Neupřímnost ve vztahu

Alfina
Upřímně co jsem si přečetla tvůj příběh, tak nepochopím, jak se takoví "hovada" (jako byl tvůj teď už naštěstí bývalý) můžou vůbec rodit a ještě víc nechápu že jim takovýhle chování prochází. Teda ten by zasloužil víc než jen neodpovídat na zprávy a totální ignoraci, ten by zasloužil vykastrovat a dlouze mučit! Dobře jsi udělala, tos měla vlastně už udělat dávno - poslat ho k vodě. Takovýho bych už ani nepozdravila, to je teda hnus!!

Přesně tak. I já jsem slyšela říkat Plzáka tato slova. Takže i když je možná nevymyslel, šířil je.

Jinak k příběhu Alfiny. Hodně mi připomíná příběh kamarádky, která chodila dva roky s přítelem, žili každý zvlášť, ale plánovali budoucnost. Kvůli jeho údajné babičce, která u něj prý bydlela, nechodila kamarádka do jeho bytu, scházeli se u ní. Někdy mluvil o starší kolegyni, která mu vede účetnictví v jeho firmě a on jí musí občas o víkendu s něčím pomoci, proto nemohl být každý víkend s mou kamarádkou. Po dvou letech jí najednou ona kolegyně zavolala, že už toho má dost a že chce vědět, jestli s ní její přítel něco nemá. Kamarádka z toho byla v šoku, sešly se, dozvěděla se, že ona kolegyně (mimochodem nebyla to starší dáma, ale byla mladší než má kamarádka) s jejím přítelem žije už pět let a plánují miminko. O mé kamarádce této ženě tvrdil, že je to jeho kamarádka z dětství a že mu pomáhá s nějakými překlady z angličtiny. Bylo z toho hodně slz, strašné hádky s ním a rozchod obou žen s ním. On pak nemluvil ani s jednou z nich, odmítl komunikovat, dokonce se tvářil ublíženě, že se na něj domluvily. Nakonec se dal se svou kolegyní znovu dohromady, ona mu odpustila, když zjistila, že moje kamarádka s ním už nic nemá. Prý bez něj nemůže být. Ale po půl roce začal znovu mé kamarádce psát, jak na ni musí pořád myslet, jak vzpomíná na všechno krásné, co spolu prožili, že jenom s ní se cítil štastný... bla, bla, bla. Ona je takový blázen, že si s ním do dneška skoro každý den píše, pořád na něj myslí, i když ví, že to není chlap pro život. Už rok se s ním neviděla,ale pořád ho prý miluje a nemůže se od něj odpoutat. On jí každý den píše, jak na ni myslí, že je jeho sluníčko, jeho tajná láska... Rozumově kamarádka chápe všechny argumenty proti němu, ale není schopná navázat delší vztah, protože má v hlavě jenom jeho. Ráda bych jí pomohla, ale nejde to.
Alfi, jestli máš dost síly, pryč od něj!!! Rozhodně také radím - ignorovat, zapomenout a být ráda, že ses takového chlapa včas zbavila!

Ahoj,
tak to je snad poprvý, co jsem si přečetla celou diskuzi od začátku až do konce. Připomíná mi to sebe a můj dávný vztah s jedním povedeným týpkem. Teď se tomu směju, ale tehdy jsem byla hotová a trápila se, ale na druhou stranu jsem nechtěla od něj odejít. Sice jsem neměla o něm nějaké špatné informace od lidí, co ho znali, ale ve mě něco hlodalo, že to něco není v pořádku. Nakonec se rozešel on se mnou a teprve potom jsem se o něm dozvěděla zajímavé věci. Jsem ráda, že to tak dopadlo a že jsem měla takové štěstí, že mě opustil.

no já kdysi taky ověřovala, pak mě to mrzelo ale zase jsem si udělala o něm obrázek, jak někteří chlapy svýma řečma dokážou oblbnout...děs, kdybych to sama nezažila, nepochopím....zpřetrhat kontakty, nemlvit, neodpovídat.....jestli vyhrožuje, že si něco udělá, tak kecá...jeden mi taky tehdy vyhrožoval, nevěděl jak už upoutat, přitom to by hajzl kterýmu není rovno...aji jsem odjížděla pryč a nechala se zapírat a pak byl klid...no a přítel se kterým jsem plánovala budoucost žila s ním 5 let si za mýma zádama udělal miminko, ale dál bydlel se mnou....nechápu kdy mi to jako chtěl oznámit.....no nic to už je jinem příběh, ale opravdu na nic nereaguj, nekomunikuj a zapomeň, i když to nejde...no a časem si najdeš někoho fajn...určitě

Jojo já to taky slyšela a dokonce četla na seznamu jak měl poradnu a plno jiných věcí, jako že je normální zahýbat když se to ten druhý nedozví

to jsou teda rady
A pak si každej chlap myslí že to je normální když nějakej úchylák jim na to sepíše odbornou knihu

Nejhorší je. že některý holčiny si to nechají líbit a oni to pak praktikujou na všech, protože přeci tam té to nevadilo.......

auau to je holá pravda a smutná...já naštěstí po určitých náznacích a zjištění více věcí k nim jsme v čas vždy vystoupila ze vztahu...teda 2x abych nepřeháněla......a su za to ráda, protože pak se jen trápíme a trápíme

dalphine999
Je to s nima peklo, člověk si říká-kvůli mě se změní a tohle dělat nebude... Někdy jsem taky odpoštěla a říkala si že si zaslouží druhou šanci. Ale to pak člověk furt podezírá a stresuje se

Markét
já si myslím, že mnohdy ta dotyčná cítí, že něco není v pořádku. Takovej šestej smysl, prostě svítí kontrolka. A pokud on je lhář a podvodník, tak jí samozřejmě bude přesvědčovat o tom, že si to jenom vymýšlí. Chce to utnout hned na začátku, jakmile se to toho člověk zaplete, dělají se razantní kroky hůř. A dotyčná pak odpouští až do bezvědomí.

Už jsem poslala dávno a definitivně, ještě dřív než jsem napsala první příspěvek sem, chtěla jsem se jen ujistit, že dělám dobře.
Navíc se dnes po tom všem vyjádřil, že za to všechno ani nemůže (asi mu mám sbaštit, že to na něj narafičili). Známému však tvrdí, že není blbej, aby mi říkal celou pravdu. Prý nechce ničit holku (takže to celé pravda je), kterou miluje více než svůj život....

Nedoufala jsem, už bych se nevrátila, nevěřila bych mu ani slovo a podle všeho, co udělal, mi za ten další čas už nestojí. Vím, co chci a co ne. Byla to zkušenost, ovšem vycházím jako vítěz. Sice jsem narazila, ale zase se hodně naučila. Navíc už na začátku jsem věděla, že to na celý život rozhodně nebude. Proto ani nejsem zdrcená...

Alfina
tak to mám radost, že se cítíš lépe. Možná ještě smutek příjde a takové to znechucení, jak tohle vůbec může někdo udělat. Snaž se vytrvat, udělala jsi jedině dobře. Držím ti palce, ať se ti daří.

Taky nechápu, kdy mi to chtěl oficiálně oznámit.......... (tušila jsem to 2 dny zpátky než jsem napsala sem).
O jejím dítěti jsem věděla jen pár dní, ale ne to, že je jeho - jinej příběh, nechci rozepisovat, další velká lež.

Asi jsem studenej čumák, ale nikdy jsem druhou šanci nedala. Odpustila? Nevím, možná...
Ale brala jsem a beru to tak, že když mě nechceš, nechtěj. Měl jsi možnost, promarnil jsi ji, tvoje smůla. Ovšem taky dodávám, že jsem ještě nebyla totálně zamilovaná a to je nejspíš tím. Nebylo žádné "když srdce zavelí, je rozum v pr*eli"

kecy v kleci. Kdyby tě miloval víc než svůj život, tak by ti nikdy takhle neublížil. Už tím, co dělá, ničí životy ostatních kolem sebe. Jenom doufá, že se to k tobě dostane a že ty přiběhneš zpět. Je to patologická osobnost, pryč od něj.

Brečela jsem jen první den, ten druhý to ze mě záhadně spadlo... Kvůli takovýmu parazitu nestojí za to prolévat slzy. Možná mě píchne, ale za blbost, jak za jeho, tak za tu mojí.
A holky, měly jste pravdu!! Ignorovat! Ještě nikdy jsem to nezkusila, ale je to skvělej pocit pro mě samotnou. Ale na vavřínech usínat nebudu, nesázím na to, že to půjde tak krásně rychle. Ono trvá, než ho někde potkáte a nic se ve vás nepohne. Ale však jsem silná holka..