začala pronásledovat má minulost. Mé vzpomínky,zážitky.. častěji si svůj věk uvědomuju, častěji si uvědomuju to, že co bylo,bylo. Vzpomínám na ty krásný bezstarostný léta, kdy člověk žil přítomností, nad ničím moc nepřemýšlel a užíval života..
Vzpomínám na ty roky, kdy mi bylo náct, vypadala jsem báječně a bylo mi báječně..
Pařby s přáteli, dovolená u moře s přáteli,volnost..
Nechci tím říct, že jsem teď nespokojená. Mám co jsem chtěla, vztah, společnou budoucnost..neměnila bych.. Myslím, že s přibývajícím věkem se prostě jako člověk vyvíjím dál. Nechci se flákat po nocích atd. chci ten život, který vedu..Jen teď prostě nějak vzpomínám a spíš než teď začít zase žít tak, jako v nácti, bych se do té doby vrátila zpět a prožívala znovu to, co jsem prožila kdysi.. Proste chci aby mi bylo zase 18..
Je to nějaká krize "středního věku" nebo jsem vadná, nebo co se mi to děje?
Musím říct, že mě tyhle myšlenky a vzpomínky někdy přivádějí do hodně smutné nálady..
Máte to taky tak? Co s tím??
PS: Vzpomínám na spousty věcí celý svůj život, ale nikdy jsem to neprožívala jako teď.. Naštvaně, že už co bylo není a nikdy nebude. Vždycky jsem si uvědomovala, že minulost je minulostí,že se prožité již nebude opakovat. Jasně že jsem byla z některých věcí smutná, že krásné okamžiky se už nebudou opakovat.. ale teď.. Teď mě to vyloženě...víte co.. 
Poslat SZ
