Nemohu žít s ním ani bez něj

Souhlasím! V minulosti se mi to osvědčilo. No jo, ale dneska už mám dceru........... Takže já už sama nebudu (než dcera vyroste a řekne pá pá, maminko).

jsi fakt dobrá! z vlastní zkušenosti vím, že tohle na chlapy platí nejvíc. Taky občas s přítelem máme krizi, mívám pocit, že mě má jistou a tak se ke mě taky chová. Stačí párkrát vyrazit se spolužákem nebo kolegou na kafe, oblíknout se fakt sexy, pár sms od něj a přítel se může přetrhnout. Hlavně žádné slzy a výčitky, to je potěší nejvíc. Někdy je to těžké, ale s chlapama se to takhle holt musí

To je pravda, tohle zabírá i na toho mýho - pěkně se vyfintět a někam jít (s kamarádkou) a najednou má zájem, žárlí, zajímá se. Bohužel to vydrží jen do druhého dne, pak si řekne "Co oči nevidí...." a má mě jistou. Na mě možná ani tak nezáleží, hlavně že funguje ten hotelový servis - má se kde vyspat, najíst dostane, televize i počítač fungují a nic jiného ke spokojenému životu nepotřebuje. Je to fajn občas ho takhle potrápit, ale já o takovýhle vztah nestojím. Chci,aby si mě všímal i tak, ne jen když dělám tyhle "divadla". Proč máme pořád bojovat o jejich zájem, o to, aby si nás všimli i jinak, ne jen když neseme na stůl plný talíř!!

tak mu prostě přestaň ten servis dělat, není tvoje povinnost se o něj starat, nežijeme v minulosti, kdy bylo normální, že žena byla v domácnosti a muž vydělával a o nic jiného se nestaral. Vyděláváme oba, vaříme oba, ulkízíme oba, staráme se oba.. a když on ne tak já taky ne, vařím si pro sebe a on ať si jí třeba rohlíky. A hlavní je nepřestat o sebe pečovat, sexy se oblíkat a nebýt na něm závislá. Chce to podchytit hned na začátku vztahu, jak se říká: "starého psa novým kouskům nenaučíš" a je to pravda.

chlapy to tak prostě mají, musí pořád lovit, co mají jisté, o to ztrácí zájem, bohužel

Už jsem to taky vyzkoušela, nevařit, neuklízet. A jak to dopadlo? Za chvíli bych se v bordýlku ztratila (mám ráda pořádek, čisto a uklizeno) a když došly rohlíky, začal na mě řvát, že celý den dře a doma chce dostat naž...! Padly i vulgární urážky. Chvíli držíš, děláš že se Tě to netýká, pak to v koupelně obrečíš a nakonec radši jdeš a pro klid uvaříš.

Mamiška
tak u nás je to naopak, mě nepořádek nevadí, ale u nás to teda není tak drsný jak u tebe, to je mi líto

Tak to mi připomíná moje manželství - jako přes kopírák. Jenže u mě už pohár trpělivosti přetekl - nadávky a urážky před synem, arogantní a sobecké chování, trvalé ponižování, všechno dělám špatně (tedy on to říká jinak, ale tady se sprostě vyjadřovat nebudu). Taky jsem si říkala nějak to vydržím, je mi už 40, máme malého syna,..... ale to opravdu není možné vydržet donekonečna, to není k žití. Konečně mi to všechno docvaklo a budu raději sama než se zakomplexovaným hulvátským tyranem.
Holky držte se, ale takovýhle chlapi lepší opravdu nebudou, ať to omlouváte čímkoliv (pracovní vytížení, hypotéka,....), bude to jen horší a horší.

Taky jsem ustupovala, ustupovala a ustupovala a.......... jenže to je vstupenka do blázince.

A jak to dopadlo Fly?Dotáhla jsi to do konce?

Mám to stejný, Ify, bude mi brzo 39, mám pětiletou dcerku z předchozího vztahu. Už jsme před ní upustili pár nechutných slov, byla svědkem hádek a bouchání dveřma. Když si pomyslím, že to hned druhý den vypráví ve školce........ Řekli jsme si, že se 31.12. sebere a odstěhuje, ale mám strach, že se z podlíčka nehne a bude to pořád dokola. Já už nemám sílu vůbec na nic. Nenávidím sama sebe, protože se kolikrát utrhnu na holčičku a pak mě to strašně mrzí, protože ona je super a za nic nemůže. Potřebovala bych někam vypadnout, rozptýlit se a zapomenout.........

Mamiška

Tak mám úplně stejně jako ty. S tím rozdílem , že jsme manželé a náš pětiletý syn je společný, o to je to horší. S manželem dohoda není možná, trvá na tom, že za všechno můžu já a on je bez chyby - ,,pan dokonalý,,. Snášela jsem to dlouho, ale už dál opravdu nemůžu - poslouchat věčné nadávky, ponižování, arogantní chování a to všechno před synem. Už mám advokátku (bez dobrého advokáta do sporu s manželem jít nemůžu), která to vše označila za domácí násílí - psychické týrání. Dohodla jsem se s ní, že po novém roce to zahájíme, to už budu mít volný podnájem - odejít musím, i když mi patří polovina domu. Pomalu se stím smiřuji, i když mě čeká patrně několikaletý boj o syna a o majetek. Dost jsem zhubla, skoro nic nemlůžu jíst, je mi z toho všeho opravdu špatně. Navíc jsem na to úplně sama, nemám oporu ani u vlastní rodiny.
Moc Ti držím palce ať to všechno zvládneš, protože rozvod či rozchod s takovýmto člověkem je jediné možné řešení, jenže člověku trvá zatraceně dlouho než si naplno uvědomí a sám přijde na to, že toto je jediná cesta - cesta ven, cesta na svobodu.

Holky tak jsme se opět rozešli s přítelem s kterým jsem byla 5 let už si nerozumíme já ho už ani nemilujuRozešli jsme se opravdu asi tak 30 krat za celých 5 let před měsícem jsme se rozešli a dali zase dohromady vydrželo nám to 14 dní a už jsme zase od sebeHolky jakým zpusobem se mám toho už zbavit abych s ním nebyla nechci se už vracet,vždy se vrátíme s tím že se změníme,ale nikdy se to nepovedlo,ale furt se vracíme.
CHci už z tohodle začarovaného kruhu ven vubec nevím jak na to abyhc se už nevrátila jakmile si jendou napíše zase se k sobě vrátíme,ani jden nemáme tu hrdost už se k sobě nevrátit,ale takto už to nejde prodlužujem to takhel celých 5 let,vždy se k němu vrátím z nudy ze samoty aniž bych chtěla. Přitom jeho nechci už dávno aspon tak rok a pul,ale stále se vracím je to moje celoživotní pření už to zvládnoutNejdélejsme to vydrželi měsíc.