Nezdravá jistota s přítelem

Ježíš, holka, mluvíš mi přímo z duše Taky mám přítele, který mě skoro bezmezně miluje. Mám dny, kdy jsem za to strašně šťastná, moc si toho vážím a jsem ráda za to, že mám po svém boku člověka, kterému můžu absolutně důvěřovat a spolehnout se na něj. A zase na druhou stranu jsou i dny, kdy mě ta jistota trochu vytáčí a já utíkám si od něj odpočinout.

Ahoj Ano, jak tak popisuješ svůj vztah (resp. vztah k tomu vztahu ), je to jako bych slyšela sama sebe před x (miliony) lety... Zažila skoro to samé, i to, že zamilovanost tam z mojí strany na začátku nebyla, ale protože ten člověk byl tak hodný, milý, zodpovědný, šikovný, skvělý kamarád, a bylo mi s ním moc hezky, nakonec jsem si myslela, že ho taky miluju. Zkrátím to, asi po roce jsem se s ním rozešla, protože jsem se bláznivě zamilovala do někoho jiného. Ten nový vztah nedopadl dobře, ten další nakonec taky ne (i když jsme spolu byli hodně dlouho šťastní, než se to začalo kazit).
Ale víš co - nelituju toho. Až z odstupem času jsem poznala, že jsem prostě tehdy opravdu zamilovaná nebyla, a že mně až trochu svazovala ta jistota, že on by mně nikdy neopustil - i když si dnes myslím, že spíš než jistota to byla prostě jeho citová závislost na mně, a k takovému člověku se těžko vzhlíží.

Takže tvoje rada zní-rozejít se?Nebo minimálně až mě na chvíli zas přejde zamilovanost?(nevím jjestli to nezní ironick,,opravdu se jen ptám
Reaguji na zazushka:
Teď zas mluvíš z duše ty mě

Ženská neví co chce a nedá pokoj dokud to nedostane

Jsi mladá, v tomhle ti opravdu nikdo neporadí - vědět, že mám vedle sebe oporu, není to samé jako osobu, která je na mě citově závislá a vysává mě.. To je markatní rozdíl.. V tom prvním případě je to velká životní výhra, kterou, ale spousta žen pochopí teprve po pár opravdu velkých životních kopancích

Reaguji na Bruce78:
No a to je právě to!Mě ještě (naštěstí...nebo bohužel?)nikdo nenakop.A tak si toho nevážím.Jj,je to ten první případ..

Reaguji na Ana20: ale tak ber to tak, že i to k životu patří, člověk postě musí občas dostat nějaké lekce od života, aby spoustu věcí pochopil a myslím, že většina holek kolem toho tvého věku je na tom stejně, ale kolem třicítky už vědí, co ve vztazích důležitější. Ale každý si k tomu musí nějak dospět. Takže se klidně rozejdi, pokud to tak teď cítíš

Přečti si třeba tohle téma - uvidíš, jak vypadá chlap, který by se měl kopnout někam (ač zakladatelka nechce). A vůbec, čti více témata o "zlých" chlapech - třeba já občas příteli řeknu, co jsem tu zase četla a s láskou dodám, že já mám naštěstí jeho...třeba ti to taky pomůže

Edit: Lusinda už to vlastně taky napsala a já s ní naprosto souhlasím

Holky, díky za odpovědi....

Jinak, já si nedovedu představit, mít takového kluka, tu jistotu, hned napoprvé...sem musela prvně pořádně narazit s haj.zlem a až potom jsem si dokázala opravdu vážit a ocenit hodnýho kluka...

Ale pokud jsem tak správně pochopila, cítíš z něj opravdu lásku a oporu, nikoli nějakou přehnanou citovou závislost...tak bych to asi zatím rozchodem neřešila, co se třeba vídat míň, aby ti byl vzácnější a měl více prostoru pro své vlastní aktivity?
Taková jistota jako v druhém případě, je k ničemu....člověk potřebuje k sobě parťáka a oporu a ne nějakou loutku, která se klidně postaví na hlavu, abyste se s ní nerozešli...

Reaguji na Dasule:
Dasule musím s tebou souhlasit. Asi to tak fakt bude, že člověk musí nejprve narazit na pořádnýho haj.zla a pak si váží hodnýho kluka. Člověk prostě potřebuje dostat od života pár pořádných kopanců...aby si uvědomil, že touhle cestou příště ne a aby si vážil dobrých lidí. Co já bych za hodnýho kluka dala...

Vážně mě mrzí, že jsou tu ženský, co nedokážou pochopit, jaké štěstí doma mají. To bys raději patřila mezi tu skupinku žen, které tu téměř denně píší, jak je manžel virtualně nebo i normálně podvádí? Že mají doma dvě malé děti a tatínek vráží čas i peníze raději do milenky než do své rodiny? Možná ti připadá, že to trochu dramatizuju, ale mě vždycky strašně zamrzí, když něco takového čtu...Jiné ženy by ti za takového přítele ruce utrhaly a ty si toho nevážíš .
Takové to dobývání a že chlap dělá drahoty se dá očekávat na začátku vztahu, kdy tě nechá vycukat, ale po dvou letech vztahu je už trochu zvláštní očekávat podobné chování.
Mně připadá, že on je zrovna ten, kdo má rád víc...A taky myslím, že vůbec nevíš co chceš.

A to že tě v životě nikdo nenakop? Nevymlouvej se na to. Mě taky ne a toho co mám doma si zatraceně vážím. Ale jak píšu o větu výš, ty prostě nevíš co chceš a nemáš to v hlavě srovnané.

Reaguji na Mia_Sofia:
Přesně tak, souhlas...

Ale no tak, zakladatelka diskuze chtěla poradit, a ne být odsuzovaná! Já myslím, že je prostě škoda, že toho "ideálního" partnera potkala moc brzo - špatné načasování.

Ano20 - moje rada nezní, rozejít se... Netroufám si radit v tak zásadní záležitosti. Jen jsem chtěla říct, že je chyba cítit se provinile kvůli tomu, jak se cítíš - jeslti chápeš, co tím myslím. Nic špatného se ti neděje, tak to nelámej přes koleno a počkej... jsi ještě hodně mladá, zakládání rodiny nebo manželství ti zatím asi "nehrozí"... může se stát tolik věcí! Buď se "opravdu" zamiluješ do někoho jiného, nebo se ti stane, že se zamiluje tvůj přítel, a nebo se naopak stane něco co tě nakopne a utvrdí v tom, že on je ten pravý. Nech to plynout a netrap se

Na všechno existuje nějaká odpověď. Já zase nesnáším výmluvy... A nikoho neodsuzuju, na to jsou tu jiné

No nevím, mně se to teda moc neslučuje, když ti dělá radost, že se partner trápí a píše si s jinýma holkama.

Reaguji na blackberry:
ať žije překrucování..