Ahoj, vůbec nevím, co si mám myslet o chování svého přítele. Ani nevím, jestli jsem se já zachovala správně! Jsme spolu rok, žili jsme spolu u něj v bytě, protože ho má velký a krásně zrekonstruovaný. Vsadila jsem na lásku a odstěhovala se za ním do malého města (skoro vesnice). Nic se tam nedělo, nikoho jsem tam neměla, přítel od rána do večera v práci, já dojížděla do své práce hodinu vlakem tam a hodinu zase zpět, 2x přestup. Můj vlastní byt jsem si platila, takže jsem na tom byla finančně hůř, než normálně. To víte, na začátku jsem měla růžové brýle, ale nebyla jsem u přítele šťastná a tak jsem se odstěhovala zpět, i když mi to bylo strašně líto, protože jsem si na něj moc zvykla a máme spolu krásné splynutí. S nikým jsem si tak nerozuměla a nenasmála. A proto jsme se dohodli, že si najdeme větší byt u mě ve městě, ať jsme zase spolu.
A teď to začíná: byty jsem na internetu hledala jenom já, obvolávala, domlouvala prohlídky, přítel se nijak aktivně nezapojoval. Řekla jsem si, nevadí, každý má něco, nevybírej, ať nepřebereš, když je mi už 28 a biologické hodiny tikají.
Našla jsem byt v top lokalitě, měla jsem víkend na rozhodnutí, protože za mnou už byl jiný nedočkavý kupec.
Partner byl z té rychlosti v šoku, prý je to moc brzo, že si představoval, že to bude tak za měsíc, za dva, že si ještě nepočítal finance a neřešil, co s jeho bytem. Byla jsem v šoku a hlavně strašně zklamaná. Dodal: neřekl jsem ne, ještě mám jeden den na rozmyšlenou!! Ale mně stačil výraz v jeho tváři a chování stylem, že mu se to teď nehodí. Řekla jsem mu, že by měl mít radost, že s takovou s ním nechci být, že mu nevěřím. Předtím mi tvrdil, jak se těší na náš společný život, že budeme chodit tam a dělat tamto a spoustu krásných řečí i miminko bylo zmíněno.
Nemám v něm oporu, co dál? Byt jsem odvolala. Nějak si nedokážu představit, jak s ním mám být dál, když není, co plánovat.
A největší šok přišel 2 dny na to, kdy mi moje nejlepší kamarádka, která chodí s jeho kamarádem řekla, že mě přítel chtěl požádat o ruku na naše výročí, že měl koupený prstýnek.
Je mi to tak líto, ale ani nevím jestli tomu mám věřit, když mě vypekl s bydlením. Je mi 28, jsem sama a přitom jsem si myslela, že mám vše na dosah ruky. Ex se ale nesnaží dostat mě zpátky (je to sice 3 dny). Ale dostala jsem sms, že už má plné zuby toho, jak ho do všeho tlačím, že jsem se s ním rozešla já, ne on se mnou, že nic neudělal a že nevěří on mně, protože mám profil na Badoo (kde nechodím). a samé takové kraviny.
Co byste dělaly vy? Čekat? Odpustit? Kontaktovaly byste ho? Nebo ho vypustit z hlavy a hledat jinde?
Děkuji za názory, rady.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Nevím, co si mám myslet o chování přítele
Tak tohle mi nedá.... Podle mě ten tvůj rozchod unáhlený byl a musím souhlasit s většinou holek, že by se mi tvoje chování, být na místě tvého přítele, taky nelíbilo.
Cituji Elenabell: se k němu vracet nehodlám
Cituji Elenabell: prostě ho mám dost a nevěřím mu
tak co tu potom řešíš? Rozhodnutá jsi, názory jiných odsuzuješ a jen se vztekáš... cituji: "Odpustit?" - netuším, co bys mu měla odpouštět. Ale neodpustím si rýpnutí. Po pár hodinách od založení deníčku s dotazem zda se k němu vrátit ho už nechceš ani vidět. Rychlá změna 
Cituji Elenabell: měl solárko a kadeřníka.
Poslat SZJežiši promiň, ale tak podle mě je to dost unáhlené jednání se s ním kvůli rozejít...a žádný chlap mi nikdy na hlavu ne.ral teda
Třeba měl spíš plnou hlavu žádosti o ruku...no nevím, co po nás chceš. Počkáš si na jiného a vracet se nehodláš, sama to píšeš.
Reaguji na snajpr:
Před chvílí jsem psala, že vypsání pomohlo. Odpustit třeba to, že na jeho popud sháním byty a pak nic, mám tisíc jiných věcí na práci.
Chudáček přítel, že nechal všechno zařizovat holku...nevím já takové jednání od svých ex nikdy nezažila a vadí mi to.
Cituji Elenabell: Chudáček přítel, že nechal všechno zařizovat holku...nevím já takové jednání od svých ex nikdy nezažila a vadí mi to.
Ale to je tvůj problém 
Reaguji na Cherry_:
A proto mě to naštvalo a vyprdla jsem se na něj dokud je čas...
Já osobně tě docela chápu a o takového chlapa bych asi také nestála. Chyba nastala už tehdy, kdy ses o to začala starat pouze ty. Podle mě tohle sama ženská zařizovat nemá. Pokud mě ten chlap chce požádat o ruku a žít se mnou, tak by to měl řešit on a nebo oba společně. Nejen to, že se o to nestaral, ale i to solárko a kadeřník to mě osobně nevoní po muži o kterého bych se mohla opřít, ale těžko říct z druhé stránky to nevidím..
Reaguji na EleanorWoods:
Děkuji, už jsem si připadala jako někde, kde se chlapovi roztahuje i červený koberec...některé komentáře, chudák přítel atd. fakt nechápu. Přesně mám strach, že se o něj nebudu moc v životě opřít.
Reaguji na Elenabell: Pokud to tak cítíš, tak to rozhodnutí bylo správné. Mám vlastní zkušenost s chlapem, který na začátku samá chvála a cíle a potom samý problém. Opravdu netoužím mít vedle sebe chlapa, kterého musím pořád vodit za ručičku a ptát se ho xkrát, zda mu to vyhovuje tak a nebo tak a jestli by mohl tohle a tamto. Je to otravné a nedůstojné. Ty jsi člověk, který se dokázal nějak přizpůsobit a který vydal nějakou iniciativu a měla by sis najít k sobě někoho, kdo to tak má stejně a komu můžeš dát tu volnou ruku ty..
Sama se pohybuji kolem nemovitostí a vím, že některé nabídky jsou rychle pryč a člověk se musí umět rozhodnout rychle a sama vím, jaké jsou kolem toho nervy a když se nezapojoval do těch prohlídek, tak tam asi zájem nebyl a nevím, kdy tu situaci chtěl řešit zvlášť, když už sám věděl, že ty tu situaci nějakou dobu řešíš.
[reaguji]EleanorWoods[
Já se přizpůsobila už prve, jak jsem se k němu stěhovala a že to pro mě nebylo vůbec vyhovující, ale snažila jsem se s tím poprat a on všechno dostane na podnose. Strašně mě to vzteklo a zklamalo, protože já si to vždy otočím na sebe a nechápu nad čím se rozmýšlel. Ale ptát se chlapa jestli mu to vyhovuje a mohl by to a tamto tak to fakt ne. Obávám se, že by to bylo samé řeči a skutek utek.
Píšeš, že jsi u přítele nebyla šťastná, tak ses odstěhovala. A jaký byl důvod, že jsi tam nebyla šťastná?
Na mě to dělá dojem, že ti absolutně chybí empatie. Nenapadá tě, že jsi ho prostě do něčeho vmanévrovala, že se vůbec nikam stěhovat nechtěl, ale protože už tě zná a ví, že tlačíš na pilu a neumíš dělat kompromisy, tak ti to nedokázal říct? Já nevím, neznám tě, ale když se s partnerem o něčem důležitém bavím, nechávám mu hodně prostoru a neposlouchám jenom CO říká, ale taky JAK to říká. Kolikrát poznám, že mi jenom chce vyhovět, ale moc se mnou nesouhlasí..
To, že se někdo nechce IHNED odstěhovat, ale potřebuje více času na to, aby se rozhoupal, promyslel si to (navíc píšeš, že má pěkný nově zrekonstruovaný byt, tak se mu z něj třeba nechce), to považuji za naprosto normální. Zkus se na celou věc podívat jeho očima, promluvit si s ním a třeba ho pochopíš. Ale ty už jsi se s ním vlastně rozešla, takže radu nepotřebuješ
Reaguji na amelie1111:
Empatie mi vážně nechybí, přítel básnil o společné budoucnosti, chtěl, ať ty byty hledám, takže pokud se nechtěl stěhovat, měl to normálně říct a né mluvit, jak se těší.
Z bytu se mu nechce, ale nebaví ho město, kde žije. Já ale nechci čekat na chlapa až se rozhoupe a jenom mluví, to mně nepřijde moc atraktivní do budoucna. Tak se to aspoň projevilo včas
Cituji Elenabell: e mi už 28 a biologické hodiny tikají.
Ale netikají to až o mnoho dýl
Cituji Elenabell: Ale dostala jsem sms, že už má plné zuby toho, jak ho do všeho tlačím
Mě teda taky vadí , když mě někdo do něčeho tlačí a to nejsem chlap.Každý má jiný přístup k určitým věcem to, že to tak cítíš ty a chtěla to tak neznamená , že ten druhý to má nastavené stejně. Asi bych přestala tak tlačit na pilu a neurážela se tolik .
Upřímně to na mě působí, že zakladatelka chce slyšet, že chyba je na straně přítele. Avšak kolik ti je let, že se s ním hned rozcházíš? Podle mě jsi dost nedospělá a když se mu ani nechceš omluvit, protože takovýhle jednání by chtělo omluvu, tak se nediv. Já jako chlap bych takovou ženskou nechtěla ani za nic
Cituji Elenabell: Chudáček přítel, že nechal všechno zařizovat holku...nevím já takové jednání od svých ex nikdy nezažila a vadí mi to.
jj, nejsi na to asi zvyklá, na takovou pasivitu. Když jste se jednou na něčem dohodli. A pak hrozný údiv. Samozřejmě, že krásný byt může rychle zmizet. To je přece jasné! 
Jinak já neodsuzuju ani hysterické výstupy u žen, když se ten jejich "dloube v nose", ony něco zařizují a on se pak ani nedokáže rozhodnout. Sice teda přímo rozchod je silné kafe, ale kdyby o ten vztah on dál hodně stál (řeči o žádosti o ruku), tak se ještě ozve.
Chlap má o ženu aspoň trochu bojovat. I když jak se tak psalo o solárku a kadeřníkovi, tak nevím, nakolik je takový kluk bojovník.
Téma Nevím, co si mám myslet o chování přítele je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:
- Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
- Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
- Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
