Nemám přátele

Reaguji na blanuulkaa:
přesně!

Já jsem z Trutnova - Králové Hradecký kraj..

ikdyž je fakt že jednu hodně dobrou kamarádku mám, jen mě štve že s ní nikam nejde jít. je to ten typ co je nejradši jenom doma.. ale díky bohu aspon za ni

Mně se taky zdá, že mám plno známých, ale kamarádku se stejnými koníčky ne. S pár spolužačkami si dost rozumím, ale bavíme se pouze ve škole, pak si jde každá za svým. Občas nějakou "donutím" aby šla cvičit. Pak mám kamarádku, o které jsem si myslela že je hodně dobrá, ale postupem času zjišťuju, že jediný způsob jak by se mnou trávila čas je někde v hospodě, na diskotéce, ... Já teda nejsem abstinent, ráda se chodím bavit, ale přece jen bych ráda trávila s kámoškou čas i jinak. V tom se jí ale zas nikdo nevyrovná, jsou to nezapomenutelný akce . Jinak mám dost známých, ale tam o nějakém důvěrnějším vztahu ani nemůže být řeč. Potřebovala bych spíš někoho na cvičení, debaty o vtazích, módě, ... Na všechno přecejen přítel "nestačí"

Za prvé opravdu chválím Tvůj přístup. Za druhé určitě si neudělej nejlepšího přítele z přítele, jak Ti tu radí. To je cesta do pekla (pak vždycky ženu opustí a ona jen kouká, kam že se ten její dobrý kamarád a milenec poděl a nikoho jiného nemá). Ale uvědom si, že spousta lidí na střední přátele neměla, obecně je poměrně složité si kvalitní přátele najít, to nejde jen tak a někdo je nenajde nikdy. Nicméně na vysoké škole, koleji, brigádě, koníčcích lidé budou přicházet a je možné, že někdo z nich Ti sedne. Neházej flintu do žita. Mimo to existují i inzeráty. Ale skutečně je Ti 18 a máš ještě velké šance přátele najít. Mimochodem s těmi "ex-nejlepšími" se to už spravit nedá?

Ahoj, já měla podobný osud jako ty a teď se spoléhá už jen sama na sebe. Je mi 21, již 5 let mám přítele a bydlíme spolu čtyři rOky, on je mi ted jedinou oporou, ale pokud se nepohodlné nebo me trápí něco ohledně vztahu, jsem na vse sama. Na gymplu jsem měla kamaradkY, byla jsem vždy důvěrivy někdy až naivni člověk, problém zacal co jsem si našla přítele, přítel je fotbalista v jednom pražském klubu, máme se skvěle super byt v centru, dvě auta, značkové oblečeni, můžeme si dovolit mnoho a když se toto na me začlo projevovat, všechny kamaradkY se proměnili v závisti ve harpije, pomlouvaly me, vymyslely si na me lži a dělaly mi zle, zůstala jsem sama, na další skole ve tretaku me odsoudily hned první den, hubený hezká holka a drahou kabel kou, zaručeně dylina a tohle se se mnou táhne až do ted. Nikdo mi neda prostor projevit se, ukázat to dobro ve mě, to ze se mám hodně dobře a nemusím pracovat neznamená, ze jsem na myšlena *****. Je hrozbě jak lidé dokážou byt zlí a soudit na první pohled, já nejsem nejaka rozmazlena popisná fotbalisty, jsem normální holka, bohužel mi nikdo neda prostor dOkazat to.

Omlouvám se za chyby, pisi na iphonu a tak dělám preklepy

Mám to stejně, spolužačky jsou fajn, mít si s kým pokecat ve škole nebo na cestě do/z ní, ale že bychom se po škole sešly třeba ještě na kafe nebo šly spolu nakupovat, to ani omylem..
Poslední dobou jsem se nějak se všemi kámošky, co jsem myslela, že mi jsou bližší, nějak nepohodla.. podle přítele je to tím, že jsem přestala držet jazyk za zuby a když se mi něco nelíbí, tak to řeknu, což sem dřív nedělala a dělala jsem co ony chtěly..no aspoň vidím, že to takové kámošky nikdy nebyly..

S tím souhlasím, až to s přítelem skončíte, tak by si neměla ani kamaráda, ani milence a byla na tom ještě hůř..

Je fajn vědět, že v tom nejsem sama. Tenhle rok jsem přišla o kamarádku, s kterou jsem v podstatě dělala všechno, cvičení, páteční večery...bohužel se kvůli svému vysněnému klukovi začla stýkat s jinými lidmi a nějak se na ty bývalé vykašlala. Takže mi zůstala jedna dobrá, která má ale kluka a ten jí zabere hodně času a cítím se dost sama. Teda když nejsem se svým přítelem. Ten je pravý opak - má milion kamarádů a já si kvůli tomu připadám dost špatně. Ani kamarádky z dřívějška už netouží se se mnou vidět. Jen bych strašně ráda věděla proč, nic jsem jim neudělala, jestli nejsem dost zábavná, nebo čím to vlastně je. Kamarádi na výšce jsou super, ale dojíždím, tak spolu moc nejsme. Už mě tahle skulina nebaví. Jen někde najít návod, jak to změnit...

Mě nejlepší kamarádku dělá zárověň přítel někdy je až otravnej když si chce povídat o odtínech laků, barvách na vlasy nebo když mi při pročítání fashion blogů kouká přes rameno a rádí mi abych si ten hadr co má na sobě koupila taky

Já mám sice přátele, se kterými si můžu popovídat, ale ne člověka, kterému bych mohla říct úplně všechno a za každých okolností se na něj spolehla. Snažím se to ale neřešit, nějak je, bude a třeba se jednou taky objeví.

Pamatuj si lepší jeden kamarád než x těch falešných. Rozhodla ses dobře a tohle rozhodnutí ti může být jen ku prospěchu do budoucnosti. Taky jsem byla jiná, ale chtěla jsem v určitém věku zapadnout i když jsem z toho teda žádnou extra zábavu neměla a kolem mě se pároval kde kdo krom mě samozdřejmě. Začala jsem se zajímat víc o sebe a využít čas jinak a dodnes mi ty lidi píšou at jdu s nima zakalit apod. Prostě vůbec nepochopili, že už nám není 16 a výše a že už je ten život taky o něčem jiném. Jenže oni v tom zůstali a je to pořád jejich nápln jít do práce a pak se někde ožrat a utratit celou výplatu. Přítel je fajn podpora, ale asi by jsi potřebovala kamarádku, tak to zkus přes nějaké kroužky. Zkus se poohlédnout i někde, kde se vyskytují holky podobné tvým zájmům ostatní jim říkají slušnačky, ale kdo ví jak všechno je a na koho tam narazíš. Život je plný náhodných setkání, tak určitě brzo na někoho narazíš. U mě je pravda, že se opravdu spoléhám sama na sebe a to i když ted mám nej kamarádku i další kámošky. Ono to tak funguje. Já měla od střední asi 6 let kamarádku nonstop spolu věděly jsme o sobě všechno a ona mi pak ublížila a řekla věci, že jsem si říkala panebože po tom všem mě z něčeho obvinuje jako kdyby me neznala...prostě nikdy nemůžeš věřit lidem, ale když jim nedáš šanci, tak to taky neni dobře.

Reaguji na AlgoDulce: hehe tohle znám. Spíš si musíš hledat lidi v jiné životní úrovni. Já tím nechci říct být povrchní a hodnotit každého podle peněz to ne, ale z mé zkušenosti jak kamarádi vidi, že máš peníze, že nějak vypadáš, že se ti daří, tak i kdyby ses k nim chovala super, tak jim ta závist a srovnávání tak zatemní mozek, že je to v háji.

EDIT: obdobné téma existovalo, bylo ale uzavřené. Otvřela jsem ho a spojila, aby zbytečně neexistovala dvě témata s podobným zaměřením.

Tak s tímhle si hlavu nelámej. Tohle se prostě stává, že lidi kteří si dřív rozuměli najednou nemůžou najít společnou řeč a odcizí se. Prostě jsi teď někde jinde než ony(tak nějak ses duševně posunula jiným směrem než ony a nebo naopak)

neříká se jen tak: vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá
nezapomeňte, že kamarádi, rádoby kamarádi, bývalí kamarádí, odrážejí váš samotné, vždy je důvod, proč jste je potkali