Neoslovování titulem, jménem

jak to tu čtu, jsem ráda, že jsem zatím vždy pracovala ve společnosti, kde bylo mezi pravidly i tykání. upřímně řečeno si myslím, že jsme všichni stejní lidé a není třeba se oslovovat titulem. úcta a respekt se nabývá jinak než písmenky před jménem.

Dneska už má titul skoro každý, kdybychom se podle něho měli oslovovat, tak mi to velice věrně připomíná dobu pánů soudruhů. Pane profesore račte, s dovolením pane inženýre, pane bakaláři posaďte se prosím... Anebo paní bakalářko, zapomněla jste mi namarkovat ty okurky...i to se stává...
Akorát to vytváří dojem povyšování se nad ostatní... Někde to beru, někde je to prostě zažité, jako jsou gymnázia a vysoké školy, kde se tituluje, ale kde jinde v normálním životě?

V práci nás je s titulem jen pár a rozhodně si tak nenecháváme říkat... Osobně nemám potřebu se povyšovat nad ostatní (služebně starší) kolegyně, jelikož ony mají "pouze maturitu", zas takovou hvězdu ze mě titul neudělal... Ale je pravda, že se pohybuji v trochu jiném prostředí než jsou nějaké nadnárodní firmy, jak tak čtu, tak je to opravdu rozdíl.

Jinak titulem oslovuji pouze lékaře, v písemné komunikaci jsem tituly oslovovala i učitele na VŠ (jinak jsem oslovení obešla).

Mně vyhovuje jméno + vykání. "Radko, můžu Vás poprosit...". To je uctivé. Ne vždy je vhodné tykání.

Tak jsme se oslovovali s kolegy v bývalé práci (s těmi, se kterými jsme si vykali, s některými jsme si tykali) a příjde mi to jako dobré oslovení
V současné práci si všichni tykáme, i s těmi nejvyššími z nejvyšších

to je nejlepší. U nás ve firmě si teda všichni tykáme i se šéfem. Ale myslím, že v jiných situacích je jméno a vykání ideální. Pokud to není zrovna někdo, kdo si potrpí na tituly

Jo no hlavně často vidim, že tyhle lidi co jsou zaslepený jejich titulem a berou ho tak vážně už si myslej, že jsou hned někdo a v práci se už nemusej snažit, protože stačí už přece to, že jsou třeba inženýři nebo magistři. Znám 2 cizince většinou z Ruska nebo Ukrajiny jedna je vystudovaná doktorka a druhej právník kde je to prej snad ještě těžší vystudovat než u nás a oba tady tak akorát uklízej a kopou, protože jim nikdo práci nedá a fakt si nedovedu představit, že by někdo někomu v práci řekl: Podejte mi prosim pane magistře lopatu vykopem tu díru. To samý jedna známá, která vystudovala vysokou jenom kvuli rodičům, ale nedělá to, protože vždycky chtěla bejt barmanka a taky jí tam neřikaj inženýrko.

Přesně tak

no kdyby asistentka řekla šéfovi "Davide, mohl byste...", tak je to dost možné

tohel je samozřejmě problém, ale rozhodně to není typická situace, a navíc to hází špatné světlo na ty, co je nechtějí zaměstnat, a ne na ně samotné.
My se tu pochopitelně bavíme o případech, kde lidi s titulem zastávají adekvátní pozice.

Reaguji na Jully: Takže říkají "pane doktore"? To mi přijde takové staromilské . U nás je to, cos napsala, běžné, naopak na tituly se u nás moc nehraje.

No v Čechách to docela je typická situace takovejch lidí je tu mraky. Jinak třeba Miss Dior psala, že jí je 25 let takže ten titul nemá zas tak dlouho a už je na něj nafoukaná. To mi přijde na hlavu. Neřikám kdyby jí bylo 50 a byla to tamhle někde náká kapacita v oboru dejme tomu, ale takhle brzo asi těžko.

Třeba jí časem dojde, že za titul si respekt svého okolí nekoupí. No a když ne, tím hůř pro ni

Jo přesně...radši už to nebudu řešit, ještě by to vypadalo, že jsem si na ní ''zasedla''

Musím se přiznat, že mne spíš bylo na obtíž, když mi v jedné bývalé práci šéf říkal "paní inženýrko".
Titul z konkrétní školy je podle mne důležitý při pracovním pohovoru, kdy dokazuje, že o tom oboru asi něco víme (pokud je to ten obor) apod. Ale jinak se s titulem není potřeba ohánět, ne?!

Mám dokonce zkušenost s tím, že se titulem někdy oháněli lidé, o kterých jsem věděla, že vš vystudovali s odřenýma ušima... to vždycky nevím, zda se smát nebo brečet.