Nervy a stres ze školy

Reaguji na Natalia90: Tvoje situace se mi zdá jako takový ten stav vyhoření, asi si si vysokou představovla jinak a vyhasl ti životní elán. V tom, že se "fyzicky na práci nehodíš" problém nehladej, fyzioterapeutky znám dvě a obě jsou to mladé štíhlounké kočky a svoji práci zvládají. Spíš se mi zdá, že od nás chceš souhlas - ano, vykašli se na to, ale myslím, že změna vejšky to u tebe nevyřeší.
Reaguji na Misha152: Rozhodně školu dodělej! Je ti 20 a máš základní vzdělání, práci v odvětví cestovního ruchu najdeš i bez kvalifikace. Osobně neznám snad nikoho, kdo by skutečně dělal práci, ze které má výučňák! U tebe je důležité, mit dokončeno aspoň něco víc, než základku, zatímco Natlia90 už má maturiru, s tou už může člověk celkem úspěčně existovat. Tvoje vzdělání zatím vystačí tak na uklizečku nebo doplňování do regálů, takže se přestaň vymlouvat a jdi se učít!

Reaguji na mle:
Problém je v tom,že to pořád ještě hledám. Vím,že až najdu to čemu se chci věnovat a čím se chci živit,bude změna VŠ velkým přínosem. Umím zatnout zuby a jít si za tím,když to na 100% chci a vidím výsledek. Jenže tady ho nevidím,vím,že se tomu věnovat nebudu a nechci a z toho plyne všechen stres a nervy.

Toho se právě bojím,že to odnese zdraví. V sobotu sem byla s mamkou na nákupech,koupila jsem si několik pěkných věcí, ale jakmile jsme přišly domů nějak to na mě přišlo,že v pondělí se budu muset zas do tý školy a celý sobotní večer sem probrečela. Prostě už se ani neumím radovat a myslet na něco jinýho a hezkýho.

víš oni všichni chtějí dělat jazyky, ale co to vlastně v praxi znamená? Buď je člověk musí ovládat na špičkové úrovni a pak se živit jako překladatel tlumočník, ale jinak? Jazyky mě baví, ale upřímě si myslím, že "jen" jazyky je málo a spíš bych si je nechala jako koníček a chodila třeba právě do té jazykovky, ale hlavní obor by mě být jiný.
To je jen můj názor.

Ano, tak nějak jsem to myslela, tak pak asi není co řešit a nemá smysl se tam dále trápit. Snad tvoje další volba bude šťastnější

Reaguji na mle:
to nejsou výmluvy! To sice ano , ale s maturitou ... tohle je bez maturity ošetřovatelka ... a pokud si udělám nástavbu na podnikání stejně to tak i tak budu muset dělat budu mít praxe ve zdravotnictví

Souhlasím s Patty, samotné studium baví málokoho, takže pokud čekáš, že tě někde jinde studium chytne, budeš se těšit do školy a všechno ti půjde, nejspíš budeš hledat věčně Cestování zní sice skvěle, ale stojí to peníze a pokud se ti nechce pracovat...
Jestli jsi spíš přes přírodní vědy, co zkusit nějakou přírodovědeckou fakultu? Nebo o farmacii jsi už přemýšlela? A proč si myslíš, že nemáš na medicínu?

Reaguji na Natalia90: Tvoji situaci ti určitě nezávidím, vím jaký to je, celý vikend prožít ve stresu, že v pondělí to začně na novo, měla jsem na střední jednu hroznou učitelku, a to na dvě hodiny každej den - tehdy jsem s tím nemohla nic dělat, prostě mi nezbylo než to vydržet To ty naštestí nemusíš.
S tou změnou oboru. Pokud myslíš, že máš jasno, tak rychle jinam, jenže z tvých příspěvků bych řekla, že jsi zmatená (taky znám), tak bych zkusila získat pár životních zkušeností jinde. Kdysi jsem narazila na nějaké dobrovolnické programy, nebo zkus au-pair, či práci v zahraničí. Nedoporučuji ti vycestovat, protože je to módní, ale proto, abys získala odstup ...

Ano jsem právě zmatená. Líbilo by semi být třeba asistentka ředitele nemocnice či něco takového,prostě mě to k tý nemocnici pořád nějak táhne a nemusí to být právě práce jen s pacienty. Jenže k tomu bych asi taky potřebovala zdravotnické vzdělání,abych měla páru o tom jak to chodí.

Právě, myslím,že kurzem na jazykovce nic nezkazím,alespoň budu vědět jestli na to mám a něco se přiučím.

Chemie je můj velkej strašák už od střední,takže to nepřipadalo k úvahu

Reaguji na Natalia90: řekla bych, že k asistence ředitele nemocnice VŠ asi ani moc nepotřebuješ, ani znalosti o biologii člověka...tam jde spíše o manažerské a administrativní schopnosti.
A nechtěla by ses rovnou poptat v nemocnici a jít pracovat? Je otázka, jestli vůbec VŠ potřebuješ, kamarádka se SŠ šla dělat do nemocnice, aniž by měla praxi, dělala nějakou administrativu spojenou s tím, nemocnému se zajišťujou sestřičky, které za ním chodí domů a pomáhají mu tam (omyjou ho a tak). Něco takového to bylo, nevím přesně, ve zdravotnictví se neorientuju. A na většinu takových funkcí není potřeba VŠ ani znalosti o nemocech, ale spíš administrativa a organizační schopnosti.

Myslíš tu medicínu? Mám dojem, že tam snad chemie ani není. Měla jsem tam kamarádku a teď si vůbec nevybavuju, že by něco s chemií měla. A když, tak možná v prváku jeden semestr, ale nic, co by se nedalo překonat. Nehledej výmluvy, proč to nejde, řeš jak to udělat, aby to šlo, třeba by sis sehnala doučko.... Jen je problém, že nemáš žádný cíl, za kterým by sis šla i přes všechny překážky a jen hledáš proč tohle ne, tamto ne..

Reaguji na Natalia90:

Myslím, že důležité je i rozklíčovat důvody proč máš ze školy takový stres a nervy. Když se nad tím zamyslíš... vadí Ti spolužáci, učitelé, nejde Ti učení? Nebo na co konkrétně se do školy netěšíš? Já osobně si myslím, že máš celkem dobrý obor - nedělá to každý. Ale moc se v tom nevyznám, nevím jaké je potom uplatnění.

Jinak pocity, které popisuješ znám. Zažívám to taky (třeba to tak jsi psala o sobotním nakupování). Ale nemůžu přijít na to proč to tak je

Mě tatík řekl, že je vlastně jedno co vystuduji, hlavně, že ten titul mít budu. Ale pokud tě to opravdu nebaví tak co řešit- zmen obor, vždyt v dnešní době můžes studovat cokoliv Mě celá SŠ nebavila, letos maturuji a nakonec se hlasím na úplně jiný obor a a vybírala jsem tak, ať neskončím jako na SŠ- ať me to aspon trochu bude bavit a zajímat hodně štěstí

Určitě je tam dvousemestrální biochemie , ale každopádně to není nic, co by se nedalo naučit.

Ahoj holčiny,

mám podobný problém - vlastně mám cca měsíc na to, abych se rozhodla jak dál..
Odešla jsem si na rok dodělat Bc. do města 300km od mého bydliště - mám za sebou už vošku a vlastně od začátku září mám dojem, že jsem na tu vysokou chodit neměla.
Mám dvě brigády, které mne obě baví - tudíž jsem i získala dojem, že by mi bylo lépe v zaměstnání - ve škole mám stres především z jednoho předmětu - mám dojem, že ho asi nezvládnu, tudíž ani nemá cenu chodit na zkoušku.. prostě se to snad ani nedá nadřít (ne že bych se nesnažila) - jedná se o ekonomii - jenže vyučující po nás chce logicky myslet a to já nemám - taky se to promítá do matematiky a v té se taktéž ztrácím..
Studuju soukromou školu, další školné mém uhradit do půlky prosince - zkoušky jsou až v lednu - tudíž nevím, zda má smysl vyhazovat další peníze (školu si platím sama z brigád)..
Říkám si, že před tím termínem placení zajdu za tím přednášejícím, a pokusím se s ním probrat, zda to má cenu, že to nezvládám, ale nevím jak se k tomu postaví, ptz je hrozně nepříjemnej a popravdě se ho docela bojím..
Já vím, jde jen o rok a jinak by mě škola bavila, ale prostě to odloučení od rodiny, ekonomii nedávám.. co byste mi poradili?