Nezájem partnera o diskusi

To znám. Bohužel ten kluk si prostě neuvědomuje, že "zase něco rozebíráme" proto, že on s náma není schopen diskutovat. Kdyby se to vyřešilo, bylo by to a opakovat by se to nemuselo, tudíž ani jeho by nemusely štvát naše snahy o diskuzi. Jak jednoduché.
Na druhou stranu oni takoví jsou no a málo kterej se hrne do řešení, když sám problém nevidí... Což nevidí nikdy pokud nám vadí něco na něm, že...

Já teď nějak ale teda nevím co dělat, nechat ho byýt nekomtaktovat? Aby mu došlo že mu chybim ozval se sám a až sám měl snahu si promluvit zda má smysl spolu být? Je blbost snažit se mu něco říkat?

Pak mě napadá vždy jen, že mě nemá rád, že si m neváží a nehodlá řešit nic z toho důvodu, že je mu vše jedno. Zase vím, že to dělala vždycky, že nic nevidí neslyší a všechno je krásný aby se nemusel do ničeho pouštět, ale teď fakt nevím co s tím

Já bych řekla, že se s rozchodem už podvědomě smířil. Pokud s ním chceš zůstat, budeš muset jeho odpor k diskusím akceptovat a pokud ne tak se s rozchodem taky smiř. Rozhodně nepočítej, že se změní a při třetí pauze už radši ani nepočítej, že se k sobě vrátíte a bude to lepší. V pauzy prostě nevěřím, nefungují.

Reaguji na JitkaC2:
Ano, určitě přerušit kontakt. Pokud byla tvoje snaha dosud marná, tak teď se zázrak nestane. Nevolej, nepiš, počkej, až se ozve on. Nevím, jak ten rozchod vzal, takže to může trvat dva dny, týden i měsíc... pokud o tebe bude stát, ozve se.
Každopádně nevím, jestli to něčemu pomůže - pochybuju, že by se změnil teď, když předtím ne.

Ne to určitě ne, taky jsme dělal chyby já a oba bychom si měli uvědomit co chceme. Jen mi to přijde divný ukončit něco, nci si neříct a už se neozvat, vím, že z toho budu hodně špatná ... kor si nejsme jsitá, zda vydržím fak dělat nezájem a mrtvého brouka...

Jelikož jak dny běží a on nic, dostávám taková vztek, že mu an ničem nezáleží. Vůbec ho nechápu, přitom když sje pauzu narvhovala dříve, stále e tomu bránil, tak ne že nechce že je spokojenej. A teď ticho popěšině

Tak snad když jste se rozcházeli, tak jste si řekli důvod proč a co a jak, ne?

Reaguji na Marcilia: Myslíš, že je smířený? Kdyby byl, nedělá mu přece problém to narovinu říct, říká vždy jen dej tomu čas, at se procistí vzduch a azse se na sebe těšíme, že doufá že pak budeme stastný, ale ze ted tho máme oba tolik, ze by nebyl cas se sobe tak venoat jak ted potrebujeme oba. Je to divný no

Reaguji na Harlow: Popravdě ne, v hádce jsem o řekla já, že s nim nemůžu bejt a hotovo. Pak jsem popadla veci a odjela.

Reaguji na Marcilia: bohužel musím souhlasit s Marcilia. Tohle jsem si přesně zažila.

Neexistuje způsob, jak si bolest z rozchodu usnadnit, takže tě to opravdu bolet bude a jednou to přebolí. Jestli se ti vůbec neozývá tak asi nechce a rozhodně bych se mu nevnucovala. Ženy mají většinou takovou vlastnost hledat chyby a řešit je i v celkem dobře fungujících vztazích (to se týká i mě, ne že bych se vytahovala jak bravurně vztahy zvládám), ale na druhou stranu nejsou schopné nechat jít.

Pokud se teď příteli začneš znovu vnucovat, nebude mít nikdy důvod si tě vážit a ty sama sebe taky ne.

Hmm tak to je dost blbý. Když se mu ozveš, že by sis to chtěla vyříkat a tak, tak se může opět opakovat to, co vždycky = nebude chtít řešit. Chtěla jsi rozchod, tady ho máš a pokud ses při něm uspokojivě nevyjádřila, tvůj problém. Aspoň teda tak bych si to myslela podle toho, že nikdy nic řešit nechtěl.
Je chyba vylítnout, prásknout dveřma... co pak?

Reaguji na JitkaC2
Myslíš, že je smířený? Kdyby byl, nedělá mu přece problém to narovinu říct, říká vždy jen dej tomu čas, at se procistí vzduch a azse se na sebe těšíme, že doufá že pak budeme stastný, ale ze ted tho máme oba tolik, ze by nebyl cas se sobe tak venoat jak ted potrebujeme oba. Je to divný no:

Ano, akorát ti to není schopný říct na rovinu a doufá, že ti to časem dojde. Je mi líto, ale zkus se s tím taky začít smiřovat. A nepředstavuj si, jak ti za týden přinese pugét růží a zazpívá romantickou písničku před barákem