Nemohu žít s ním ani bez něj

Přesně takhle reaguje i ten můj, ještě hází vinu na mě. Že on prej žádný problém nemá a já jsem ta ošklivá, která křičí... Taky jsem si nastudovala zmiňovanou knížku a snažím se postupovat podle toho, ale někdy spíš bojuju sama se sebou. Když někoho miluju tak neumím dělat, že mi je lhostejný. Bohužel tenhle přístup se mi opravdu osvědčil. Prostě je důležité si uvědomit, že jakmile má chlap ženskou jistou, přestává být pro něj zajímavá.

Jo, jo, je to těžké a taky mi to nejde "od sdce". Ale časem se to zlepší, už teď je to lepší než na začátku, když jsem tu knihu teprve četla. To mi připadalo, že takhle se chovat nikdy nedokážu Ale jde to, pomalu, ale jde....
Já vždycky vysvětlovala a vysvětlovala a vysvětlovala, až málem do úmoru. Nakonci občas byl malinký úspěch nebo úplný neúspěch, ale já si vždycky říkala, že ten úspěch mi snad za ten stres a nervy ani nestojí. A hlavně, často jsem měla pocit, že když konečně něco pochopil, bylo mu to stejně jedno.

můžu vědět o kterou knížku jde? nějak mi tato informace unikla...díky

no jo,a jak se to má dovědět, že chlapi o mě stojí, že se za mnou otáčí atd., když to nevidí. To se mu mám pochlubit??

tzn, že se nahádáte, že ste pořád v poho? Já teda nejsem zas tak zkušená, ale domnívám se, že to ve vztahu tak je, jednou je líp jednou hůř, stejně jako v životě... Jako my sme s přítelem taky jak na houpačce, někdy mě neskutečně vytáčí a někdy bych ho nejradši láskou "sežrala"..

Ninda
Proč muži milují potvory

Ginfizz
díky

Já mu pořád hubovala, že zírá na ženské, kolem sebe. Tak jsem stejnou zbraň použila proti němu. Koukám taky, normálně se rozhlížím a koukám A ono to vážně pomohlo. Přestal tolik zírat. Uvědomil si, že není jediný chlap, který by mě mohl zajímat. A že se otáčí chlapi za tebou? Chodíte spolu někam do společnosti? Do baru, diskotéku, nebo jen tak mezi kamarády? Tak to je jednoduché, prostě se chovat uvolněne a dávat mu jasně najevo, že není středobodem vesmíru Věnovat se i třeba přátelům, se kterými jste přišli a klidně promluvit s cizím rozumně vypadajícím klukem, který by tě třeba oslovil. Taky jsem šla párkrát na kafe s kámošem a jemu to normálně oznámila, že jdu pokecat s kámošem, kterého jsem dlouho neviděla Něco na ten způsob jako psala Ambra prostě být pro něj nedostupná a hlavně, aby si uvědomil, že ON tě nemá rozhodně jistou.

jj, ale pan hrdý nikdy nepřizná vlastní chybu...lepší je mu to říct vklidu jednou a pak ho nechat být, nevšímat si ho. On si to moc dobře uvědomí a příště si dá zatraceně pozor. Tohle je hlavně problém nezkušených můžu, kteří ještě nezažili "opravdový" vztah a žádná žena je nestačila "převychovat". Nejsou prostě zvyklí přemýšlet za dva

Ahoj holky,
to jsem ráda, že toho největšího sobce nemám doma jen já. Taky se máme radi, ale žít spolu nějak nedokážeme. Máme absolutně rozdílné životní hodnoty a teď, po víc jak čtyřech letech dochází na má slova, že vztah založený jen na úžasném sexu je o ničem. Můj partner nechápe, že když nám neklape dalších dvacet věcí, na ten sex s ním prostě chuť není. Dřív to možná chvíli fungovalo, ale teď už ne. Na začátku jsme si oba přáli rodinu, ale až teď jsem pochopila, že já chci rodinu, o kterou se můžu opřít a starat se o ní a on chce rodinu, která se bude starat o něj, ne on o ní. Je mu 36, mě 38, mám z předchozího vztahu pětileté dítě. Chtěla jsem ještě jedno dítě, ale můj přítel, který říká, že ho také chce (spíše chtěl) pro to nic nedělá. A když se to v létě čirou náhodou povedlo, jeho reakce byla stejná, jako kdyby mu zemřel někdo z rodiny. Dva měsíce mě tak deptal a psychicky ničil, až se stalo to, po čem toužil - o dítě jsem přišla a jemu se vrátila radost do života. Žije si svým životem, intenzivně hraje nějakou 5. ligu hokeje, jezdí si ve sportovním dvojsedadlovém voze (přestože jsme tři) a dělá jen věci, které baví jeho. Všechno ostatní je na mě a já se denně ptám "Na co ho mám"? Odpověď je jasná, na nic. Je to bohužel o zvyku, pohodlí a nechuti zas někoho hledat. Jenže pohár trpělivosti přeteče a mě bude asi líp bez něj......

hezky řečeno, cítím to podobně..nejhorší je, že nikde nemáme jistotu, že to s novým chlapem zase nedopadne stejně Ze začátku je to vždy OK,ale čas vše ukáže..

To je to. Ze začátku je to OK, ale pak? Když přijdou každodenní povinnosti, ukáže se, jaký ten druhý skutečně je. Nemám chuť někoho testovat, za půl roku, za rok zjistit, že to není ono a jít zas dál. Za chvíli mi bude čtyřicet, nemám na to ani čas ani chuť. Navíc není kde. Fajn chlapi došli. 1/2 času trávím v práci a druhou 1/2 na dětských hřištích nebo doma nad domácími pracemi. Někam jít? Večer jsem tak zničená, že padnu do postele a spím. A navíc, když mám malé dítě, není to totéž, jako kdybych byla sama. Je to těžký. Jak mi v mládí říkali "Ty budeš vybírat tak dlouho, až přebereš" .Ó jaká pravda!! V životě jsem poznala pár bezva kluků, ale k mé smůle jsem je potkala příliš brzy. Ve dvaceti jsem bohužel nechtěla totéž, co chci teď. A teď už bezva kluci došli a zbylo jen to, co mám doma

to zní hrozně co, ale tak třeba by to nakonec se všema dopadlo stejně, znám málo párů, kteří jsou fakt šťastní, spíš je to o tom, že člověk celý život střídá partnery až holt dospěje do věku, kdy zjistí, že to vlastně nemá cenu a raději zůstane s tím co je. Problém je , že každý chlap tě bude něčím štvát a už záleží jen na nás jaká vlastnost je pro nás priorita.Můj problém je, že bych nejradši někoho kdo mě nebude s....vůbec, asi jsem moc náročná

Takovýho chlapa bych taky chtěla, takže z toho vyplývá, že jsem náročná jako Ty

problem je, že takový neexistuje takže jsem a budu věčně nespokojená

tak to už jsme tři. a právě protože se říkám, že když si najdu jinýho, tak zas bude dělat jiný věci, který sice nedělá ten současnej, ale vadily by mi stejně, takže to nemá cenu a ustupuju a ustupuju...no nebylo by nám líp samotným?