Smazat

Nemám přátele

Abych řekla pravdu, omlazení je jediné místo kde já se trochu vypovídám, jakmile mám nějaký problém jdu s ním okamžitě sem. Nevím jestli je to tou dlouhou zimou, ale už měsíc mě drží úzkost, plačtivost-jsem přecitlivělá a někdy i paranoidní. Nikdy jsem nebyla nijak zvlášť oblíbená, ale zvykla jsem si na to a byla jsem spokojená tak jak jsem-s přítelem, který mě miluje takovou jaká jsem a s maminkou, která je vlastně úplně stejná jako já. Už jako malá jsem věděla, že jsem jiná než ostatní děti, ale nikdy jsem nevěděla čím to je-jsem (z pohledů jiných) staromódní, nad vším moc přemýšlím, vše moc prožívám (hudbu, gesta, módu, dobu.....). Vždycky jsem si rozuměla víc se staršími lidmi-mezi vrstevníky jsem nikdy nezapadla i když jsem třeba ve svém věku řešila úplně stejné problémy jako oni. V životě jsem měla jednu jedinou kamarádku (o kterou jsem přišla díky stěhování), která mi kdysi, když jsem jí brečela na rameni proč mě všichni tak nesnáší, řekla, že jsem prostě jiná, zvláštní a díky tomu mě má ráda-že pochopit mě může leda vnímavější a citlivější člověk pro ostatní jsem prostě podivín, tajemná a toho se bojí. Nevím jestli měla v něčem pravdu, ale tuhle větu si pamatuju a nesu si jí sebou pořád, často nad ní uvažuju-v pubertě jsem se dokonce snažila chovat jako ostatní-poslouchala jsem moderní hudbu i přes to, že se mi vůbec nelíbila-oblékala jsem se tak jak to zrovna "frčelo" i když mám ráda odjakživa eleganci. Tohle období mě přešlo a když jsem šla na střední-začala jsem se trošku vnímat jako originál a tím víc jsem originál chtěla být, byla jsem zdravě sebevědomá a ten pocit, že je na mě něco zvláštního jsem milovala-protože to nějak fungovalo, tenkrát jsem se totiž hodně líbila, holky mě sice nesnášely, ale zato jsem měla spoustu kamarádů-kteří postupně odpadávali protože jsem je odmítala-už tenkrát jsem měla Jirku (mého přítele). Stalo se potom moc věcí-musela jsem přerušit školu, jít do práce a teď si teprve dodělávám maturitu. No a konečně jsem se dostala k jádru věci-tady veškeré mé sebevědomí postupně uteklo....jsem zase tam kde jsem byla dřív, pořád poslouchám nějaké výsměchy a poznámky na mou osobu, vidím jak mnou všichni pohrdají už pro mé názory, koníčky. Někdo by si řekl ať si toho nevšímám, jenže já to prostě neumím, jsem hrozně přecitlivělá-rozbrečí mě každá pitomost, ale trpí tím jen moje maminka a přítel-protože mi ani ze srandy nemůžou říct něco na mě-hned si začnu říkat jak jsem zbytečná, nic neumím, nikdo mě nesnese. Nevím jak se vyjádřit-nechci abyste si mysleli, že jsem nějaké UFO Já mám pocit, že jsem úplně obyčejná holka, stejná jako všechny ostatní, ale vidím, že asi bude něco jinak-mám jiné zájmy-že by v tom to bylo-to se mi nezdá znám spoustu lidí co dělají něco jinak a jsou třeba v kolektivu celkem oblíbení? Kdykoli něco jen řeknu, s někým mluvím, něco prohodím-byť je to věc úplně normální věc kterou by řekla třeba polovina třídy-už slyším poznámky a chychotání. Často si uvědomuju, že věc kterou řekne někdo jiný kdybych ji řekla já zase by se do mě všichni strefovali-ale já nevím proč, čím to je, čím všechny tak provokuju, nejsem taková ta šedá myš co sedí v koutě, nejsem puťka, která vždycky všem připadala směšná-dokážu říct svůj názor i se ozvat, dřív jsem i měla pocit, že jsem docela vtipná-nechci abych vám vyzněla třeba namyšleně, snažím se jen být upřímná, chci si o tom s někým promluvit.....vím, že mě tohle zase za chvíli přejde, obrním se a zase to budu nějakou dobu snášet, ale i přes to-chtěla bych vědět jestli máte někdo podobný problém-cítíte od ostatních že jste jiní než oni, ale nevíte v čem, proč a co je tak pobuřuje, pohoršuje. Mám ve třídě pár lidí se kterými můžu mluvit, kteří mě nezesměšňují, ale i oni mi říkají, že jim občas lezu na nervy-když se zeptám proč nebo čím-nikdy mi nedokážou odpovědět




 

No, nemyslím si, že by chyba byla vyloženě na tvé straně, jen si prostě nejspíš narazila na kolektiv, se kterým nemáš nic moc společného. Vlastně, když to hodně zjednoduším, tak mi to připadá jako situace, kdy se člověk např.: s výhradně sportovním zaměřením a myšlením ultra sportovního fandy musí sžít např.: s kolektivem ultra vědátorů a naopak.

Tak mě napadá, že jsi pro ně možná až moc "jiná" - nemůžou si k tobě najít cestu, tak tě automaticky vyřazují z kolektivu. Možná se navenek projevuješ jako dost nekompromisní originál, což je nejspíš irituje a popuzuje k napodobování a posměškům vůči tvé osobě.

V souvislosti s tvými příspěvky se mi vybavuje ono notoricky známé: Kdo chce s vlky žíti.... což samozdřejmě nemyslím úplně doslovně, ale spíš jako inspiraci.

arrow
Neprodává v Bazaru

Podle mě antidepresiva nejsou řešení, měla by se naučit pracovat sama se sebou, se svými pocity a myšlením. Tohle je ta poslední možnost.
Prosím tě a co děláš za střední, mě to chování tvých spolužáků přijde ulítlý, jako kdyby jsi chodila někam na učňák... promiň, snad jsem se nikoho tím nedotkla.

arrow
profile_image
Fakírka
od 22. 12. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Pajulo, přečetla jsem si celou diskuzi a přitom ve mně sílil pocit, že ti posměváčci ti něco nejspíš závidí. Utvrdila mě v tom tvoje odpověď Nunu, kterou jsi napsala před půl hodinou. Ty jsi jiná, ale lišíš se od zamindrákovaného stáda svojí výjimečností v pozitivním smyslu, nenech se o ni připravit jen proto, abys mezi ně zapadla. Nesebevědomí tuctoví lidé se potřebují semknout a protože je nic pozitivního a pěkného nespojuje, najdou si společného "nepřítele", kterému systematicky snižují sebedůvěru a tím si zvyšují tu svoji. Vlastní ubohost nevidí. Možná jednou dospějí...Otázka je, kde se takové chování v člověku bere, asi to začíná v dětství, kdy rodiče dítě podceňují nebo mu dávají najevo, že otravuje, zdržuje, ruší apod. Jak se má takové dítě naučit toleranci a přátelskému chování? Jeden můj známý má moc dobrý postřeh: každý dělá jen to, co umí. A tak to je - nech je, ať dělají, co umějí, ty jsi jinde, a když si pokaždé v té nepříjemné situaci uvědomíš, proč to dělají a že ti vlastně závidí (závist je skrytý obdiv!), bude ti líp a naučíš se tomu odolávat se vztyčenou hlavou. Důležité je, že máš kolem sebe lidi, kteří tě oceňují a mají rádi právě za to, jaká jsi. V životě pochopíš, že takových lidí je opravdu málo. Tak ti držím palce na cestě k vítězství a měj se ráda

Cituji xiuxina: Kdo chce s vlky žíti.... což samozdřejmě nemyslím úplně doslovně, ale spíš jako inspiraci.

no jo-já se snažím, ale nějak to prostě nejde

arrow
profile_image
Lentilie
od 21. 2. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

pajula
Zlatko, někdo výš už to psal a má pravdu, já něco podobného teď řeším se svým psychoterapeutem, naprosto ti rozumím, jsem v mnohém stejná jako ty. Za první přestaň o sobě říkat, že jsi divná, přestaň si to i myslet!! To je základ. Je to těžké, ale jde to, věř mi, sama se s tím teď peru. Na AD zapomeň, tohle chce řešit jinak, chce to změnit tvůj osobní přístup k sobě samé. Jsi nádherná holka, jsi nadaná, šikovná, kašli na ostatní, ten kdo vyniká je vždycky špatný, sama jsem to zažila. Buď individualitou, začni u sebe, uč se mít se ráda krok po krůčku. Tady nejde o ty ostatní, ale o tebe samotnou a to hned v první řadě.

Maiden
Dělám management obchodu-nijak ses nedetkla-máš pravdu on to je učňák-tohle je jedinej maturitní obor kterej v téhle škole je, já na tuhle školu šla už z důvodů, že je zadarmo-říkala jsem si tehdy, maturita jako maturita-a já už jednu školu kvůli finančním problémům přerušila nechtěla jsem riskovat že bych se do téhle situace dostala znovu. Ještě ke všemu, tahle škola měla problémy a začala nabírat žáky do našeho ročníku bez přijímaček s jakýmkoli prospěchem a na tom se to taky odrazilo

Fakírka
Děkuju moc tenhle příspěvek mě opravdu ohromně nakopnul! Jak málo stačí aby se člověk hned cítil mnohem líp!

Lentilie
Jste vážně všichni moc hodní, člověk se pak cítí úplně jinak-najednou mám sílu vykřičet do světa, že se mám ráda takovou jaká jsem-asi to zase za chviličku přejde ale přijdu si přečíst tuhle diskuzi a znovu mě to nakopne Vážně vám všem moc děkuju, že jsem to s někým mohla probrat!

arrow
profile_image
Lentilie
od 21. 2. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

pajula
Můj úžasný pan doktor mě naučil tohle, tak třeba ti to taky pomůže: "Nejsme povinná být taková, jakou by mě ostatní chtěli mít. Jsem jaká jsem."

arrow
profile_image
Vanilka82
od 18. 3. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

Ahoj, jsem tu nová, dneska jsem se zaregistrovala, potom, co jsem si přečetla tvůj příspěvěk.
Tohle já znám - já byla jako dítě (na základce) hodně neoblíbená - protože jsem byla tlustá, ošklivá a chytrá. Mezi dětma vražedná kombinace. Nedáviděli mě proto, že jsem měla dobrý známky a můj příšernej vzhled jim krásně nahrával a dával jim prostor pro to, jak se mi pomstít. Měli to se mnou dost jednoduchý, byla jsem za těch osm let dost zdeptaná. V osmičce jsem si řekla dost - už nebudu tlustá, hnusná šprtka a začala jsem tedy tím, že zhubnu.... zkrátím to, na konci devítky jsem skončila na psychyně jakožto anorektička, půl roku byla jsem žila z kafe a cigaret.... a to prosím kvůli mým pošahaným spolužákům (tedy tenkrát jsem si myslela, že kvůli nim, dneska vím, že hlavně kvůli sobě). Naštěstí se mě ujala moc dobrá paní doktora a moje maminka (té patří můj obrovský dík), která se z toho nezhroutila a byla na mě "zdravě tvrdá" - nevím, jak to jinak napsat - nikdy si ode mne nenechala nic líbit, ale taky nesoudila, nelitovala, neradila... prostě byla se mnou a zachovala se v tý situaci úplně bezvadně...
Takže z týhle blbý situace jsem se dosata, nastoupila na střední - tam byl super kolektiv, škola mě bavila, ale jelikož brali lidi na průměr, tak tam byli všichni více či méně chytří a už nikdo neměl potřebu se posmívat někomu za jedničky - tady jsme byli všichni dobrovolně a proto, abychom odmaturovali a mít dobrý prospěch byla nutnost.... taky jsem už byla v tý době štíhlá a taková "vylouplá" - prostě docela pěkná baba....takže super období. Maturita se samýma jedničkama, ve třeťáku jsem si našla přítele - velká láska.... jenže....začali jsme plánovat společné bydlení na které nebyly finance, takže jsem udělala jedno z nejpošahanějších rozhodnutí a to, že nenastoupím na vejšku, na kterou mě vzali a půjdu do práce... zkrátím to - nastoupila jsem do práce, koupili jsme byt....
Je to už šest let, s přítelem jsme pořád spolu, máme se moc rádi, plánujeme nějaké větší bydlení, v práci mě povýšili.... a tady začal můj současný problém - povýšili mě z asistenstské pozice na člena týmu - týmu, do kterýho jsem absolutně nezapadla. Přesně tak jak popisuješ - nemáme společnýho ani zbla...oni jsou takoví ti "mladí, perspektivní, namotivovaní, nadupaní, asertivní, flexibilní..." s jediným cílem - dosáhnout vedoucí pozice a být "big boss".... já jsem tichá, klidná, rozvážná, baví mě zdravá výživa, bylinky, příroda, zvířátka.... no, zkrátka, jsem tu za exota, když něco řeknu (samozřejmě ne co se týká práce, ale svůj názor na nějakou věc z běžnýho života), celá kancelář zmlkne a s prominutím na mě čumí jak na UFO... taky jsem vegetarián, takže už rok a půl, co tu jsem, mi zírají do talíře a diví se co to proboha jím (před časem jsem raději v práci nic nejedla, takže jsem zase zhubla tak, že se mamka bála, aby se mi nevrátila anorexie)...Ten první rok tady byl masakr, hodněkrát jsem přemýšlela, že to tady vzdám, jenže to jsem pak propadala takovejm myšlenkám, jako že bych selhala a že jsem neschopná, že nic nevydržím...
No, a jak s tím bojuju teď - jde to, ale dře to... S přítelem jsme se dohodli, že tuhle práci (mimochodem dobře placenou), budu dělat jen do tý doby, než se přestěhujeme a pak půjdu na mateřskou... já vím, že je to takový řešení-neřešení (neřeší podstatu věci), ale mě to pomáhá - vždycky když mi lezou na nervy nebo si ze mě nevybíravým způsobem utahujou, tak si řeknu - jsem tady jenom pro prachy, až je vydělám, tak vám tady prásknu dveřma a vy mi můžete... A ono to docela pomáhá - mám motivaci, pocit, že tahle prekérka není navždycky, že je to něco, co musím vydržet, ale až to skončí tak bude líp... něco jako trénink, nutný zlo po kterým přijde odměna. Nebo jako zubař - taky musíš vydržet chvíli bolesti, když ti trhá zub, ale ta úleva po tom, žes to vydržela a máš to za sebou a je líp.

Takže moje rada zní - ber to taky tak - střední trvá 4 roky, uděláš maturitu, dostaneš vysvědčení, práskneš dveřma a ty lidi už nikdy nemusíš vidět. Hlavně ti přeju hodně štěstí, aby ses po tý střední dostala do práce, která tě bude bavit a budeš mít dobrý kolektiv a abys jí nemusela dělat jenom pro peníze, tak jako já.
A mimochodem - operní zpěv je moc zajímavej koníček, ten by ti každej měl závidět a ne se ti za něj posmívat. Co já bych za to dala, kdybych uměla zazpívat aspoň prší, prší (tady měl být smajlík, ale prý je sem ještě nesmím vkládat, když jsem tu nová).
Hlavně zůstaň svá a nesnaž se jim přizpůsobit, stejně by to pro tebe nebylo přirozený a trápila by ses...
Tak se drž a nevěš hlavu, pokud jsou problémem "jenom" tvoji přiblý spolužáci, nech to plavat, jak se říká, na každýho jednou dojde a věř tomu, že ani oni nejsou tak "cool" a sebevědomí, jak se dělají...každej z nás má nějakej ten křížek, co si sebou vláčí....

Cituji Lentilie: "Nejsme povinná být taková, jakou by mě ostatní chtěli mít. Jsem jaká jsem."

chytrý to chlap, protože ty jsi úžasná

arrow
Neprodává v Bazaru

Pajula: "no prostě by to chtělo aby už vylezlo sluníčko!

No vidíš, pajulo a dneska už vylezlo!
Jen se chci zeptat, proč nestuduješ konzervatoř?! Vždyť miluješ vážnou hudbu a tam by jsi našla podobně smýšlející lidičky.
Jednou jsem jela vlakem se čtyřma mladejma lidma, kteří studovali na konzervě, ale já měla pocit, že to jsou vážení šedesátníci.
Mojí neteři je 23 a studuje v Litomyšli dirigenství a taky je jiná, ale má okolo sebe spoustu stejně smýšlejících lidí a mezi nima je šťastná.

arrow
profile_image
Lentilie
od 21. 2. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

elissabeth_
Ach zlatko, proč bydlíš tak daleko? Díky, ty jsi taky úžasná. No všecky jsme úžasné. A proč? No protože to říkám! (Berte mě s rezervou, já byla dnes na terapii, tak mám energie na rozdávání) Kdyby někdo potřeboval pošimrat na duši, tak klidně napište, dnes jsem k službám.

Vanilka82
Jéjda-to by sis rozumněla s mým přítelem...on teda není vegetarián, ale miluje bylinky, zdravou výživu....věčně o všem něco študuje-je to fajn protože jakmile nevím co mám honem honem pořídit k svátku, narozeninám-tak jdu do knihovny a koupím mu nějakou tu kuchařku ze zdravé výživy, nebo jen pozornost třeba tofu-když zalezu do bio obchůdku tak mu tam můžu vybrat absolutně cokoli a bude mít radost No ale já jsem člověk který velice rád jí-miluju když si maso trošku připálím, nějaký ty brambůrky, colu- to mi přítel udělá menší přednášku jak budou z toho vypadat moje vlasy a pleť a hned mi nastolí nějakou tu "léčebnou kúru" Je pravda, že třeba luštěniny do mě musí dostávat heverem, ale tak-snažím se, udělám mu tím radost a aspoň mám chvíli pocit, že jsem jednou udělala něco pro svoje tělo Ale to je jen tak na okraj-mě právě taky dost často uklidňuje to, když si můžu říct, nebude to dlouho trvat. Ale někdy to na člověka všechno tak nějak padne a má pocit, že už nemůže dál. Mě nejvíc trápí to, že někdo vůbec může bejt tak zlej a posmívat se člověku pro něco co ho baví-já byla vždycky taková, že i když někdo dělal třeba box-kterej mě nikdy nijak nezajímal a naopak mi to přijde jako vymlácení mozku z hlavy-beru to tak, že to tomu člověku dává to samý co mě zpěv a držím palce aby to vyšlo, proč bych se měla někomu posmívat? Tím bych naopak ukázala, že se sama nedokážu ničemu věnovat. Děkuju za podporu......a přeju aby ta doba rychle utekla a pak už bylo všechno jen lepší-naskytne se nějaký fajn místo s dobrým platem a hlavně fajn kolektivem!

Cituji Lentilie: Ach zlatko, proč bydlíš tak daleko

taky si říkám

sorry za OT

 

Téma Nemám přátele je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:

  • Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
  • Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
  • Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené