Nic mi v hlavě nezůstane

Mně zas nejvíc pomáhalo učit se do noci, takhle dopoledně mi to moc nešlo. Většinou jsem začínala až tak večer v 9 a třeba do 3do rána se učila.

Taky si myslim, že ten stres ale zase taky se učim a mám pocit že nic neumim a pak se mě někdo na něco optá (třeba jen na autora a dílo) a mě se to vybavuje... pomalu ale jistě... chce to klid... vim, že se to hezky řekne ale taky za týden maturuju

Nympha
já se učim říkám si to pokolikáté nahlas, začnu s dalším a tamto už nevim..je to jako kdybych měla úplně prázdnej mozek..

Já to měla stejně, měla sem hlavu tak přecpanou informacema, že se mi tak už nic novýho nevlezlo a je fakt, že člověk když se nic moc neučil za ty čtyři roky, tak si to tam na poslední chvíli nenacpe, mě to stačilo si přečíst a hnedka se mi to zase po těch letech obnovilo a to, co sem neuměla, sem si holt nesměla vytáhnout

Mě pomáhá jít ven projít se, zaběhat si...prostě jít na vzduch a trochu vypnout. Maturitu už mám za sebou ale momentálně se učím na zkoušky takže jsem na tom podobně a vím jak je to těžké...člověk má pocit, že neví, neumí a začíná šílet, protože si nemůže vzpomenout na nic co se učil před půl hodnikou...chce to prostě vypnout, odpočnout si...

Já jsem se taky před maturitou vůbec nedokázala učit, měla jsem hlavu úplně prázdnou, ale neboj, na maturitě si vzpomeneš i na to, cos nikdy nevěděla

Neboj, ono to v té hlavě je, jak říkají holky, trochu si odpočiň a odreaguj se. Až přijde matura budeš překvapená, co všechno v hlavě máš nasysleno.
Jen to chce, všechno si alespoň přečíst, nic nevynechat. Murphyho zákony co se maturitních otázek týká, fungují neskutečně trefně, jakmile se na jednu jedinou vykašleš, na sto procent si jí později u stolečku vytáhneš. Fungovalo to v mém případě, v případě mého přítele, kamarádky i kolegyně z práce. Fakt že jo.
Zkus to prostě číst jako román na pokračování, nemusíš si zapamatovat každý detail, hlavní je, když zkoušející uvidí, že víš o čem mluvíš. Většinou se i z kantora, který je za normálních okolností svině, stává lidská bytost a alespoň já mám tu zkušenost, že když vidí, že víš o čem je řeč, jen si třeba něco nevybavuješ, tak pohotově "hází" nápovědy...
Neboj, zvládneš to.

Já mám zrovna dneska pocit, že jsem úplně tupá. Včera mi šlo učení krásně, ale dneska ne a ne Snad zítra bude líp...

Holky, já jsem na tom úplně stejně. Asi budu praktikovat tu metodu přečtení všeho, než se každou otázku otrocky učit úplně nazpaměť. To bych měla v té hlavě ještě větší guláš,než mám. Achjo, snad to nějak zvládnem

U matury to chce mluvit, mluvit, mluvit... a jestli máš férovýho učitele, kterej ví, že ses celý 4 roky (nebo 8, jestli jsi na gymplu) neflákala, určitě tě nepotopí.
Jen se neuč pořád v kuse, ale dělej si přestávky a věnuj se tomu, co tě baví, jdi se projít, zacvičit si... A fakt nemá cenu se to učit nazpaměť.

Nervozita, ubíhající čas, učení do noci... Podle mne nemá cenu se přepínat. Vstaň tak, abys se začala cca v 7 učit (dopoledne je největší klid), udělej si pauzu na oběd, kafíčko, pak pokračuj třeba do čtyř. To skonči a už se neuč. Vymez si na každý den určitý počet otázek, ke každé se nauč definici a nějaké základní rozdělení (záleží na předmětu), ať prostě máš, co říct. Nauč se ji, v bodech zopakuj. Na konci učení si v rychlosti projeď naučené učivo. Večer před spaním už si to jen opticky projeď.
Já jse to takto praktikovala na dvou VŠ. Každé zkouškové jsem tak měla čas si jít zacvičit, nebolela mne hlava a většina zkoušek za jedna.
Jako druhé zaměstnání učím na VŠ a mnoho studentů se přizná k tomu, že až u maturity zjistili, že se vlastně neumí učit a všechno dělají pamětně. Což může být třeba i tvůj případ, těžko říct.
Přeju hodně štěstí.

Omluva za předlouhý příspěvek
Jen radím - fakt se neučte nazpaměť. V den zkoušky to na vás pak bude takový nápor, že nebudete vědět vůbec nic. Fakt se snažte učivu porozumět.

Michele
Zajímalo by mě, jak jinak než nazpaměť se naučit třeba takovej dějepis? Já jsem se tenhle předmět na maturitu učila hodně dlouho, měla jsem taky pěkný nervy, ale nakonec jsem to všechno uměla jako básničku, samozřejmě básničku s porozuměním, jenže nazpaměť, jinak se prostě letopočty nenaučíš...

Dobrý je si u všeho určit základní osnovu, k tý umět přiřadit základní body a ono se to pak už samo nějak rozvíjí...

Misy
No,práveže čo by som ja dala za dejepis. To je rozprávka raz prečítaš,zosumarizuješ a máš to. Lenže ja mám chemiu a biológiu.To sa nedá len tak čítať, to sa musí aj pochopiť do hĺbky...a keď niekto nemá základy ako ja...uf ťažko.bojím sa