Jako 2 studentky VŠ jsme se na podzim nastěhovaly do bytu, kde již delší čas bydlí třetí spolubydlící - starší paní učitelka, která to tu vede pevnou rukou, přesně nám určuje pravidla např. abychom měli kosmetiku, mýdlo, toaleťák i mycí prostředky v pokoji a nosili si je sebou do koupelny/kuchyně v čas potřeby.
Na věšáky v chodbě si nesmíme věšet věci, vše musíme tahat do pokoje.
Kuchyně,chodba, koupelna, jídelní stůl jsou tedy prázdné - podle mě nevyužívané tak, jak na to mám z nájemní smlouvy právo.
Nemluvě o lednici, kde máme volné jen 2 police a v mrazáku jen kousek - to jsem nikdy neřešila, protože dojíždím jen na týden, zatímco ona je tu pořád a dělá si zásoby jak na válku.
Stěžuje si na každý drobek, vlas, hlasité zavření skříněk.
Vařit se večer nesmí kvůli zápachu. Ona si však celodenní přípravu zavařovaček s lečem dovolit může.
Ze začátku jsem se snažila být ohleduplná, vzhledem k naší rozdílné životní situaci, ale už mi dochází trpělivost.
Takový člověk asi řije smutný frustrovaný život, když se pak takto vybíjí na ostatních.
S tím, jak s námi jedná - přizve si nás na kobereček a začne vyčiňovat a urážet,jakože doma za nás všechno dělali maminky apod.- jako bychom byly nějaký poddruh, který nemá nárok na stejná práva jako ona. Spustí monolog výčitek nedá možnost ani promluvit a rychle zaleze do nory. Naše slovo nemá význam.
Kvůli tomu jsem si jí úplně přestala vážit a je mi celkem jedno, co na mě zas vytáhne, ale stále mě někdy vynervuje, což mi teď o zkouškovém bere čas a klid.
Napadá vás, jak to řešit? Měla bych na ní jít s tím,že platíme stejný nájem a jsme si rovni? Nebo se mám přes to přenést, občas si nechat nakydat na hlavu, a jen co zaklapnou dveře to vypustit?