Našly jste toho pravého (nebo si nejste jisty)?

Já se také připojím s kladnou odpovědí na téma, také jsem našla toho pravého a jsem za to strašně ráda. Když vidím jak moje kamarádky s tímhle zápasí a nemohou narazit na správného chlapíka a když už na něj narazí, vždycky se něco podělá. Já jsem měla to štěstí, že jsem svého dnes už muže potkala v šestnácti letech, jemu bylo 26. Láska na první pohled to nebyla, ale během krátké chvíle se vyvinula. Získal si mě tím, že po roce chození jsme spolu jeli na lyže a já tam měla ošklivý úraz páteře. Vypadalo to nejprve, že budu na vozíčku. On neváhal, vza si z práce dovolenou a celou tu dlouhou dobu u mně byl v nemocnici ve dne i v noci, staral se o mně a to i doma. To byl průlom, protože se ne nadarmo říká, že ten pravý ať už partner nebo kamarád se pozná až když nastane nějaký prušvih. Je to ideální chlap, pere, vaří, uklízí, je ke mně galantní, penízky taky umí vydělat, snáší moje občasné výlevy, ve všem mě podpoří, všechno zařídí....prostě jsem měla štěstí.

Tak já se taky přidám do diskuze. Nevím jestli existuje láska na první pohled, u někoho asi jo. Ale já když jsem potkala toho svýho, tak se mi vůbec nelíbil, no ale už jsme spolu dva roky a musím říct, že hodnějšího kluka jsem nikdy neměla. Jestli je to ten pravý? Věřím tomu, že ano. Jediný co mi teda trošku kazí toto krásný období, je fakt, že naši ho moc nemusí a poslouchat skoro každý den na něho nějaký narážky a pomluvy, to už je fakt moc. Ale miláček teď staví barák, v listopadu už by mohl být k nastěhování, tak snad to všechno dobře dopadne.

Já teda si ještě nejsem jistá, zda jsem toho pravého již našla, a to jsme spolu už 2,5 roku.
Plánujeme baráček a i v budoucnu mimi, ale furt je tam taková malinkatá nejistota z toho budování rodiny. Jelikož se změnil, není už tak pozorný, ale to je prej normální, tak to tak beru. Přesto bych byla raději, kdyby se více snažil např. stavět baráček. Achjo. Zdá se mi, že je ještě tak trochu malej kluk, že by rád utrácel za např. do motorky. Prostě nemá ještě takový ten cit pro rodinu, pro peníze a to mi je někdy líto. Někdo ale říkal, že po 30 se to změní. Takže to nějak zatím neřeším. Nebo měla bych?

E3len, já bych to zatím nechala, znáš to...jak začneš na chlapa tlačit, tak se stáhne ještě víc. Když s tebou plánuje, tak by to mělo znamenat, že tě má rád a počítá s tebou do budoucna.
Jinak ještě k diskuzi o tom pravém: kdykoliv jsem měla dlouhodobější vztah, tak jsem s tím dotyčným plánovala budoucnost a věřila, že je to ten pravý. Myslím, že my ženské jsme takhle nastavené- s někým bydlet, chodit s ním a vědět, že to není ono...to by byla přeci jen ztráta času, ne..

A jak se pozná ten pravý? Můžeme si myslet, že máme toho pravého a on nám třebas za pár let uteče za mladší... myslím, že to, zda můj manžel je ten pravý budu moci posoudit až na smrtelné posteli, když už budu moct říct, ano, jbyl ten pravý, protože celý život stál při mě a měla jsem v něm oporu. Takhle si to můžu jenom myslet, že je to ten pravý ale co já vím, co bude za pár let...neznamená, že si to myslím, že to tak je, takže poznat se to nedá...

Chudobka: jj máš pravdu

Asi dotaz trochu off topic. Vy všechny se svými miláčky žijete v jedné domácnosti? Pokud ano, tak je to asi "ten pravý", ne? Nedá se přece žít s někým o kom mám pochybnosti.

Pumpkin
dá se žít v jedné domácnosti s někým o kom mám pochybnosti, věř mi lze to.

Ify

Fakt? Tak jsem asi nějaká "divná"
A čí to byl obvykle nápad? Chtěli jste spolužití vy nebo Váš drahý?

Myslím, že nejde jednoznačně říct, že pokud s někým žiješ v jedné domácnosti, tak je to ten pravý. Vztahy jsou hrozně složitá věc a je složitější tím víc, čím složitější a různí jsou lidé. Nemůže jedna věc, nebo způsob vztahu, platit na všechny.
Já třeba s přítelem nežiji v jedné domácnosti, bohužel to momentálně nejde. Ale teším se a zároveň mám trošičku obavy z toho, až to tak bude.

3v3a

To je pravda, ale já osobně bych nemohla žít s někým, o kom si nemyslím, že je tím pravým (alespoň v danném období), proč bych to dělala, mám-li pochybnosti?

pumpkin
Já s tebou souhlasím. Ale nejsem vdaná, nemám děti, jsem mladá, to si něco takovýho ani nepřipoustíš. Časem až budu vdaná a budu mít děti, tak už prostě nebudu moct myslet jenom na sebe, už budu prostě zodpovědná i za někoho jinýho. Pak už to musí být o hodně težší. Teď bych taky nezůstávala s někým, kdo mi nevyhovuje.
Zase na druhou stranu, nesnáším, když ze mě dělá někdo blbce a neumím moc odpouštět, pokud mě někdo zklame, nezapomenu na to. Ale to už ví přítel od začátku, máme domluvu, že kdyby se mu něco mezi náma nelíbilo, tak mi to narovinu a hlavně hned řekne. A z mé strany samozřejmě to samé.

pumpkin
Souhlasím. V mladším věku je to asi trochu jiné, to člověk teprve získává ty partnerské ostruhy a lépe se adaptuje, přizpůsobuje, ale s přibývajícím věkem je to složitější. Co se mě týká, pokud bych měla jakékoliv pochybnosti, do bytu bych si toho dotyčného nenastěhovala

Na druhou stranu poznat, jestli je to stoprocentně ten pravý, se zřejmě nedá, tu úplnou jistotu člověk asi nemůže mít nikdy. Důležité je vědět, jestli s ním chci žít, založit rodinu, prostě plánovat budoucnost. Pokud pochybuji, ten pravý to asi nebude...

Musím se připojit,jsem se svým přítelem 1,5 roku.. a čím déle s ním jsem, tím jsem si jistější, že to ten pravý je. Zamilovanost je stále na stejné úrovni jako na počátku, ba možná i na vyšší, jelikož se zamilovanost spojila s tím že si mého přítele hrozně moc vážím, a to je podle mě hrozně důležité, toho člověka se kterým jste si vážit, jelikož ta velká zamilovanost možná časem opadne ale to,že si ho vážíte, to ne. Nedokážu si už vůbec představit, že bych byla s někým jiným, je pro mě tou největší oporou,je pro mě vším. A snáší moji přehnanou žárlivost velmi dobře; ). Děla vše pro to, abych byla v pohodě..no nemůžu si ho vynachválit. Sice u přítele nebydlím, ale spolu jsem téměř pořád, takže se známe dosti důkladně a víme co od sebe můžem čekat.

Myslím, že když si někdo není vztahem jistý, že to prostě není ONO tak je lepší opravdu vztah ukončit. Myslím, že není jeden muž pro jednu ženu, každý těch ideálních lidí má k sobě víc. Jen je hrozně těžké najít jednoho z těch pravých..

3v3a

Ale otázka nezněla, zda setrvat, či odejít /na to je tady jiné téma/, ale zda "do toho"vůbec jít, tedy do soužití, společného bydlení. Já osobně bych tak nečinila s někým, o kom si nemyslím, že je tím pravým. Proto mne zajímalo, zda-li dotyčné, co si nejsou jisté, jestli našly toho pravého, s panem XY žijí.