Ahoj, ráda bych se s vámi podělila o problémy svého života a slyšela názory na mou situaci.
Je mi 24 let a cca od 14 jsem měla problémy s matkou. Abych upřesnila.. Nikam mě nepouštěla, mohla jsem jen do školy a zpět, když jsem např. chvíli bavila s kamarádkou, která mě doprovodila před dům, tak jsem dostala od matky takovou pěstí, že jsem si to příště rozmyslela. Takže by se dalo říct, že jsem vcelku asociál a neumím moc komunikovat s lidmi. Nebyla možnost. Neustále mi opakovala jak jsem k ničemu, hloupá po otci, jak jsem jí zničila život, že jsem se narodila atd., to mi opakovala každý den, dokud jsem se nerozbrečela a ona spokojeně odešla. Takže mám i hodně nízký sebevědomí, řekla bych, že žádné. Ve 14 jsem se pokusila o sebevraždu, samozřejmě mi řekla, že jsem tak blbá, že se nedokážu ani zabít. V 18 jsem si našla přítele, jednou když jsem se od něj vrátila mě chytla za vlasy a zamkla v pokoji, pak přišla s žiletkou a bičem na koně a hrozně mě zmlátila. Povedlo se mi odtamtud dostat, když zapomněla jednou zamknout a celá od krve jsem utekla k přítelovi. Měla jsem z ní strach, že mě jednou fakt zabije, tak jsem se odstěhovala do 2. domu co rodiče koupili. Nejdříve mě furt šikanovala, když přítel nebyl doma, nicméně jsem mu vždycky zavolala at přijede a máma mě po čase nechala, jen mi dělá neustále hrozný naschvály, ničí mi věci atd a už to s ní prostě nemůžu vydžet, i když mě už psychicky nešikanuje ani fyzicky, nicméně je to furt hrozný. Těch problému bylo víc, šikanoval mě i 2 spolužáci ve třídě, ke kterým se pak přidalo víc lidí, byla jsem prostě outsider, nosila ošklivý starý věci a hrozně jsem se za sebe styděla. Tímhle psychickým tlakem se to projevilo na somatiku a byla mi diagnostikována uzkostně depresivní porucha a často se mi motá hlava, asi jako když si dáte půl flašky vodky, takže je to fakt mazec a já nejsem schopná přemýšlet a uvažovat, když to zrovna ve škole potřebuju.
Můj první dotaz je takový..mám velký problém se svým sebevědomím, což samozřejmě ostatní vycítí a zneužijí toho. Prozradíte mi vy co s ním problém nemáte, jak získat jistotu a být trochu od rány, aby vás druzí nezneužívali? Jinak když se podívám na své výsledky, tak asi tak levá nebudu, mám vystudovanou VŠ téměř (čekám na státnice) a mám několik mistrovských titulů z jednoho sportu a byla jsem i v reprezentaci. Ale i přesto si to nějak nedokážu vtlouc do hlavy, že nejsem uplně k ničemu nebo snad jsem? nevim..
Co se týče přítele tak ten už mě má asi taky na háku a spíš si myslím, že se vidáme jen proto, aby se se mnou vyspal. Nic moc pro mě neuděla. Moc se se mnou nikde neukazuje.. a pořád jen žárlí.
Další dotaz by se měl týkat mé budoucnosti a mého snu zbavení se vlivu mé matky. Na druhou stranu si myslím, že možná to studování VŠ bylo uplně zbytečné, jelikož mě čeká mzda max tak 20 000 hrubého. Takže stěhování budu muset zas odkládat. Moc nechápu vás, jak jste se dostali ke svému bydlení, když za něj člověk vyhodi třeba 15 tis..jak jste dokázali ze zbytku vyžít? (Já dám např. 3 tis jen za benzín do města..pač tu jezdí pár spojů každý den a poslední někdy po 4 hodině) Jinak mám 2 psy, takže to je taky závazek a překážka, proč jsem se už dávno neodstěhovala a oni si nejvíc zaslouží moji lásku a čas, takže nemůžu být zas úplně furt pryč.
Chtěla bych být sebejistým úspěšným člověkem, ale spíš se v tom životě furt plácám..místo toho jsem člověk co se bojí všeho: budoucnosti, rozhodnutí, lidí..