Nejistota, strach, malá sebedůvěra

Ještě jsem chtěla napsat, že v práci nás teď rozdělili na dvě skupiny a kamarádku dali do druhé, abysme se neviděli
Přitom věděli, že si spolu rozumíme.
Třeba tu najdu někoho,kdo byl na tom stejně a poradí, jak se nebát vystrčit nos a projevit se ve společností lidi, které nezná.
Někdo to má v sobě, někam dojde a nedělá mu problém se bavit. Já osobně prostě nevím. Přijde mi, že co řeknu je kravina.

tyweee
tak jsem si přečetla,,co jsi napsala, a musím říci, že ten tvůj písemný projev na mně nepůsobil nějak přiškrceně,ale pohodově,dokázala jsi popsat své niterné pocity,, cítím v tom upřímnost,, trochu obavy,,,ale jinak pohodově,, fakt.. myslím, že s úsměvem jde vše lépe i seznamování,, to co vyšleš mezi lidi se ti dvakrát vrátí,, tak směle do toho))))

elissabeth
S tou arogantností si taky tak přijdu, přitom nevím na co bych měla být arogantní. Já naopak miluji společnost,ale musím ji nějak znát, či tam mít někoho, koho znám. Takový ten bod, který mě jistí.
Někdy sama sobě přijdu, že až poučuju, ale spíš se snažim dát třeba radu. Aspoň si tak přijdu, když odpovím někomu a ten buď nereaguje, anebo mi dojde odpověď, že až z toho vyskakuje na mě zloba.
Prostě, když jsem doma, jako teď mam krátky týden, tak jsem na netu, koukám na zajimavý pořady v TV a přitom nejsem žádná puťka, co by jen chtěla obskakovat svého chlapa.
Venku asi působím jinak, diky tomu, že mam třeba tetováni, či pierc.
V záři mi bude 28 let a já mám stále větší pocit, že mi uteklo takové to mládí, kdy člověk chodí pařit a blbnout.
V únoru mi odešla ještě jiná kolegyně z práce, docela jsme si rozuměli,ale odešla i mimo Prahu. Prostě jsem si na ni zvykla, dokonce jsem ji hodně o sobě řekla a ona pak odešla. I to mě mrzí.

ppojistka
Děkuju To je právě taková ta maska, navíc pracuji s lidma. Tedy po telefonu,ale pracuji. To hodně naučí.
A asi mě to naučili i návštěvy u psychiatra, tam prostě člověk musí říct co se mu honí v hlavě. Jen já se bojím někam jít a říct tohle, co sem píšu, abych nepusobila jako divný brouk.

Děkuji vám,ale osobně cítím, že něco jiného je to po netu, kdy si sedím doma, hraje mi to TV a v ni To je vražda napsala a něco jiného je si sednout naproti cizím lidem, které již první sraz mají za sebou a umět si povídat o čemkoli. Navíc pracuji v práci s auty a to není zrovna holčičí práce, doma mam chlapa odtaháře, vyrůstala jsem s dvěma kluky a tohle vše mě nějak ovlivnilo. Vždycky jsem byla ten typ od rány. Na zš jsem se prala a bránila holky a mlátila kluky. To mě bráchové naučili. Jelikož jsem z vesnice, tak jsem lezla po stromech, panenky držela obrácené a střílela z nich, stříhala jsem je na ježky. A teď bych raději byla trochu dívčí. Bohužel práce je taková a jsem tam jedna ze služebně nejstarších, jelikož mě to naplňuje. Jsem váha a váhy rady pomáhají, nemají rady hádky,...

Doma to je teď na nic. Příteli zjistili rakovinu. Sice léčitelnou,ale i tak nás to ovlivnilo. Bude stěhováni do domku a naše soukromí je nějak nulové. On je starší - 40 let a jednou rozvedený. Přišel ze Slovenska. Nebrání se nové rodině,ale prostě teĎ, co mu řekli o rakovině žaludku, tak si nějak nerozumíme.

elissabeth
Já měla na sš takovou partu a taky se to rozuteklo. Jedná bydlí nedaleko,ale má děcko, takže už to není ono. Navíc se stalo hodně zlého v době, kdy ona čekala dítě a já naopak měla rozpadající se vztah, plno starostí v práci a došlo to až k pokusu o sebevraždu. Z nemocnice mě poslali do Bohnic, to se prostě děla a ona tam došla s tím, že mi její přítel vzkazuje, že jsem ***** atd. Takže spolu spíš bojujem, než se kamarádime. A tohle se událo v jednom měsící a paradoxně mě nejvíce pomohl ex. Teď jsem se dozvěděla, že se bude ženit, což semnou nějak nechtěl. Takže jsem z toho i byla smutná, i když mu to přeji a moc. Vím, že my dva nebyli dobrý par,ale kamarádi jsme dobří. I když to není přímo ten kamarád, s kterým se vidím furt, či někam zajdem.

elissabeth
Chápu ho, i když je to těžký. Včera se mi po dlouhý době přiznal, že je i snad trošku na city. vždycky říkal, že on a city nejdou dohromady. Byl boxer a taky se tak někdy chová i ted. Tak mě potěšilo, že to přiznal. O víkendu mi sám od sebe donesl kytku. Krásny.
Ale stejně mi tu chybí někdo. Ta osoba, s kterou chodís nakupovat a není to takove to strojené, co někdy mám s tou holkou ze sš. Prostě si někam sednout a povídat si, nepřipadat si blbě, že mám nějakou tu nadváhu. Ono to naštěstí tolik na mě není vidět,ale stejně to není ono....

Prostě já založím diskuzi, že hledám kamarádku a přitom neumím ani mezi ně dojít.

tyweee
ahoj, je mi líto toho co asi prožíváš, ale člověk musí věřit že bude líp. Prostě věřit, ono nám kolikrát ani nic jiného nezbývá. Uvidíš že se to s přítelem srovná, on se s tou svou realitou asi taky teď sám potřebuje vyrovnat. My holky potřebujeme mít v partnerovi oporu, ale u chlapů to bývá kolikrát opačně.

Jinak bych se vůbec nebála tady s holkama z omlazka někam vyrazit. Já vím že když člověk koukne do profilu a kolikrát vidí nadherný slečny, který mají prodloužený vlasy, umělý prsa a tak, tak to člověku na seběvědomí asi v tu chvíli moc nepřidá. Ale každá je jen člověk a určitě má taky svá trápení.

Ty by sis měla určitě víc věřit, myslím si že podle toho co píšeš musíš být fajn holčina a máš své kvality, tak si holka začni věřit. Źivot máme jen jeden tak ať ho úplně zbytečně nepromarníš.

V psaní pocitů nejsem zrovna nejlepší řečník, ale snad z těch pár řádků pochopíš co jsem tím chtěla říct....

elissabeth

To je právě dost těžký, že oni už ten první sraz měli. Vůbec nevím, které napsat. Najít novou kamarádku se snažim už asi druhý rok,ale vždycky to skončí tím, že prostě raději začnu dělat mrtvého brouka.
Nevím, kde se to ve mě bere, že mam až takový strach a přitom mám lidi ráda. Jsou to dvě věci, co k sobě nejdou a přitom to tak citím.

Satine
Napsala si to přesně s těma vlasama, prsama, atd. Jsem sem začala chodit po plastice nosu, náhodou. Pak dva roky nic, teď znova. Díky omlázku jsem si koupila crossový trenažer, koupila pár věci. Je to tu taková droga.
Jenže mám někdy pocit, že působím asi nějak divně i přes písmenka. Prostě i vůči sobě, když si poté přečtu, co jsem napsala do nějaké diskuze, kde se třeba holky o nečem dohadují. Tak si v duchu říkám, že zase dělam, jak kdybych spala v knihovně

tyweee
Já vůbec netušila že to máš takhle, to je mi hrozně líto. Ale nás se opravdu nemusíš bát, naopak! Ten náš středeční sraz - každý tam šel s nejistotou co bude, jestli tam nebudeme mlčet a koukat na sebe, já dokonce měla strach že tam nakonec budu sedět sama u stolu pro 8 lidí. Ale tady jsme opravdu všechny normální, každá má nějaký svoje trápení. Třeba to co řeším tady ty problémy s přítelem neví ani moje kamarádky, ale tam jsme se tomu smály, protože holky měly přehled, věděly jsme na sebe už skoro všechno aniž bychom se někdy předtím viděli, proto to bylo mnohem jednodušší a takový přátelský. Akorát bylo málo času pořádně všechno probrat, poseděly jsme takový dvě hodinky a pak jsme se rozprchly. Snad příští sraz bude delší, musíš už určitě přijít! A taky si uvědom že nikdo si nedá do profilu fotku na které vypadá hnusně, to taky dost zkresluje. Já si říkala jak tam budu mezi samýma kočkama a nakonec to byly úplně normální holky.
A nechceš nejdřív někam zajít jenom se mnou? Seznámíme se, hlavně jsi Váha, s těma si výborně rozumím (to je i moje ségra) a pak se uvidí

elissabeth
Myslím, že v té časti nebydlí žádna já jsem prostě takový brouk, asi i v práci a pak si rozumím s každým,ale musím ho poznat. Nejdřív jsem hodně nedůvěřivá a pak naopak na sebe vykedám uplně vše.
Ono to asi dělá i hodně zázemí, kde člověk vyroste. Mě třeba tatík říkal, že jsem tlustá a měla jsem 60kg, pak jsem přešla na školu do Berouna, kde jsem nikoho neznala a naopak se všichni znali se všema. Nezapadla jsem tam z důvodu, že já v tu chvíli chodila s klukem už nějaký ten rok a přítom tam byli holky, které spíš chodili na piškotéky. Dalo by se říct, že jsem nějak přeskočila pubertu. Mýmu prvnímu bylo 20let a mě necelých 14 let, když jsme se viděli poprvé. Dostal se do vězení, kvůli drogám. Všechno za mě zajišToval a byl taková ta moje opora a pak BUM a nebyl.
No a od té doby jsem si nějak tak dávala svůj život dohromady. To je na dlouhý povídání. Někdy si až říkám, že teď teprve žiju nudný život

Tatou

Děkuju moc Mě ty fotečky právě dostávájí. Když někdy ze zvědavosti koukám, tak to pomalu řikám, že tady je to sama modelka.
Já se bojím hlavně toho, že tam ani nedojedu. RAději si něco vymyslím a pak mi to bude líto.
Taky se bojím toho, že tam vybalím, co mě trápi a tím odradím každého. Přeci jen se chcete bavit a neposlouchat něčí stezky.

Třeba teď v Druhé šanci, co byla Linda. To je moje bývalá spolužačka ze střední. Holka, do který bych nikdy neřekla, že se může dostat až někam tam, kde jsem byla já. A teď co jsem se podívala na díl o ní, jsem najednou zjistila, že bych si s ní měla tolik co říct a přítom na sš jsme byli na party a ona byla ten typ holčiny, co bych ji u kafe nebyla schopná říct ani ahoj. Prostě pro mě osoba z jiné planety.

Teď se mi tu poblinkala bulinka, tak jdu uklízet. Oni taky snědí všechno, co najdou na zemi.

elissabeth
Já vím, že se člověk nemá hrabat v minulosti,ale pokud se chci dát do pořádku, tak by se ona minulost měla nějak dořešit. Já prostě nevím, jak zvednou sebevědomí. A to narovinu mi řeklo již několik lidí, že ho mám dole.

TATOU dle příspěvku, co čtu je fakt v pohodě. Doufám, že nebudu srab.

To víš, tady řeknu opravdu, co si myslím,ale pak najednou šup a mam masku a budu dělat, že vše je ok, problém žadný, uvnitř těla se budu třepat jak ratlík.