Obavy z nezvládnutí osamostatnění se

Milá Nicol,
úplně tě chápu, obavy mít nemusíš, pokud se rozhodneš, určitě to zvládneš! Navíc se vždy budeš mít kam vrátit, kdyby cokoliv neklapalo.... ALE, jestli ti můžu radit, zůstaň u rodičů co nejdýl a užívej si bezstarostný "puberťácký" život. Tak bezstarostně, jak se máš u maminky a u tatínka, se už nikdy mít nebudeš, to si pamatuj!
Na tvém místě bych se spíš zaměřila na nalezení partnera pro život, nebo alespoň pro to prvotní společné bydlení. Nejenom náklady, ale i starosti budou pak poloviční a nebudeš na všechno sama. Jsi ještě opravdu mladá a není kam spěchat. Držím palce, ať ti vše vyjde!

Já ten strach z tady toho mám taky. Přítel ještě studuje. Já jsem dokončila loni maturitu a do školy už nešla. Nechtěla jsem a strašně mě lákalo si konečně vydělávat svoje peníze. I během prázdnin jsem posílala CVčka a nic. V září na pracák a byla jsem půl roku v depkách, že tím ztrácím čas a nemůžu si spořit na budoucí bydlení, které planujeme s přítelem hned, jak vystuduje. Což ještě tak rok a půl bude trvat. Letos jsem teda už práci našla, jsem tak štastná, konečně si můžu šetřit a vidina na společné bydlení je zase trošku jasnější. Ovšem vím, že hledání bytu a všechno kolem bude dost složité a ne nejlevnější. Myslím si, že pro mladé lidi je v téhle době dost težké osamostatnit se. Vždycky je to prostě lepší, když jsou 2 lidé, ale když chce člověk bydlet úplně sám, musí mít aspoň 15.000, aby to utáhl. Což jen tak nějaký absolvent dneska moc nemá. Jedině, když má štěstí a nebo obor, o který je dost zájem.

Teda chtěla jsem napsat 20.000,-

Reaguji na Nicol: Já mám ten samý problém. Bydlím na vesnici a všichni jsou už odstěhovaný a mě to tady nebaví. Chtěla bych se odstěhovat do Prahy, tam mám kamarádku a přítele, s kterým jsem chvilku, takže spolu bydlet ještě neplánujeme. Tak bych si tam chtěla najít nějakej pronájem. Bojím se, že to ale neutáhnu. Tady bydlím ještě u rodičů a podnikám a tuhle práci bych musela opustit a nevím, co seženu v Praze a taky budu chodit od září do školy a musím si platit školu. Takže se opravdu bojím. S někým neznámým bydlet nechci, tak už vážně nevím...

mě bude letos 22 a bydlím už přes dva roky sama, ještě před maturou jsem šla z domu. bydlím u známé,samozřejmě ne zadarmo. maturovala jsem 2009 a od té doby jsem měla 5 prací a nakonec jsem zůstala opět tam, kde jsem byla - na pracáku mám střední sociálněsprávní činnost a jsem bez práce, škola k ničemu. dál studovat obor nechci, přemýšlela jsem ale o nějakem kurzu alespon, který mi ale stejně žádnou letitou praxi, jak mnozí zaměstnavatele požadují, nedá. :/ navíc to stojí prachy, tak 7 až 15 000 Kč byla jsem na operaci, na zmenšení prsou a kvůli tomu mě z té agentury vyhodili, sráči. takhle se prosím pěkně zachází s lidma ... dost smutný. nemám nic našetřeno, z nefunkční rodiny, musim se sama o sebe starat už od 16 ti. vím že je to na *** holky bejt s rodičema a je to pruda, ale věřte mi - nikam se nežeňte a našetřete si, bydlení se najde vždycky! jsem bez přítele,mám teda pejska, ale musim se postarat o všechno sama

dnes, 20:07:02 - Připojeno během spojování:
Stach starat se sama o sebe

Holky co bydlíte samy, vyděláváte si samy na sebe pouze jak to zvládáte? Chci si hledat práci v jiném městě než momentálně bydlím, plus i bydlení. Ale mám z toho fakt šílenou hrůzu, protože nájmy jsou vysoké a práce také dost nejistá. Bojím se, že najdu jen méně placenou práci a sotva se uživím, dá se vůbec žít neustále v takovém stresu? Přijde mi to všechno beznadějné, hrozně se bojím jet jen sama na sebe, nemít žádnou jistotu v životě.
Prosím podělte se o své zkušenosti, jestli to jde, odstěhovat se do jiného města, hledat práci a nájem a zvládnout vše sama.

Já zatím bydlím u rodičů, je mi 20. Studovala jsem VŠ, kterou jsem přerušila. Nebavila mě absolutně vůbec, ikdyž vím, že žádná škola člověka asi nebaví, ale já tam chodila vysloveně s odporem. Ted si hledám práci, mám strach jakou si najdu, jak placenou, jak to budu vše zvládat, kolik budu mít času. To, že se jednou odstěhuju od rodičů mě taky samotnou děsí, jak budu zvládat platit složenky, inkaso, atd. Vím, že se jednou osamostatnit musím, ale ten strach je tam nehorázný. Doufám, že rodiče mě však budou podporovat v budoucnu, do konce života se od nich živit vážně nechat neohodlám.

No já se právě na rodinu spoléhat nemůžu, sami mají velmi málo a pomoci mi nemůžou. Já sice nyní bydlím s přítelem už nějaký ten rok, ale rozcházíme se a teď už prostě dva platy nebudou, plus já si budu hledat jinou práci. Vím, že takhle to má každý druhý, ale opravdu mě ta nejistota hrozně moc děsí

Je mi 26. Sama bydlím skoro 3 roky. Vzala jsem si hypotéku 1.500.000,-Kč, měsíčně splácím 11.546,- + 5.000 inkaso + 360 internet. Dřív jsem to zvládala bez problémů. Brala jsem přes 34.000,- Teď mi klesl základ mzdy, firma šetří a já se tak dostala na 28.000,- zbyde mi dost, ale byla jsem zvyklá dost si nakupovat. Hlavně díky omlazení takže se teď snažím šetřit.
Nejistota mě také děsí. Ztráta zaměstnání by pro mě byla hrůza, ikdyž by mi naši pomohli, nechci se k tomuto snížit.

Záleží hodně na tom, jakou školu máš vystudovanou a jakou práci budeš hledat. Věř, že pokud musíš, či chceš, tak to vždycky zvládneš, není potřeba se příliš stresovat předem. Možná by bylo lepší najít si na začátek spolubydlení, než vlastní byt, který budeš financovat sama a až budeš mít práci a určité vybudované zázemí, tak se poohlížet po samostatném bytu. My jsme se s přítelem přestěhovali cca před půl rokem, bylo to téměř ze dne na den 100 km daleko. Neměla jsem dopředu sehnanou práci, byt (pokoj) jsme našli cca za 14 dní a šli jsme (i s malým kocourkem ). Práce přišla hned po tom. Cca po 2 měsících jsme se přestěhovali do samostatného bytu. Přítel studuje, vydělávám jen já a u toho dokončuji VŠ, takže je to hodně náročné, ale zvládnout se to dá, když člověk chce...

Reaguji na miri25: páni, fakt tě obdivuji, že jsi šla sama do hypo. I když ty máš nádherný plat, o takovém si můžu nechat zdát, dokončuju VŠ v humanitním oboru, který je prostě málo placený a momentálně práce nic moc.

v to doufám

Jinak s tím spolubydlením, no asi mi nic jiného nezbyde, ale ve městě, do kterého se chystám bohužel nikoho neznám

Reaguji na boruvka18: Tak ono hypo...když jsem se tak dívala, kolik u nás stojí pronájmy, tak tohle vycházelo např. o 2.000,- víc, a při nájmu bych ty peníze "vyhazovala z okna", takže jsem se rozhodla pro hypotéku. Zase si říkám, že kdybych to nezvládala, ten byt se dá vždy pronajmout, prodat...

Tak pokud si najdeš nejprve práci a poohlédneš se po nabídkách spolubydlení, tak v podstatě do velkého rizika nepůjdeš. Záleží jak velké je to město, pokud je větší, tak se většinou v případě, že ti spolubydlící nesednou dá najít bez větších problémů jiný byt. Těš se na na nezávislost, uvidíš, že to bude dobré a budeš spokojená Časem se osamostatnit musí každý (téměř )

EDIT:Velmi podobné téma existuje, spojuji......

Reaguji na bakalářka:
Koukám, že poslední dobou je z Tebe spojovatelka.