Nešťastná, nesebevědomá, prázdná - deprese?

Ahoj holly....prožívala jsem něco hodně podobného, u mě byla ještě rozbuška rozchod - psychický teror ze strany partnera...skončila jsem na psychiatrii, rok se tam léčím, jsem na AD. Možná u Tebe najíždí lehčí deprese, doporučuju psychoterapii - povídání si s terapeutem a možná i medikaci...Spíš dobře? Já už pak ani nespala,nejedla a nic co mi dřív dělalo dobře či radost, mě nedokázalo vykouzlit úsměv na rtech...Určitě bych si zašla pro radu. Pokud jsi z Prahy, mohu Ti doporučit někoho... Nepropadej panice, i duše se dá léčit tak jako zlomená noha a nebyla bys jediná...v tomhle světě je prostě člověk křehkej a nejsme z kamene abychom odolali všem útokům toho všeho okolo nás...Držím palce

Reaguji na consuelaleachim: souhlasím, jako kdybych to psala já (až na ten rozchod a teror)

Reaguji na holly: přesně moje slova až teda na to vzdělání....zatím studuji jeden obor, ale poslední dobou taky ztrácím smysl toho všeho a mrzí mě to... Ale jinak se se všemi větami ztotožňuji, takže ráda bych poradila co dělat, ale sama mám stejný problém Nevím co s tím, ale těmito stavy od sebe odrazuju hlavně přítele a celkově okolí kolem mě...

Ale jestli mám říct co mi v takových chvílích pomáhá, tak pro mě je nejlepší zalézt někam kde jsem sama a nevylívat si to tak na lidech, které mám ráda...

Reaguji na consuelaleachim:
No někdy spím lépe jindy hůře, spíš mi dělá problém usnout. Já už o nějaké terapii přemýšlela, ale mám strach, prášky brát nechci. Chtěla bych si pomoct sama. Příjde mi to jako další selhání, že si to nedokážu urovnat. Já to dokážu vše pojmenovat, ale ne vyřešit. Hodit některé věci za hlavu a povznést se nad to, to mi prostě nejde. Neumím se radovat z maličkostí a život mi proklouzává mezi prsty

deprese je normální nemoc - nedostatek serotoninu v mozku a ten si jinak než léky nedoplníš. Takže to neber jako selhání a zkus zajít k doktorovi. Mamka měla podobné stavy a antidepresiva jí pomohly......
Jinak já osobně mám letos pocit, že mám rok blbec a snad jediné, co mě drží nad vodou je má rodina a pak to, že chodím pravidelně na zumbu - vyplavím si endorfiny a totálně si vyčistím hlavu a problémy se rázem zdají menší Ale pokud opravdu trpíš klinickou depresí, tak ani tohle nepomůže a jediná šance jsou opravdu antidepresiva.....

Ano, to jsem chtěla taky, rok jsem se o to snažila...kdybych se na to vyprdla, léčila se hned, už bych ted byla úplně ok... Není to žádné selhání, je to naopak odvaha, jít s pravdou ven a svěřit se odborníkovi...Pokud nechceš promrhat roky života snahami o samoléčbu...Zkus nejdřív psychologa - ten pozná jak vážné to s Tebou je, pošle Tě třeba k psychiatrovi...Mě po těch terapiích zázračně stouplo mé nulové sebevědomí, odcházela jsem s pocitem lehkého spadnutého kamene ze srdce...A to za to stojí, když každým týdnem vidíš zlepšení...Ale - třeba netrpíš depresí jako nemocí .. ale to my tady z Tvého příspěvku nemůžeme zjistit...

Nemusíš mít strach...když jsi nastydlá, prášky bereš taky...Já po AD nejsem oblblá nebo jiná nebo že bych ztloustla...vůbec...pomáhají mi dát se do klidu a pracovat na sobě...už je budu časem odbourávat

Reaguji na consuelaleachim:
Já bych toho psychologa i zkusila, ale nějak nemám odhodlání, snad i strach, jaké by to bylo. A ty prášky beru jako nejzazší možnost obecně, nejen v tomto případě. I když jsem nachlazená, tak nesahám hned po lecích, ale snažím se to napřed vyřešit přírodněji pomocí čajů atd.
Přemýšlela jsem, že zajdu za psychologem ve škole, ale ten strach a stud, kdyby mě tam někdo viděl, ten nepřekonám.
Možná kdybyste věděli o někom dobrém v Praze, kdo se zaměřuje na tyto problémy...

tu ti slečna navrhuje

napíš jej

dnes sa veľa ľudí hanbí zájsť za psychologom, ale poviem ti iba toľko ty musíš vedieť čo je pre Teba lepšie sa hanbiť a ostať "chorá" alebo sa prekonať a možno sa vyliečiť poprípade stabilizovať svoj stav?
želám veľa síl
len to nenaťahuj a choď ..

Reaguji na holly: Holly, mám to také tak.......

dnešná doba je veľmi hektická, núti človeka zrychľovať tempo v každej oblasti.. a to sa podpíše aj na duši človeka, niekto sa dokáže vysporiadať s porblémom sám, niekto musí vyhľadať pomoc odborníka, nič nieje horšie ako "nečinnosť a zostávanie v porbléme", len preto, že má strach alebo sa hanbí, existujú annonýmne poradne, centrá alebo môžete navštíviť vzdialenejšie pracoviská
len nezabudnite na jednu podstatnú vec, je to vaše zdravie, váš život... netreba otáľať,
veľa šťastia

www.psychosomatika.cz - z vlastních zkušenosti DOPORUČUJU a není se tam čeho/koho bát...držím palečky

No právě říkám...také jsem zkoušela - joga, baňky, čaje, akupresu i akupunkturu masáže nic nic nic nepomohlo a dostala jsem se do úplného útlumu kdy vstát a jít na WC bylo jako jít ke státnicím....Neboj se ničeho, naopak pak na sebe budeš pyšná, že jsi vzala své zdraví aj život do svých rukou a začla pracovat na svém budoucím štěstí....