Nechci, aby mě měl přítel "jistou"

Můj poslední vztah, taky ztroskotal na tom, že mě měl chlap jistou a taky na tom, že jsem byla až moc hodná,furt jsem na něj měla čas, furt jsem se přizpůsobvoala jak ***** jemu,nikdy jsem mu nic nevyčítala, tolerovala jsem jeho koníčky,přátele vše...prostě byla jsem až moc hodná, no ***** a to ten chlap opravdu ztratí zájem....Ten rozchod mě bolel ale zaplaťpánbůh mi to otevřelo oči, že jsem si uvědomila že musím být jiná....Né potvora doslova ale takovej ten zlatej střed..Nebýt furt kdyspozici, hned mu splašeně neodpovídat na sms, nebat se být někdy ošklivá, když se mi něco nelíbí (bejt hodná abych náhodou ten vztah nepokazila) no dneska se označuju za *****a číslo 1...On sám mi řikl že mě měl až moc jistou, že už po měsíci chození ten pocit měl, že chtěl dobývat ani nemusel...Prostě holka by neměla být až moc hodná, dělat ze sebe pitomce a myslet taky na sebe a né jen dělat vše co mu na očích uvidíte a být mu furt k dispozici a já nevím co všechno.....Bejt ten zlatej střed....Jsem ráda že jsem díky němu konečně po x letech zjistila jaký zásadní chyby dělám a že tohle žádnýho chlapa dlouho bavit nebude.....všechno zlé je pro něco dobré

Naprosto souhlasím. Jednou jsem dala na radu svých zastydlých pubertálních kamarádek a díky tomuhle "tajnůstkaření" jsem přišla o skvělýho kluka jenom kvůli tomu, že jsem se vlastně chovala jako blb... Oni ne všichni chlapi jsou na takovéhle hry (a bohužel jde dost dobře vycítit, že je to jenom hraní si na nedostupnou a tajemnou...) a dost se to vymstí. I když ten kluk žárlí, prostě si řekne, že za ty nervy a nejistotu mu to prostě nestojí. Ono ne každý je nadšený právě z toho pocitu, že neví, na čem je. A hlavně nic se nemá přehánět...

Přesně

No, tak mi přijde, že je ten můj extra natvrdlý. Přes to všechno jak je strašně hodný, když to tak čtu, vlastně je hodný, ale jen tak někde uvnitř. Neprojevuje to, já nevím, asi tím, že jsem se s ním už tolikrát rozešla tak se mu enchce nic investovat?

Pokud něco podnikáme vždycky se raduju a také dostává poděkování Ale už ani nevím kdy naposled. A ne, že by nevěděl. Kolikrát už jsem mu to říkala , nejdřív jemně, teď už jsem tak naštvaná že už uplně bez obalu... např. že mám ráda kytky (na začátku), teď hmm.. dík že sem měla svátek a tebe nenapdlo mi koupit kytku. Kolikrát jsem mu navrhla, že bychom mohli zajít někdy do divadla, kina, na trhy... XYZ . Zrovna v tu chvili třeba nemá čas a pak už si nevzpomene. Je pravda že já už pro to moc nedělám, mě to nebaví se doprošovat. Už jsem mu to dala najevo dost, vím, že si pamatuje detaily a pak mě vždycky na narozky hezky překvapí něčím o čem se se zmínila 1 větou (ještě vánoce a tím dárky končí) , takže mu to nepřipomínám a on sám nemá vůbec iniciativu, tak strašně bych chtěla aby mě prostě vzal a někam odvezl .. na výlet , kamkoliv. Na večeři jsme nebyli nikdy. Jsem přehnaně náročná? PRostě mi nestačí jen vědět že mě má rád a válení v posteli a mazlení....

to asi je a dal ti k svátku aspoň něco jiného? popřál Ti vůbec?

možná příště bude lepší před ním ocenit,že jsi dostala kytku od někoho jiného: od bráchy/táty/kamaráda... "To je tak hezký, že mi Roman dal kytku, udělal mi tím opravd radost"

Třeba by to s ním hnulo, oni chlapi nemaj rádi tohle urážlivé vyčítání - ničím je nemotivuje a dělaj to pak z povinosti, když už..

Ahoj, nechce se mi zakládat nové téma, tak to píši sem. Přítel se se mnou už přes týden moc nebaví kvůli moji nespolehlivosti a přiznávám to. V pátek jsme se viděli na pár minut a já se ho zeptala proč je takový odtažitý sice semnou normálně mluvil jako by nic ale byl prostě odtažitý. A na to neodpověděl nic. A je mi trapně se ho pořád ptát co ti je, co ti je. Chybí mi jeho společnost, chci si pořádně pokecat co nového a tak, ale já se mu vnucovat nechci , když se on urazil tak přece taky musí dolézt zpět. Říkám si proč on mi nenapíše a neřekne, jestli má pro mě přijet. Je neděle a má volno. Chtěla bych se ho zeptat jestli chce být dneska se mnou nebo sám, ale na druhou stranu se bojím odpovědi nebo že se vnucuju. Jinak bývám u něho 4 x týdně.... Co by jste dělali vy? Mám vydržet? Odpykat si trest. Nebo se ho mám normálně zeptat a nebát se. Díky za názory

slečny,mám takový problém...s přítelem jsme spolu 6 let,ale vídáme se jen o víkendech a teď to vypadá,že ani o tom víkendu se nebudeme moc vídat...v týdnu se nevidíme skoro nikdy(jen náhodně a minimálně třeba na 40 minut 1x14 dní) a přitom poslední 2 roky od sebe bydlíme asi 500m.Příjde vám to normální?když jsem se s ním o tom bavila,tak mi řekl,že chce mít taky svůj klid,přijít z práce,jít si lehnout,jít na internet si hledat věci atd...Když se o tom bavíme,tak třeba jeden den v tom týdnu se zeptá,jestli se půjdem třeba projít,ale potom zase nic...prostě o to nemá zájem...přitom by chtěl zkusit společné bydlení,ale já upřímně si to neumím s tímto přístupem představit...jaký na to máte názor?

Reaguji na arnikamala: Dle toho, co píšeš, evidentně spokojená rozhodně nejsi. Nedivím se, já bych taky nebyla, zvlášť kdybych bydlela pár metrů od něj a oba jsme měli čas vídat se i přes týden. Jestli to nedokážeš překousnout - radím zkusit to s ním ještě jednou probrat a pak v nejhorším rozchod. Promiň, ale snad se nechceš celý život trápit?

Reaguji na arnikamala: No...a co takhle to staré známé otřepané, ale mnohdy účinné...přestat se mu ozývat úplně, když má takový přístup. Dobře, chce mít svůj klid, ale pak ty se nebudeš přizpůsobovat jemu, když on, po tom, co si odpočine, vyřídí věci na internetu, ti zavolá, jestli se půjdete projít.. Zrovna bych řekla, že ne, že už něco mám... Třba ho to trkne. Víš, aby on v tom volném čase, kdy si "chce dělat své věci", a má ho vlastně nepřetržitě, protože s tebou skoro žádný netráví, ho netrávil s nějakou jinou slečnou... Asi by mě to postupně přestávalo bavit, takhle se vnucovat.
A jak by vypadalo vaše společné bydlení? Jednoduše - bydleli byste spíš vedle sebe, než spolu, protože on by přišel domů - kdy by se mu samozřejmě zachtělo, sedl na net, pak by šel s klukama na pivo, ty bys byla doma do počtu. Tak to na mě působí. Ale třeba se pletu.

Reaguji na syslice: už nespočetkrát jsme se bavili o tom,že mi vadí,že se v týdnu nevidíme...mu stačí,když si zavoláme na skypu,že je to pohodlnější a že prý nevím,jaký to je,chodit do práce (studuji).Že nevím,jaký to je tam chodit každý den,že škola je oproti tomu brnkačka a tak pořád dokola.Že chce přijít domů a dělat si svoje věci a odpočívat.Ted navíc přišel s tím,že chce víkendy trávit i jen třeba se svýma kamarádama a že já žádný kamarádky nemám a pořád jenom sedím doma. Je pravda,že se s nikým nescházím,dřívější kamarádky se nějak rozprchly a už pár let nikam s nikým nechodím.jenže když někomu napíšu první já,tak ten člověk se mi stejně příště už nikdy neozve,takže jak si mám ty kamarádky najít?

Reaguji na katula: my se teď v týdnu bavíme jenom přes skype a nudí mě to...je to takovej stereotyp.Třeba jeden den se třeba na skypu pohádáme a na druhý den po přihlášení si nemáme vlastně ani nic moc co říct.Mně je 22 a jemu 27 a pořád mi říká,ať si najdu brigádu at mužeme spolu začít bydlet a jezdit na dovolenou a tak.Že on nechce v létě sedět jenom doma,že by chtěl se známýma někam jet k moři a tak v létě,ale že když já nemám brigádu,tak se ani nikam nedostaneme. Kolikrát si třeba říkám,že se den dva nepřihlásím na skype ale nevydržím to,měla bych špatný pocit.

Co je to prosím tě za vztah? Sama musíš cítit, že to není to pravé ořechové... Absolutně nechápu, to jeho, že se přes týden nevidíte, protože on chodí do práce a po příchodu z práce chce odpočívat? A co by jako dělal, kdybyste měli třeba děti? Připadne mi, že seš mu na obtíž... Když sám vidí, že nemáš s kým někam jít, proč tě nevezme mezi známé? Tohle mi fakt hlava nebere. Tuplem bych mu už nezavolala. A nejlépe se začala poohlížet po někom jiném, s kým budu mít normální vztah.. Neříkám, že je dobré trávit s tím druhým každou chvilku, ale tohle, co popisuješ, normální není. Vypadá to, jako by tě měl jen do postele...

A k těm kamarádkám...chodíš do školy, tam se neznáte? Nebavíš se s nikým? Nechodíte někam?

Reaguji na katula: no my spolu vlastně ani skoro nespíme,protože ho to prý nebaví...takže tvrzení,že mě má jenom do postele zde určitě neplatí

Reaguji na arnikamala:
Napadá mě jediné - proč spolu jste?

Proč se na to nevykašleš? Tohle evidentně nemá cenu.

Moje rada po dlouhodobém vztahu, který vydržel. Vždy je důležité držet si své zájmy - vášně, tím jsi stále zajímavá. Nedělat si např. režim dle něj, ale dle sebe a pak když děláte něco společně, tak dělat kompromisy na půl cesty...